Smysl života

Smysl života

8. srpna 2016 v 23:12 | Jack Godman

Smysl života


Tisíce let nad tím filozofové dumali a snažili se najít odpověď. Dokonce i v dnešní době stále jistí lidé uvažují nad možnými teoriemi a alternativami. Ano, dnes bude řeč o tom nejstarším tajemství naší planety. SMYSL ŽIVOTA.

Jednoduchá odpověď
Mohl bych vám teď prostě říct jediné slovo, které by celý ten smysl života zahrnulo a vysvětlilo. A ne, není to 42 (odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec).
Jenže jednoduchá odpověď by mohla spoustu čtenářů zklamat. Jedno slovo, na které tisíce let nikdo nepřišel. Prostě civilizace čekala jen na příchod Godmana Smějící se Jen si dělám srandu. Jistě že si (zatím) nemyslím, že bych byl Bůh.

Zdrojový kód
Veškerý život na naší planetě se řídí jedinou zdrojovou informací. Ať už se bavíme o rostlinné říši, či té živočišné. Zdá se to být trochu nereálné, že? A vsadím se, že Vás všechny napadne stejná odpověď "Instinkt přežít".
Bohužel ne. Instinkt přežití je pouze důsledkem tohoto kódu, který v nás přebývá už od vzniku života. Kód, který uvádí do pohybu vše na této planetě, je motivace.

Něco pro všechny
Asi se teď ptáte, co je to za blbost. Protože rostliny, ani jednotlivé buňky nemají své svobodné vědomí a nemohou být tedy motivovány k určité činnosti.
To je ovšem pravda pouze z poloviny. Motiv je totiž sám o sobě paradoxem. Buňka je motivována základní instrukcí. A tato instrukce pochází od tvůrce (architekta), jenž musel být sám o sobě motivován k vytvoření takové struktury života.
Alternativa pro zastánce evoluce: Buňky byly motivovány k lepší a dokonalejší tvorbě, samostatnosti, a postupnou evolucí vytvářet neustále složitější a komplexnější organismy s vyšší šancí na přežití a reprodukci.
Alternativa pro zastánce konspiračních teorií: Mimozemská civilizace byla natolik fascinována nově vzniklou genetickou architekturou, že se rozhodli svůj experiment provést na opuštěné planetě bez života. Jejich motivací tedy byl výsledek tohoto meziplanetárního experimentu.

Základní kámen
Buňka je tedy motivována. Jistě, dalo by se říct, že má pouze jedinou instrukci, takže se nemůže svobodně rozhodnout o tom, zda tuto instrukci bude či nebude vykonávat. Jenže motivace je důvodem k činnosti a všichni se nejspíše shodneme na tom, že dělení buněk činnost je. Logicky tedy vyplývá, že tato instrukce, ať už byla zadána kýmkoli nebo čímkoli, prostě musí být považována za motivaci (v širší souvislosti se pak motivací rozumí vytváření a rozšiřování života).

Aplikace
Tím se dostáváme k vícebuněčným formám života, u kterých začne přibývat instrukcí. Druhou instrukcí po rozšíření se stává instrukce přežití. Tato instrukce dává jasný motiv k tomu, vyhnout se nebezpečí a snažit se prodloužit si život po co největší délku. Zajištění dostatečně dlouhého života dává další instrukci, reprodukci.
Motivací k přežití je tedy reprodukce, rozšíření života o další generaci, což zajistí přežití genu. A samotná reprodukce je motivací k přežití (tedy paradox). Je úžasné, že všechen život na naší planetě je tvořen pouze jediným okruhem, přežití - reprodukce. Tohle je ten nejjednodušší princip motivace.

Rovnováha
Ovšem jenom samotné instrukce by vedli k nekonečnému procesu reprodukce, dokud by nedošlo k přemnožení tohoto života. Proto přichází na řadu podprogram DNA. Tedy instrukce, které jsou sice řazeny až pod základní motivaci, ale určují další zařazení v síti života. Predátorům je omezena reprodukce. Počet býložravců je redukován predátory. Rostliny jsou redukovány býložravci a hmyzem. A to vše je řízeno motivací. Jídlo jako nutnost k přežití.
Pokud jste fanoušky evoluce, pak příroda je ve své podstatě jediný skutečný a doložený případ evoluce. Neustálým vychylováním vah na jednu nebo druhou stranu se vytváří dnes známá rovnováha přírody neboli symbióza. Stav, kdy jsou rostliny a živočichové v takové rovnováze, že se jejich počet nezvyšuje, ani nesnižuje. Ano, vím, že tomu tak v současnosti není, ale zatím předpokládejme stav, kdy lidé nejsou ve válce s přírodou.

V opozici
Podívejme se teď na zcela opačný příklad. Vezměme například lva. Lev nebude motivován k reprodukci. Pokud nebude motivován k reprodukci, stává se účel přežití jenom faktem, ničím jiným. A bez této motivace se stává jeho život postradatelným. Lev nebude tedy lovit a zemře hlady. Bez potomka zemře sám a jeho gen tím pádem úplně vymře.
A kdybychom instrukci motivace odstranili hned po narození lvíčete, nepřežije nejspíše ani první týden, i přes starost lvice. Stejně tak by lvíče zahynulo, pokud by lvice ztratila motivaci, starat se o mládě. Tak důležitá je motivace v živých organismech.

Vývoj
Teď se dostáváme k trochu složitější struktuře a hlavnímu jádru problému. Lidem. Dítě je motivováno základními instrukcemi k přežití. Neuvědomuje si ještě samo sebe.
Starší dítě si už samo sebe uvědomuje, ale jeho mysl zatím není vyvinuta na tolik, aby dokázal obejít základní instrukce. Pokud ho vystrašíte, bude se bát, neboť jeho motivací je žít. Pokud bude v nebezpečí, bude jeho nadřazenou instrukcí opět varianta s životem.
Zlom přichází ve chvíli dospělosti. Tedy ve chvíli, kdy dítě dospívá - puberta. Základní motivace je stále k životu a přežití, ale je už schopen uvažovat nad základními instinkty.
Pro příklad může sloužit mladá dívka, které kluk zlomil srdce. Její mozek přestane vyplavovat serotonin, což vede k rozdílu v uvažování. Deprese se stanou noční můrou a život a budoucnost se se začne jevit jako zcela nepodstatná. Automaticky se vytvoří nové spojení, a motivací se stane přesný opak instinktu. Pro dívku bude více motivující, když se budoucnosti nedožije a rozhodne se spáchat sebevraždu. Instinkty se ovšem nevytratí. Strach a přežití jsou stále v podvědomí.
Tady mohou nastat dva okamžiky. Buď je motivace silnější než instinkty a dívka je schopna potlačit strach ze smrti i touhu žít na tolik, aby tento krok udělala. Nebo druhá možnost, instinkty v mysli zvítězí a dívka tento krok neudělá. Vrátí se opět k základní motivaci života - chce žít. Tohle je základ jakékoli sebevraždy. Pokud Vás zajímají další informace z vývojového cyklu dětí, můžete je najít v článku Kdy nemít děti, nebo na jiném blogu.

Komplex mysli
Po pubertě přichází již plně uvědomělá část života. Instinkty v mysli stále fungují, ale člověk si dokáže vytvořit vlastní podprogramy. Pokud bychom vzali například Asimovy zákony robotiky, pak by si robot mohl vytvořit čtvrtý zákon, kde by si sám specifikoval, co je člověk a co ne. Například dítě by si mohl definovat jako odlišnou formu života, což by ho opravňovalo zabíjet děti, aniž by to bylo v rozporu s prvními třemi zákony.
Jenže člověk není stroj a naše mysl dokáže fungovat daleko flexibilněji. Díky tomu si člověk může vytvořit obrovské množství motivací, které nebudou v rozporu se základní motivací. Motivací ke studiu může být vize budoucí práce, vize lepšího života, bohatství. Motivací k vykonávání své profese se může stát finanční odměna, záliba ale také snaha o realizaci. Motivací k zabíjení se může stát finanční situace, slova charismatického vůdce, nebo i obyčejné sliby. Stejně tak se ale mohou stát i negativní vlivy, jako jsou deprese, životní problémy, nemoci, motivací k tomu, ukončit svůj život. Tedy chvíle, kdy si je člověk vědom své životní situace a je přesvědčen, že se již nedá napravit a že další prodloužení života by znamenalo přítěž a utrpení, což by změnilo prioritu motivace.

Jediná odpověď
Takže co je vlastně odpovědí na smysl života? Smyslem života je motivace. Pokud nebudeme k určité činnosti motivováni, nebudeme ji vykonávat. A bez motivace by nemělo smysl vůbec nic. Jen si na chvíli zkuste představit, že nemáte žádnou motivaci. Nic co by Vás hnalo do budoucna. Zapomeňte na všechny vazby s minulostí i důvody, proč jste teď tady. Zkrátka jste jen vy a kolem Vás jen pusto a prázdno. Děsivé, co?
Člověk bez motivace by nebyl vůbec ničím. Jen prázdnou nádobou s vědomím ničeho. Získávání znalostí a zkušeností by nemělo žádný smysl. Nemělo by žádný smysl jíst, pohybovat se, spát, milovat. Takový člověk by seděl na místě do doby, než by zemřel, za předpokladu, že byste ho nějakým způsobem přinutili, dožít se takového věku.
Každý člověk tedy potřebuje ke každé činnosti motivaci. A není to zase taková věda. Policie zjišťuje motiv zločinu už velmi dlouho. Protože ví, že za vším, co lidé dělají, je motiv. Prostě neexistuje člověk, kterého by netáhla kupředu motivace. Nebo myslíte, že vrazi vraždí bez důvodu? I ten nejhorší migrant má motivaci k tomu, odpálit se uprostřed náměstí. Mohou to být sliby 50 panen, příštího života v bohatství nebo vydírání. Psychopati touží po pozornosti, nebo vládě (když ne světové, tak alespoň domácí). Násilníci touží po ukájení se v násilí. Zkrátka bez motivace by tady nebylo vůbec nic.

Smysl duše
Jistě, můžete si říkat, že my lidé jsme na tomto světě nevznikli jen tak ze srandy. Že nás zde někdo nechal, nebo stvořil z nějakého vyššího důvodu, kterému ani my sami pořádně nerozumíme. No, i kdyby to byla pravda, pak i ten kdo nás stvořil, musel mít nějakou motivaci k tomu, aby to udělal. Což znamená, že i kdyby plánovali zavádění análních sond, nebo pečlivému průzkumu čistoty lidské duše, stále zůstává fakt, že my jsme po jejich vzoru, motivováni k činnostem a to je náš smysl života.


Zajímavost: Proč si lidé vytváří teorie o smyslu života? Protože smysl života je sám o sobě motivací k životu. Takže pokud Vám k životu nestačí základní instinkt, pak dejte svému životu konkrétní důvod.
 
 

Reklama