Svoboda a vězení

Svoboda a vězení

1. dubna 2017 v 0:02 | Jack Godman

Svoboda a vězení


Po delší úvaze jsem se rozhodl, začít s menším seriálem Teorie mysli. V následujících článcích chci blíže podívat a rozepsat, jak a proč vlastně funguje lidská mysl. V těchto článcích se však nebudu zabývat medicínou a neurochirurgií. Myslím, že je více než dost odborných publikací, ve kterých naleznete odpovědi z hlediska lidské anatomie.

Anatomie vůle
Lidský mozek je fascinující věc. Fascinuje lidi už tisíce let. A i přes veškeré snahy o přesné definice, toho o potenciálu našeho mozku prakticky nic moc nevíme. Ano, dokázali jsme definovat anatomii, dokázali jsme definovat psychické problémy a dokázali jsme i víceméně léčit. A však, stále je toho hodně, co nevíme, nebo čím si nejsme jisti.
Pojďme se ale nejprve podívat na to, co to mozek vlastně je. Wikipedie definuje mozek takto: "Lidský mozek (encephalon) je řídící a integrační orgán nervové soustavy člověka. Řídí a kontroluje veškeré tělesné funkce, jako je činnost srdce, trávení, pohyb, řeč, ale i samotné myšlení, paměť či vnímáníemocí."
To je hodně zjednodušená a zkrácená podstata, ale pro mé účely je dostačující. Znovu opakuji, že pokud chcete vědět více z anatomie, musíte se podívat po odborné literatuře.

Pouhý zlomek
Podle některých teorií lidé využívají svůj mozek pouze na 10%. Tohle je zajímavá teorie, ale není tak úplně přesná. Všichni tvorové na naší planetě, využívají mozek na 100%. 10% by měl být pouze potenciál lidského mozku. Dá se tedy říct, že máme obrovský nevyužitý potenciál možného vývoje.
Zda je 10% reálný údaj je poměrně složité říct. Ano, lidský mozek je schopen úžasného výkonu, ale pouze za předpokladu, že je to geneticky možné. Další věc je, zda lidé opravdu budou někdy potřebovat větší potenciál a vyšší možnosti.
Řekněme například, že si koupíte to nejrychlejší auto na světě. Auto dosáhne rychlosti až 450 km/h. Jenže vy auto budete používat jen k jízdě do nákupního centra a zpět, abyste si nakoupili. Celou dobu jedete po městě, takže nepojedete více jak 50 km/h. Zbytek, to k čemu se nedostanete, je nevyužitý potenciál. Jenže i kdybyste chtěli tento potenciál využít, bude vám v tom bránit okolí, které zkrátka není k takové rychlosti přizpůsobené (pokud jste někdy jeli po české D1, pak víte, o čem mluvím).
Stejně tak je to i s mozkem. Ano, určitě máme nevyužitý potenciál, který může teoreticky tvořit minimálně dalších 40%. Jenže i kdybyste toho dosáhli, tak čemu by vám to bylo, když celý svět je vytvořen tak, abyste si vystačili s tím, s čím si vystačí ostatní. Navíc by vám celý svět připadal jako smetiště idiotů, se kterými si ani nebudete mít co říct.

Tabulka schopností
Pokud se ale budeme brát vážně 10% stupnici, pak můžeme postupně určit, kolik procent mozkového potenciálu je potřebný k určité činnosti.
2% - jsou asi naprostý základ, který vám umožní jednat pouze na základě vrozených instinktů a zapamatovat si několik důležitých faktů. V této procentuální míře by se vám nejspíše nezdáli vůbec žádné sny a nikdy byste neměli potřebu nad něčím přemýšlet.
3 - 5% - potenciál potřebný pro vyšší mozkové funkce. Optický obraz je možné zpracovat do určité informace, stejně jako ostatní smysly. Využívají méně inteligentní zvířata, která se nepotřebují nějak výše vzdělávat ani učit. Například některý domácí skot.
6 - 8% - schopnost vnímat vjemy jako celek a také možnost řešit snadnější problémy. Zde už je určitý náznak chápání příčiny. Například vlk ví, že když se socializuje do smečky, má šanci ulovit větší a odolnější kořist. Spousta zvířat využívá k životu zhruba 7%. Na 8% funguje většina domácích zvířat.
9 - 10% - schopnost ukládat do paměti mnohem více faktů, řešení složitějších úloh, chápání příčiny i následku, využívání jednoduchých nástrojů. Pokud bychom brali evoluci jako fakt, pak náš první předek v linii homo mohl začínat někde zhruba mezi 8 až 9%. Asi 10% využívají zvířata schopné se socializovat do větších skupin, dorozumívat se s více něj 10 slovy nebo gesty a vyvíjet určitou sociální kulturu. Vhodným zástupcem této kategorie je šimpanz.
11 - 12% - do této kategorie bychom mohli už zařadit lidskou společnost na vzestupu. Primitivní jazyky, schopnost se učit, náznaky svobodného rozhodování (tzn. činit rozhodnutí nadřazená základním pudům a instinktům). Stále však převládá spíše neschopnost pochopit komplexnější následky. Tvorové stále jednají na základě primitivních emocí.
13 - 15% - v této kategorii se již nachází nám známá civilizace. Schopnost řešit velmi složité problémy, komplexní představivost a schopnost tvorby pomocných nástrojů. Emoce jsou stále nadřazené a jedinci mají tendenci jednat zkratovitě, unáhleně bez uvědomění následků. Stále je využívána hrubá síla k podmanění poslušnosti. Moderní člověk se řadí někde k hranici mezi 15 a 16%.
16 - 18% - kategorie pro moderního člověka až génia. Lidé se schopností vnímat detailně všechny elementární částice a definovat je. Může se však objevit odchylka bez schopnosti morálního nebo sociálního cítění. Emoce lze mít pod kontrolou a ovládat je.
19 - 20% - unikátní jedinci, se schopností plné kontroly vědomí i podvědomí. Dokáží mít emoce ne jen pod kontrolou, ale také je plně potlačit. Dokáží analyzovat události, které téměř hraničí se schopností předvídání budoucnosti.
20% a víc - zde už jsme na poli science fiction. Přes 20 procent se zatím žádný člověk nedostal a v nejbližších 3000 letech ani nedostane. Co bude pak, se uvidí. Buď lidský mozek zdegeneruje a schopnosti se sníží, nebo se vyvine a schopnosti budou přesahovat naše chápání.

Milion životů v okovech
Pěkným tématem je svobodná vůle a schopnost dokázat její existenci. Mnoho lidí si totiž myslí, že lidé nemají svobodnou vůli. Jak je to tedy ve skutečnosti?
Nejprve je dobré upřesnit, že jako lidé jsme poměrně nevyvinutí. Kromě toho, že využíváme svůj mozek pouze na nějakých 15%, jsou dvě třetiny našich rozhodnutí řízeny základními instinkty a emocemi. Pouze na jednu třetinu všech rozhodnutí v životě, se namáháme používat svůj intelekt.
Vybíráte si práci? Zajisté budete čelit otázce financí a otázce motivace, jenže tohle vychází z emocí. Vybíráte si partnera? Upřímně, kdo z vás si vybere partnera bez ohledu na sympatie a fyzické pouto. Jdete do školy? Ze strachu z toho, co by se stalo, kdybyste tam nešli. Jdete do práce? To stejný. Někoho okrádáte? Patrně z touhy nebo potřeby. Někoho zmlátíte? Ze vzteku nebo z potřeby. Chcete sex? Základní instinkt reprodukce.
Takhle bych mohl pokračovat hodně dlouho. Faktem je, že celá civilizace je protkána povinnostmi, vycházející z emočních nebo instinktivních potřeb. Už ve škole je nám jasně dáno, co smíme a co nesmíme. A co je trestem za porušení. Neděláte věci, které se nesmí, protože to tak chcete, nebo protože jste tak morálně naučeni a máte strach z následků?
Postupně můžeme poskládat příčinu a následek vrstvu po vrstvě, dokud se nedostaneme na konec a zjistíme, že už od prvního nadechnutí byl náš život v podstatě předurčen. Žádná svobodná vůle, žádné rozhodování. Prostě jen linka, po které přejdeme, protože to prostě jinak nejde. A spousta z nás to bere jako samozřejmost, takže se nad tím ani nepozastavují.
Jen tak pro zajímavost: Studium si vybíráme podle našich schopností a tím, k čemu nás vedli rodiče. Okruh práce je definován naším studiem. Movité prostředky jsou definovány prací. Sociální zařazení je definováno movitými prostředky. Potencionální partnerka je definována sociálním zařazením. A tak dále až do smrti, která je pouze vyústěním akumulujících událostí.

Zvířata a lidé
Když tedy opomeneme skutečnost, že si své jednání uvědomujeme, co nás rozlišuje od zvířat? Od zvířat, které mají svůj život jasně definován instinkty a potřebami. Zvířat, které mají jednu definovanou linii, po které musí jít, protože to jinak nejde.
Svobodná vůle by měla být definována takto: "Svoboda, je schopnost se rozhodnout, něco neudělat."
Nejde tedy o to, co všechno si můžeme vybrat, ale o to, co se rozhodneme neudělat. Společnost je ovšem nastavena tak, aby nás trestala za to, co se rozhodneme neudělat. Takže rozdíl od zvířat je ten, že lidé jsou odsouzeni k uvědomění toho, co všechno musí dělat.
Ale nepropadejte depresi. Ačkoli realita není svobodě moc nakloněna, svobodu ve skutečnosti máme. To že si dokážeme své jednání plně uvědomit dříve, než se reálně stane, nám dává svobodu, neboť můžeme nad následky uvažovat a rozhodnout se, zda něco neudělat. Pokud bychom se dokázali povznést i nad své vlastní pocity a touhy a rozhodovat se čistě na základě intelektu, dosáhli bychom skutečné svobody. Problémem je však i to, že ačkoli nás emoce svazují, život bez emocí se nám zdá být stejně svazující, což je tzv: Paradox vnímání.
Lidé obvykle svobodu realizují skrze revoluce nebo války, v případě, že jim je upíráno něco, na co ze svého pohledu mají nárok. Jednodušeji řečeno, lidé z principu bojují o to, co jim někdo úmyslně bere. Revoluce je však silně emocionální akt, při kterém lidé prožívají obrovskou směs různých citů, od žárlivosti po beznaděj. Nemluvě o tom, že během válek umírá spousta lidí, tedy i těch neutrálních.

Svoboda slova
Buďme tedy upřímní. Svoboda je velmi silné slovo, které naše mysl vnímá celkem chaoticky. Často toužíme po svobodě jen pro to, abychom se mohli rozhodnout emocionálně, tedy bez vyšší svobody. Velkou část reguluje naše společnost tak, aby bylo dosaženo jisté harmonie a schopnosti přežití. Zkrátka zločiny jsou zakázány, neboť porušují pravidla soužití. A pravidla tu být musí, právě kvůli možnosti svobodné vůle, tedy faktu, že by si spousta lidí mohla zvolit, nedržet se pravidel soužití. Pravidla nás tak sice zbavují svobody, ale dávají nám prostor k přežití. Celkem zajímavý fakt.
Teoreticky, v plně inteligentní společnosti, by nebyly zapotřebí žádná pravidla. Pokud by se lidé dokázali rozhodovat nezávisle na svých emocích, pouze využitím své intelektuální kapacity, dokázali bychom dělat prospěšná rozhodnutí, aniž by nás někdo musel kontrolovat. Tím by civilizace dosáhla skutečné svobody, ovšem to je spíše sci-fi, než možná realita.
Těm inteligentnějším z vás se při čtení posledního odstavce vybaví socialismus, v lepším případě dílo 1984 od George Orwella. Je však nutno rozlišit ideu a realitu. Utopická idea nemůže být v praxi realizována, pokud důležitý článek vize nelze svobodně přimět, k dodržování této vize. V moderním socialismu si toho byli vůdcové politických stran dost dobře vědomi, proto se pokusili vynutit poslušnost násilně, ale neuspěli. Celá vize ztroskotala právě na revoluci. Zkrátka, vize Komunismu nemohla být nikdy zrealizována a nejspíše ani nikdy nebude. To však neznamená, že samotní idea byla špatná. Ve své podstatě využívala principy země zaslíbené - ráje - utopie. Místo, kde mohou lidé společně žít bez nutnosti stanovovat určitá pravidla a kde se všichni vzájemně respektují.

Emoce života
Utopická idea společnosti je ovšem poměrně vzdálena realitě. Naše realita se týká svobodné vůle ve společnosti, ve které v současnosti existujeme.
Když už se jako lidé nemůžeme rozhodovat o tom, kam a jak budou naše životy směřovat, můžeme si vůbec něco zvolit? Jistě že ano.
Každá velká událost, která je daná, je tvořena tzv. drobnými událostmi. Jsou to události, které jsou na první pohled vyloženě nepodstatné a na výsledku samy o sobě nic nezmění. Ale je jich hodně. A když budete každou z těchto maličkostí směřovat, dokážete i částečně určit směr svého života. Potíž je v tom, že lidé jsou silně emotivní a do svých rozhodnutí se budou vždy snažit nacpat co nejvíce citů, aby si rozhodování usnadnily. Když se totiž emotivně přikláníte k nějaké možnosti, jste už prakticky rozhodnuti. A je snadnější, když se nad volbou nemusí přemýšlet. Lidé se zkrátka rozhodnou podle pocitu, což je podle nich správná cesta a je to vyřešeno. Takhle se rozhoduje až 87% lidí na světě. Je fascinující, jak úžasní a zároveň hloupí jsou lidé. Máme potenciál i možnosti k tomu, používat svůj intelekt, přes to se raději spoléháme na chemii a instinkty, které ovlivnit nemůžeme. O tom, co jsou to emoce a jak fungují, vysvětlím v příštím článku.
A právě emoce jsou naším vězením. Když se totiž naučíte základní emoční vzorce a pochopíte jejich fungování, ne jen že vás lidé nepřekvapí, ale budete s téměř 90% úspěšností schopni určit, co kdo udělá, co se bude dít i jak to dopadne. Pak si můžete hrát na psychiatra, věštce nebo cokoli jiného. Problém je snad jen to, že vzorce nejsou složité, takže se je naučíte celkem rychle a lidé budou ne jen předvídatelní, ale i nudní. A žít na planetě, kde jen asi 13% obyvatel používá mozek, je tak trochu smutný.

Vůle svobody
Máme tedy svobodnou vůli? Jistě, ale je příliš náročné ji používat. Každý jedinec na planetě je schopen využít svůj mozek alespoň na 14%, což je dost k tomu, uvědomit si své možnosti a alespoň se pokusit určit, proč se rozhodujeme tak, jak se rozhodujeme. Třeba vám to nepomůže jednat nezávisle na emocích, ale cvičení rozumu je při nejmenším dobrý začátek. A pokud to začne dělat každý, třeba se jednou dočkáme inteligentní civilizace Mrkající
Samozřejmě neberte článek doslova. Cílem není žít bez emocí, ale naučit se mít emoce pod kontrolou a umět se nad ně povznést.
 
 

Reklama