Válka s léky

Válka s léky

31. ledna 2018 v 18:38 | Jack Godman

Válka s léky


Dnes se podíváme do života ženy, jménem Karin. Žena, která se nešťastnou náhodou dostala do vážné závislosti a to aniž by to vůbec tušila. Vítejte ve skryté pravdě.

Pilulka na předpis
Karin, žena středních let, vdaná, na první pohled nějak zvláštní. Její život byl celkem spokojený i po letech manželství. Rodina ji naplňovala. Ale jak už to bývá, v každém partnerství se nakonec objeví nějaké ty temné mraky. A v případě Karin, tomu nebylo jinak.
Příčinou krize u Karin, začali být manželovy dluhy. Nakonec, je to pochopitelné. Riziko exekucí, psychický tlak s finanční nezajištěností dělají své. A každý člověk se potřebuje s tímto tlakem nějak vyrovnat. Kdo to nezvládne klasicky, sahá po lécích, které mají za úkol mysl zklidnit.
A u Karin to nebylo jinak. Sáhla po klasické možnosti prášků, které působí rychle a efektivně a které utlumují mysl. Do této skupiny patří i léky na bázi benzodiazepinu.
Problém je v tom, že tyhle prášky nejsou antidepresiva a nejsou určeny k dlouhodobému potlačování depresivních příznaků. I když umožní rychlé utlumení, mozek si na přísun látky velmi rychle zvykne, což začne účinnost prášků snižovat. I když tyto prášky seženete pouze na předpis a lékař vám jasně určí dávku, může mnoho lidí mít s prášky problém, zvláště pokud začnou vnímat snížení účinku.

Peklo v mozku
Psychický tlak a deprese na Karin dopadaly občas tvrději, zatím co její mozek si na pravidelný přísun již zvykl. Aby vyrovnala působení prášků, začala si dávky sama zvyšovat bez konzultace nebo doporučení lékaře. A právě zde se začala tvořit závislost. Jak si mozek stále více a více zvykal na vyšší dávku léků, opět začala jejich účinnost klesat. Bohužel, tělo Karin si na přísun prášků zvyklo na tolik, že bez nich mozek začal projevovat abstinenční příznaky.
Abstinence se projevuje podobně, jako u jakékoli návykové látky. Třas, podrážděnost, nesoustředění. Brzy začala být silně konfliktní a nepříjemná na všechny okolo sebe, včetně rodiny a přátel. Ale netušila, že příčinou již nejsou deprese, ale prášky, na které si vytvořila návyk. A prášky obvykle příznaky utlumily.

Ještě 15 hodin
Rodina i přátelé se Karin snažili pomoct a upozornit ji na její stále horší chování. Na její neschopnost v reálném životě normálně fungovat. Karin však jejich řeči vnímala jako zveličování problému. Sama si žádné změny vědoma nebyla a měla pocit, že s ní je vše v pořádku, zatím co všichni ostatní okolo ní se mění a jsou vůči ní stále více nepříjemní, i když nemají důvod.
Tohle prohlubovalo pocit deprese a tak jako vždy, sáhla po lécích, aby svou mysl uklidnila a cítila se lépe. Kromě krátkodobého uklidnění mysli mají tyto prášky i při větším množství, tendenci utlumit mysl úplně, což zajistí spánek. Ten je samozřejmě příjemný, protože ve spánku nemusela Karin řešit realitu. A tak došlo k tomu, že si začala brát prášky jen pro to, aby mohla celý den v klidu prospat. Žádné starosti, ani povinnosti, jen spánek.

Smrtelná tolerance
Její závislosti si byli lidé v rodině vědomi, ale lítost toho, v jakých podmínkách musela Karin žít, měli za následek, že ji nikdo v braní prášků nebránil. Manžel věděl, že důvodem byly jeho chyby a pocit viny mu bránil v tom, zasáhnout včas. Všem jí bylo líto a tak ji vlastně podporovali v její závislosti. Možná si ani oni sami neuvědomovali, jak velkou hrozbou může tenhle stav být.
Krize samozřejmě odezněla a život se měl vrátit do normálu. Ale ne pro Karin, která si potřebovala obhájit, proč stále ještě prášky užívá. Stále chtěla mít pocit, že je tou obětí a že je v těch depresích, protože bez těch prášků nebyla schopna fungovat. Ale odmítala přijmout fakt, že by byla na prášcích závislá, protože pro ni to byl jen způsob, jak zvládat stresové situace, které však už v té době byli pouze důsledkem abstinenčních příznaků. Odmítala odbornou léčbu, i hospitalizaci a tak její stav pokračoval dál.

Léčba šokem
Občas ale každému svitne naděje a po určitém čase si i Karin pokusila prášky vysadit. Její mysl však nedokázala bez prášků fungovat a abstinenční příznaky ji vždy donutili k tomu, aby si prášek opět vzala. I přes opakované pokusy o vysazení, to vždy skončilo neúspěchem. A tak zvolila jedinou možnost, jakou Karin ve své zoufalé situaci viděla. Vzít si sama život a ukončit své trápení.
Zvolila formu předávkování prášky, což je věc, která by opravdu mohla skončit smrtí. Naštěstí byla Karin včas nalezena a převezena do nemocnice, kde jí zachránili. To bylo štěstí pro ni, i pro její rodinu. Její ztráta by všechny hluboce zasáhla.

Terapie
Karin pochopila závažnost své situace a tak se sama rozhodla, jít na oddělení návykových nemocí a hledat pomoc zde. Pokud ale čekáte, že taková terapie je procházka růžovým sadem, jste na omylu.
Tvrdé zacházení na podobných odděleních není neobvyklé a terapie se skládá z mnoha procedur, které závislý nemusí v prvních fázích úplně chápat. Taky proto se Karin ze začátku hodně věcem bránila a snažila se rebelovat. Když však zjistila, že je to zbytečné, podřídila se terapiím tak, jak měla.
Po čase zjistila, že všechny procedury jsou účinné. Zjistila, že problém musí najít sama v sobě a ne je házet na všechny okolo sebe. Začala pomalu chápat, jak se mýlila a jak strašně se k ostatním chovala v době závislosti. A pochopila, jak závažná vlastně její závislost byla.
Terapie ji vzali půl roku života, ale Karin odešla z léčebny čistá. A nejen to. Získala spoustu cenných životních zkušeností a také poznala spoustu dobrých lidí, se kterými udržuje přátelský vztah, a vzájemně se podporují.

Zpátky na dno
Jak už to bývá, velká většina vyléčených nakonec zase spadne do závislosti U alkoholiků je recidiva až 70%. Pokud vás to zajímá, můžete si více o Alkoholismu přečíst zde.
U drogově závislých je recidiva nižší, což je dáno i složitější dostupností. I tak se ale recidiva pohybuje okolo 40%, což je stále velké číslo. Spousta lidí, které Karin v léčebně poznala, se do závislosti opět propadli. Karin se však naštěstí již druhým rokem drží a zvládá abstinenci bez větších problémů.
Karin se pokoušela i sloužit jako patron drogově závislých, ale obvykle neúspěšně. Lidé si ji sice svěřili, ale i přes to, v užívání drog pokračovali.
Karin však svůj stav zvládá, což je důležité pro ní a pro její rodinu.

Rada na závěr
Léky tohoto typu jsou nebezpečné, ale to neznamená, že je nutné se jim vyhýbat. Pokud je užíváte v souladu s doporučením lékaře a nezvyšujete si samy dávky, lze tyto léky brát univerzálně. Mějte však na paměti, že to nejsou antidepresiva. Nemají za úkol vyrovnat hladinu serotoninu, pouze otupit vaši mysl. Lze je tak užívat výjimečně v kritických chvílích, nebo třeba jako méně drsná alternativa prášků na spaní.
Mějte však respekt k těmto typům léčiv a nikdy si za žádných okolností nezvedejte dávkování sami, bet porady s lékařem. To ostatně platí pro všechnu farmaceutickou medikaci.
 
 

Reklama