Temná strana blogu

Temná strana blogu

4. prosince 2016 v 0:17 | Jack Godman

Temná strana blogu


O tom, že jsou lidé hloupí, o tom jsem se již zmiňoval v článku Cesta ke štěstí. Tentokrát budu mluvit o nové úrovni blbosti, o které jsem si myslel, že je v naší společnosti výjimečná. No, možná že je a jen já jsem měl tu smůlu, že jsem na ni narazil. Vítejte ve Skryté pravdě. Tentokrát to bude hodně temné a děsivé.

Různá zvěř
Že lidé, kteří píšou na blogy, jsou různého ražení, o tom netřeba diskutovat. Stačí se podívat na pár růžových deníčků, nebo zpovědí americké teenagerky. Jasně, psát si deníčky jen doma a schovávat si ho pod postelí, už dávno vyšlo z módy. A tak místo toho přišla generace digitálních deníčků.
Rozdíl je v tom, že zatím co pod vaši postel se podívá v nejhorším vaše rodina. Na blogu to vidí každý. Ale na tom také není nic špatného. Svěřit se se svým problémem široké veřejnosti a podělit se v krajním případě o zkušenost a pomoc dalším, kteří jsou na tom třeba podobně nebo hůř. To je vlastně od těchto lidí celkem smysluplné a šlechetné.
Otázka přichází ve chvíli, kdy se dívka svěří se svým problémem široké veřejnosti s něčím, co je nejen ponižující pro ni, ale co hlavně nenese žádnou myšlenku. Prostě si přečtete, že nějaká holka se někde někdy svlékla a s někým se třeba vyspala, ačkoli sama to sama nechtěla. V tu chvíli se ptáte, proč? Proč takovou informaci sděluješ široké veřejnosti. Proč se něčím takovým chlubíš? Proč se veřejně ponižuješ, když tvůj článek nenese žádné poselství, žádnou radu a žádnou pointu?

Peklo na webu
Dobře. Pořád to ještě není nic tak strašného. Rozdíl mezi ženskou stránkou uvažování a mužskou má určité rozmezí. Ženy jsou hold daleko více otevřené a daleko více se svěřují, byť na sebe prozrazují věci, které by třeba v reálu někomu jen tak neřekly. Co na tom, že každý, kdo umí trochu pátrat na netu, si to může přečíst.
Tito lidé na sebe chtějí poukázat. Chtějí, aby je někdo litoval. Chtějí být středem pozornosti a ukázat, že si zaslouží lítost. A ono to tak nějak funguje. Kamarádky ji píšou, jak ji drží palečky, jak ji objímají a takové ty ženské kecy o tom, jak holky drží při sobě, aby si za rohem vrazili kudlu do zad. A že jsou ženy daleko brutálnější rivalky, než muži, o tom snad nikdo nepochybuje.
Peklo nastává ve chvíli, kdy se opovážíte napsat svůj názor ve smyslu, Seš blbá, že jsi to udělala, ale doufám, že ses poučila (nepoučila). Ne, v tu chvíli vás zahltí komentáře typu, že jste šílenci, psychopati, násilníci a největší zmrdi na světě. Jste horší než Hitler. Jste dokonce horší než Bůh, který provedl několik masových genocid, včetně velké potopy světa. Ne, prostě názor může být jen pozitivní a kladný. Jakýkoli negativismus je odměněn tím, že vás autorka dokonce obviní z psychického teroru a že několik nocí kvůli tomu, co jste ji napsali, nebude spát. No, potěšilo by mě, kdyby autorka nespala déle, než jen ten slibovaný týden.

IQ tykve
Asi vás překvapí, že tohle není ještě to nejhorší. Ano, vím, že si teď neumíte představit, co horšího asi tak může ze sebe taková bloggerka vyprodukovat, ale věřte mi, bude to horší.
Představte si skutečnost, že autorce dáte radu, jak se problému vyhnout. Jasně, rady jsou vždy po zásluze potrestány a snaha pomoci někomu se vždy musí obrátit proti navrhovateli. Vždyť kdo dnes potřebuje rady? Lidstvo se řídí pravidlem, "Raději stokrát padnout na dno, než si jednou nechat poradit."
Autorka tedy nalítla jen třikrát, ale vsadím se, že se ji to ještě párkrát stane. A to jsem podal jen radu "Zkus najít příčinu, proč to tak děláš."
Nedovedu si představit, co by následovalo, kdybych ji dal kompletní psychoanalýzu a rozbor jejího problému. Myslím, že označení pro takového člověka snad ještě ani nevymysleli.
Ale abych nežvanil jen o sobě, bloggerka na sebe také prozrazuje, že je psychicky labilní. Má to dokonce v úvodu svého blogu. Asi proto, aby lidé rychle pochopili, odkud vítr vane a následně se nedivili, proč je za snahu pomoci upálen a vykastrován.

Svět v troubě
Další velmi zajímavou skutečností je, jak dokáží lidí bagatelizovat vlastní problémy a následně je hodit na hlavu někoho jiného jen pro to, aby se nemuseli vysvětlovat, že to všechno vlastně byla jejich chyba. Když jim předhodíte fakta a důkazy, obviní vás z čarodějnictví. To jsem trochu nadsadil Usmívající se Ale opravdu, fakta a důkazy nejsou smeteny. Kdepak. Fakta a důkazy jsou v pořádku, ale řekli jste je vy a tak jsou špatně. Následně je dokonce špatně, i když se oné nešťastnice zastanete a vy jste tak ve chvíli, kdy vše co napíšete je špatně bez ohledu na to, co napíšete.
Teď si mnoho mužů vybaví svůj vztah s partnerkou, manželkou nebo družkou. Všechno co uděláte je špatně, protože jste to udělaly Smějící se Pokud to neuděláte, je to špatně, protože jste to neudělali. A pokud se zeptáte, zda to máte udělat, je to špatně, protože jste to měli udělat bez ptaní Smějící se
Ale tím jsem trochu odbočil. Tohle žádným způsobem nepoukazuje na skutečnost a inteligenci některých blogařů a bloggerek.

V bezpečí
Tohle mi trochu připomíná pohled feministek, které jsou nasrané na chlapy už jen z principu. Když se žen zastanete, pak jste nejhorší nepřátelé. Ale když se jich nezastanete, jste mrtví a žádná síla ve vesmíru vás nezachrání Smějící se
Co je ale větší sranda, je že tyto bloggerky jsou tak hloupé, že si neuvědomí, že kdokoli si z jejich článků dokáže vytvořit a zmapovat celou osobnost. Můžete se zjistit přátele, rodinu, bydliště, kde studovala, kolik měla chlapů (s touhle otázkou se spíše bloggerky chlubí). Prostě kompletně celý život. Nevím, kdo by chtěl trávit čas zjišťováním detailů o holce, která vás odpuzuje už jen tím, co za blbosti to vypouští do světa, ale ta možnost tu je.

Zlato nad radu
Kdybyste si měli zvolit, jestli chcete kýbl moudrosti, nebo kýbl zlata, byl by to z 99% kýbl zlata. Proč? Protože za kýbl zlata si můžete koupit dvě dodávky plné analytiků a psychiatrů. Ale neuděláte to. Proč? Protože s kýblem zlata si můžete hrát na nejchytřejšího a každý vám to uvěří.
S životníma radami se to má podobně. Nikdo si nezvolí radu, protože s kýblem čehokoli jiného si budou připadat nejchytřejší i když neví vůbec nic. Sama autorka mi napsala krásnou větu, kterou bych rád citoval:
prostě vůbec netušíš, o co se jedná a máš plnou hubu keců Usmívající se nech si skrytou pravdu pro sebe, protože moje pravda je asi úplně jinde
Tohle mě po pravdě hodně rozesmálo a pobavilo. Respektuju, že je její pravda úplně někde jinde. Sice jako chladný logik a analytik, si nedovedu představit, jak může být více pravd, ale respektuju to. Možná, že si každý vytvoří vlastní fakta a důkazy tak, aby vyhovovali jemu? Nebo že v alternativním vesmíru funguje pravda opačně? Kdo ví, tohle zůstane asi navždy tajemstvím vesmíru, neboť není ani v mých silách a ani v silách binární logiky analyzovat, jak mohou existovat dvě pravdy, které se vzájemně vylučují a jsou při tom zcela pravdivé. Navíc jsou mé názory zvrácené. Aby ne, celý náš svět je zvrácený. A když někdo poukazuje na potlačovanou skutečnost, pak logicky musí být takový názor také zvrácený.
Dále autorka psala o blbostech tipu, že mé rady nepotřebuje a že jí je líp než kdykoli předtím. Sice mi ještě před tím napsala, jak je v prdeli a jak jsem ji vydeptal pouhou praktickou radou do života, ale tak hlavně že je v pořádku a že je na tom líp než kdy dříve. Osobně si ale myslím, že s touhle holčinou to v životě moc dobře nedopadne a tragický osud se zapíše do dějin stejně jako milionů lidí před ní a milionů lidí po ní. Neshledal jsem na její osobnosti cokoli odlišného od ostatních holek, které skončili…řekněme ne příliš pozitivně.
Co mě nějak nepřekvapilo, bylo, že se nekonala ani žádná intelektuální konverzace o tom, proč si třeba myslím, že by tomu tak mohlo být či slušné odmítnutí rady. První co následovalo, byl emocionální výbuch, následovaný klidným vysvětlením, že ji to sere a pak následoval další emocionální výbuch. A samozřejmě, že pak následovaly další emocionální výbuchy následované emocionálními výbuchy jejích kamarádek.

Pointa příběhu
Ale abych nežvanil jen o sobě a o tom, jak se chci na základě hlouposti jedné bloggerky přiživit, dávám sem i jednu ušlechtilou a praktickou radu do života. Vím, že jsou vám rady u píče a že si s ní možná tak vytřete na záchodě prdel. Ale musím ji sem dát, jinak bych nemohl sám se sebou žít (pokud jste nečetli konverzaci, asi nepochopíte, ale já se směju).
Lidi, nebuďte kokoti. Každý den chodí lidé ke koučům a psychologickým gurům a Járům a platí za to, co už ví, nekřesťanské prachy. Takže když vám někdo dá radu zadarmo, zkuste držet hubu a alespoň dělat, že jste za ni vděční. Já vím, za pět litrů byste byli vděčnější, tím spíše, že hodina takového kouče Lenky Černé stojí okolo pěti litrů. Ale když už si dá někdo tu energii, a vyťuká na klávesnici radu zadarmo, tak zkuste ze sebe nedělat větší čuráky, než už jste.
A i když se radou nechcete řídit, ať už proto, že si myslíte, že ten kdo vám radí je větší čurák než vy, nebo proto, že si myslíte, že jste chytřejší, než ten čurák, který vám radí, chovejte se trochu na úrovni a dospěle Mrkající
Jinak, oficiální pointa tohoto článku je, že vždycky můžete narazit na ignoranty. Nenechte se tím vyvést z míry a zkazit si náladu Mrkající

P.S: V příštím článku detailně rozeberu, co je pravdy na tom, že si ženy mohou za znásilnění samy.
 
 

Reklama