Sny

Sny

9. listopadu 2017 v 20:37 | Jack Godman

Sny


Spánek je fyzickou potřebou všech organických forem života na naší planetě, rostlin nevyjímaje. Ovšem ne všechny dokáží využít svou paměť v procesu, zvaném snění. V dnešním tématu se blíže zaměřím právě na téma sny, co o nás vypovídají, co znamenají a jak fungují.

Sám v posteli
Po fyzické stránce je proces spánku identický pro všechny organické formy života. Bez ohledu na to, jestli se adaptovaly na noční či denní spánkový režim, je potřeba spánku prostě životně důležitá.
Zajímavé ovšem je, že zatím co naše vědomí je utlumeno, naše podvědomí je stále vzhůru. Nikdy nespí a nikdy neodpočívá. Náš mozek tak ve své podstatě pracuje nonstop 24 hodin a to i ve chvílích, kdy dochází k úplnému bezvědomí. Zkrátka, pokud by náš mozek přestal pracovat, znamenalo by to naši smrt.

Mystická cesta
O snech v průběhu dějin kolovaly různé mýty a teorie. Už Sigmund Freud definoval základy pro pochopení lidských snů a vyvrátil spoustu mýtů, které do té doby byli mezi lidmi veřejně přijímány.
Ačkoli je proces snů i v dnešní době tak trochu záhada, velkou část už umíme zmapovat a vysvětlit. Stále však zůstává spousta prostoru pro různé teorie a možnosti. Ty se dnes pokusím ucelit v jednu konkrétní, která by měla odpovídat na všechny otázky.

Snová realita
Sen je vlastně takový unikátní proces, ke kterému přistupuje i náš mozek zcela unikátně. Během noci se nám může zdát v průměru něco mezi 4 až 8 sny. Záleží na tom, jak často je spánek přerušen a jak moc je hluboký.
Sen je pak proces, který se skládá z několika funkčních celků. Vzpomínek, abstrakce a představivosti.
Mozek nejprve vytáhne vzpomínku, která bude základním kamenem pro sen. Během stavu nevědomí má náš mozek přístup ke všem vzpomínkám, nikoli jen k těm, ke kterým se dostaneme vědomě. Díky tomu může vytáhnout i události, o kterých nemáme ponětí, že v naší paměti jsou, nebo může také sáhnout do našich nejhlubších tužeb a strachů. Je také potřeba zmínit, že vzpomínka je rekonstruována plně včetně všech detailů, díky čemuž dokáže mozek pracovat s jednotlivými detaily.
Samotná vzpomínka je však pouze útržek několika vteřin. Pro mozek by to nebylo nic víc než mihnutí. Aby se ze vzpomínky stal sen, je potřeba využít abstrakční logiku. Díky tomu se vzpomínka rozpohybuje a události se začnou odvíjet. Do určité míry tak pracuje mysl i s logikou.
Jakmile se události dají do pohybu, nastává takzvaná spánková realita. Sen nefunguje stejně jako film v televizi, ve kterém je každý prvek přesně umístěn a zahrán podle scénáře. Sen se odvíjí v reálném čase, což znamená, že veškeré interakce s okolím vyhodnocovány a podle dostupných informací se děj snu odvíjí. Při snění mozek řetězově vyhledává informace z paměti a využívá je pro doplnění příběhu snu. Pokud informace chybí, nebo nejsou úplné, je využita představivost k doplnění podle určitého vzorce. Sen se tedy vytváří jako určitá situace, ve které jsou zahrnuty ne jen vzpomínky, ale myšlenky a činnosti.

Hranice snů
Díky tomu, že náš mozek využívá ve snu pouze to, co víme, nebo umíme, je vymezena hranice snu. Prakticky se dá říct, že náš sen nikdy nemůže jít za hranice naší osobnosti, což znamená, že sen je odrazem naší duše. Ať už se vědomě prezentujeme jakkoli, sen je oblast podvědomí, které zkrátka nemůžeme lhát. Sen o nás tedy vždy prozradí pravdu bez ohledu na to, jak moc se ji snažíme zamaskovat.
Ve skutečnosti sen funguje právě tak, že často využívá vzpomínky, které se nějak snažíme vědomě vytěsnit. Proto nás sny často vedou do událostí, které nám nemusí být zrovna dvakrát příjemné. Návrat do dětství a vzpomínky na šikanu, nejistota vlastní sexuální orientace, potlačené emoce, traumata.
Možná by se dalo říct, že ve snu se nás mozek snaží konfrontovat se situacemi, kterým se vědomě vyhýbáme a vytvořit tak určitou rovnováhu mezi vědomím a podvědomím. Jenže ono to tak jednoduché není.

Paměť a sen
Aby náš mozek mohl vědomě s něčím pracovat, musíme si toho být vědomi. A to se týká plného vědomí. Jenže sny mají také své pravidla a jedno z pravidel je, že sen se neukládá do paměti. Někteří lidé si sny nevybaví vůbec. Někteří si vybaví jen část posledního snu před probuzením a vnímají tak jakési pozůstatky (útržky) snu, které si krátce po probuzení zapíší do krátkodobé paměti. Jenže informací je spoustu a jako lidé máme jen velmi krátký čas na to, si ze snu něco zapamatovat. Do minuty po probuzení jsou informace intenzivní a je možné si jich zapamatovat nejvíce. S každou další minutou je obraz slabší a zhruba do 5 minut po probuzení už ze snu nic nezůstane.
Důvod, proč tomu tak je, je vlastně celkem prostý. Náš mozek se nás snaží chránit před rozštěpením vzpomínek. Představte si jednu vzpomínku na událost. Ale ve snu bude tato vzpomínka rekonstruována a přepsána, takže události mohou být zcela jiné. Potíž je v tom, že bez ohledu na to, jestli to byl sen, nebo ne, vše by bylo uloženo do paměti jako vzpomínka, nemluvě o tom, že mozek by mohl vzít již upravenou vzpomínku a znovu ji upravit. Brzy byste začali ztrácet pojem o tom, co byl sen a co realita.
Podobný proces můžeme vnímat u filmů. Když vidíme dva hodně podobné filmy, mohou po čase vzpomínky na tyto filmy splynout a vy nebudete vědět jistě, která scéna byla ze kterého filmu. V případě filmů to není takový problém, ale životní události už mohou mít zásadní vliv na náš život.

Motiv snu
Proč se nám vlastně sny zdají? Co vede naši mysl k tomu, aby vytvářela abstraktní pojetí vzpomínek?
Dřívější názor byl ten, že sny se realizují jako určité vnímání časoprostoru. Respektive, že sny nám sdělují události, které se mají v budoucnu stát. Je vlastně logické, že k tomuto vysvětlení spousta lidí dospělo. Sny jsou odrazem naší psyché, interakce ve snu se odvíjí podle určité pravděpodobnosti a logičnosti, která je nám vlastní. Takže pokud se dostaneme do podobné situace, je vysoce pravděpodobné, že naše reakce bude stejná nebo podobná jako ta, která proběhla ve snu.
Jako další bylo předzvěst nepřímých událostí. Událostí, které nelze přímo ovlivnit svým úsudkem. Sny tak dostali hodnotu, která měla být předzvěstí dobrého, nebo špatného. Tenhle názor byl spíše výsledkem náhodných okolností a schopnosti lidí vnímat více negativní události než ty pozitivní.
Také koluje teorie, že sny jsou jakousi formou konfliktu mezi vědomím a nevědomím. Naše mysl nás nutí čelit svým obavám a touhám podvědomě, aby se vytvořila určitá kompenzace vědomí. Například, že v realitě čelíme určité skutečnosti, která pro nás nemá řešení. Toužíme po partnerce, kterou nikdy mít nemůžeme. Chceme dosáhnout něčeho, čeho dosáhnout nemůžeme, atd. Mysl tyto touhy vkládá do snů, čímž nám tyto nedostatky kompenzuje a umožní nám se vědomě lépe s těmito nedostatky smířit.
Dnes už víme, že ani jedna z těchto alternativ, není skutečná. Sny jdou daleko více do hloubky a jsou patrně nezbytné pro fungování lidské mysli. S tím souvisí patrně i absence ukládání snů do paměti. Náš mozek během spánku pracuje s daty, uloženými v krátkodobé paměti, i s těmi v dlouhodobé. Při tom probíhá přesun dat, třídění a ukládání do správných pozic v naší dlouhodobé paměti. Představte si počítač, ke kterému jsou připojeny dvě flash paměti a probíhá mezi nimi současně přesun dat. Sen pak může být jednou z následujících variant:
Sen může být ochranný mechanismus proti poškození dlouhodobé paměti v případě náhlého probuzení.
Sen může být také vedlejší produkt dat, se kterými mozek zrovna pracuje. Prostě informace, které prosakují na vnější strukturu a které se následně projevují, jako sen.
Sen také může být určitá forma obnovy dat. Mozek úmyslně vytahuje některé data, které jsou pro něj relevantní, a cíleně obnovuje jejich formu, aby bylo snazší si na ně vědomě vzpomenout a rekonstruovat je.
Poslední možností je, že mozek cíleně některé informace vkládá do hlubšího podvědomí, aby vytvořil ze vzpomínky podvědomý reflex. Tato teorie nicméně zatím nebyla úspěšně prokázána.

Skutečné sny
Pojďme se podívat na sny z trochu hlubšího pohledu. Sny totiž neodrážejí jen vzpomínky a informace, ale náš mozek při nich využívá i potenciál našeho intelektu. Je totiž velmi zajímavé, že stejný sen by byl u jiných lidí řešen zcela rozdílně, ale vždy v rámci vlastního intelektuálního potenciálu.
Když se například ve snu objeví náš kamarád, musí náš mozek vytvořit jistou virtuální osobu, která však bude jednat v závislosti, na dostupných informacích. Pokud víme, že náš kamarád rád pije a že říká často vulgární výrazy, vytvoří mozek virtuální osobu na základě těchto událostí. Výsledná osoba tak může ve snu být opilá, nebo může pít a pronášet vulgární výrazy.
Jiná situace je například, když ve snu potkáme osobu, která nás nenávidí. Mozek si vytvoří osobu s agresivním chováním a pravděpodobností konfliktu. Ve snu tak může dojít k fyzickému konfliktu, na který už vaše osoba bude reagovat další interakcí. V případě, že dojde k fatálnímu následku, například naší smrti, náš mozek nás probudí, aby nás ochránil před možným traumatem. I pro to je dobré, že se sny do paměti neukládají.

Pravidla snů
Utíkáte ve snu před něčím, ale vaše nohy jsou jako z kamene? Jdete po schodech, ale ty nekončí? Snažíte se něco udělat, ale ta akce trvá příliš dlouho?
Tento jev ve snu zažil skoro každý. Někdy jsou tyto věci zcela bez problémů, jindy se dostavují příznaky, jako kdyby ve snu fungovaly úplně jiné fyzikální zákonitosti. Je to také tak trochu záhada, která lidi okolo snů jistým způsobem fascinuje.
Příčina je však celkem prostá. Jak už víme, sen nemá žádný předepsaný scénář, podle kterého by se odvíjel. Vlastně základ snu tvoří pouze vzpomínka. Všechny reálie a zákonitosti jsou však generovány nezávisle na této vzpomínce. Skutečnost je ovšem taková, že tato improvizace v reálném čase, je pro náš mozek silně zatěžující. Tím spíše, že neexistuje žádný scénář, ani forma plánování, byť alespoň o pár vteřin dopředu. Výsledkem tak mohou být značně nerealistické sny, ve kterých se může stát prakticky cokoli, co si dokážete představit.
Občas se však sen může dostat do spirály plánů. Je to situace, kdy osoba ve snu plánuje něco udělat. Například zabalit si kufry, aby mohl odjet na letiště a pak letět do jiné země. Osoba se však zasekne u balení věcí, které prakticky nikdy neskončí. Princip je jasný. Děláme něco, abychom řešili podmínku pro věci v budoucnu. Ale náš mozek nevytváří scény pro budoucí dění a není schopen vytvořit scénář z podvědomých myšlenek. Plánování totiž vyžaduje paměť, kterou sny nevyužívají. A tak mozek improvizuje a obvykle odkazuje na činnost, kterou právě děláme, čímž může vytvořit nekonečnou spirálu balení, dokud tuto činnost nepřeruší jiná akce snu, případně probuzení.
Stejný problém může být i v případě útěku. Můžeme mít v plánu běžet na místo, které ovšem pro účely snu neexistuje. Výsledkem je tak nekonečný běh na místo, na které se nikdy nedostaneme.

Virtuální realita
Mezi lidmi je ve velkém šířena informace, že sny mohou přejímat vjemy z reality a kromě jejich implementace do snů, je ukládá i do paměti. Díky tomu se můžeme jednoduše ve snu naučit cizí jazyky, pomocí poslechu nahrávky.
Je jasné, že tohle je absolutní nesmysl. Během spánku je paměť využívána pro jiné účely. Takže žádné zázračné učení, pomocí nahrávky, nemůže fungovat. Dokud využíváme paměť, nedostaneme se do spánku a naopak, pokud jsme ve spánku, neukládá náš mozek nic dalšího. Přes to je na tomto mýtu a trochu pravdy.
Mozek opravdu dokáže převzít vjem z reality a vložit ho do snu. Jedná se o tzv. bdělou fázi. Fáze spánku, která není tak hluboká a dokáže převzít, obvykle zvuky, z okolí, do snu. Například hrající hudba by měla vést k probuzení, ale před probuzení, v bdělé fázi se může této vjem odrazit ve snu. K probuzení by došlo až po určitém čase vnímání tohoto vjemu.
 
 

Reklama
Reklama