Rozum a cit

Rozum a cit

20. dubna 2017 v 17:15 | Jack Godman

Rozum a cit


V prvním článku rubriky Teorie mysli, nazvené Svoboda a vězení, jsem se pokusil ukázat, jak lidská mysl vnímá svobodu, co to svoboda je, a jak bychom ji měli správně vnímat. Při tom jsem z velké části nakousl téma emocí. Co to jsou emoce a jak fungují, to bude dnešním tématem.

Geny v přírodě
Emoce jsou ve své podstatě vyvinuté instinkty. Základní instinkty každé živé bytosti na naší planetě jsou cíleny na přežití. Jakákoli forma života tíhne k životu. Pouhé základy by nám nejspíše stačili, ale bylo by velmi složité, zařadit konkrétní druhy do ekosystému. A tak se instinkty vyvíjejí v emoce.
Základními emocemi je strach, vztek a radost. Tři základní emoce, které nás zařazují do života celé planety. Pro lepší pochopení si představte predátora a jeho oběť. Predátor potřebuje ke svému přežití jíst a instinkty mu jasně říkají, kde je jeho postavení. Predátor prostě nebude hledat zeleň a kořínky, protože instinktivně prahne po mase. Aby mohl kořist ulovit, musí zapojit ne jen své vrozené vlastnosti, ale i pořádnou dávku agrese.
Kořist chce ale také žít. Pokud by byla kořist agresivní, neměla by šanci a tak je v tomto případě řízena strachem. Strach je forma emoce, která v životu probouzí další schopnosti, potřebné k přežití. Výsledkem je pak emocionální souboj, ve kterém se buď predátor, nebo kořist, projeví jako slabší jedinec. A slabý jedinec je odsouzen k tomu, aby poskytl potřebnou energii dalším jedincům.
Podobný příklad je i v případě, kdy predátor plánuje útok na mláďata samice. Ta je instinktivně řízena strachem i agresí. To u samice vytváří složenou emoci, kterou bychom mohli nazvat, nutností ochránit potomky, tedy zajistit přežití genu.
V praxi jsou tedy emoce velmi důležité pro samotné přežití. Alespoň v přírodě, ale co u lidí?

Vývoj zvířat
Lidská mysl je velmi fascinující i pro to, že dokáže ze základních emocí vytvářet nové a komplikovanější. Na emocích byla vystavena celá naše civilizace. Nakonec, už Adam s Evou jednali emotivně, když ukradli jablko ráje. Alternativně si můžete domyslet, že naši předci rodu homo jednali jen na základě emocí. Samec našel samici, oplodnil ji a šel dál. Samice se pak starala o potomka, dokud nebyl soběstačný k vlastnímu přežití. Soupeření probíhalo stejně jako v přírodě, silnější přežil.
Takže lidé na planetě začali svou existenci na základě emocí. Emoce byli dokonce formou komunikace, než se lidé naučili dorozumívat jinými způsoby. Ale upřímně, kdo by chtěl žít ve světě, kde muž přijde k ženě, zaujme ji feromony, následně přistoupí k pohlavnímu aktu. Ale ráno bude muž pryč a žena zůstane pouze s genetickým materiálem, který se při troše štěstí vyvine ve zdravého jedince.
Také vám to přijde spíše jako současnost než dávná minulost? No s jedním drobným rozdílem - antikoncepcí. Ta je vlastně takovým pilířem moderní doby. Můžeme se totiž i dál chovat jako zvířata a nenést za to odpovědnost (většinou) Mrkající
Už antikoncepce je tedy jasným důkazem toho, že je pro lidi daleko snazší obhájit své emotivní jednání, než projít vývojem v inteligentní civilizaci. Proč by totiž lidé měli používat rozum, když nemusí a medicína to obhájí.

Chemie druhého tisíciletí
Ale pojďme kousek zpět a podívejme se vlastně na to, co to emoce jsou. Emoce jsou pro mnoho lidí velmi složitým jevem, kterému sami obvykle nerozumí, i přes to že se jedná o součást jejich vlastní identity.
Emoce by se dali nazvat jako chemická reakce v našem mozku. Za emocemi totiž není nic jiného, než mix hormonů, které v konkrétní chvíli zaplavují náš mozek a působí na konkrétní nervová centra.
Mozek zvířat je jednodušší a mix hormonů není tak rozmanitý. Zvířata pro to jednají celkem jednoduše. U lidí tomu tak ale není. Náš mozek dokáže reagovat i na směsici různých hormonů a vytvářet tak komplexnější emoce. Jinými slovy, dokážeme vytvářet mnoho různých druhů radostí, strachů, smutků, vzteků atd. Vytváříme si vlastní pravidla pro lásku i morální cítění.
Fascinující je, že lidský mozek nepracuje s abstrakcí. A emoce jako takové jsou abstraktní pojem. Náš mozek tedy automaticky spojuje jednotlivé emoce s částí našeho těla, aby dokázal s reakcí na emoci dále pracovat. Jedná se o psychosomatický jev, tedy kdy mozek simuluje určitou fyzickou reakci na základě emoce nebo vzpomínky. Proč si myslíte, že během zamilovanosti cítíte tzv. motýli v břiše? Že při strachu se sevře hruď? Že při agresi zatínáte ruku v pěst?

Evoluce v praxi
S příchodem civilizace přišli i pravidla. Ty v mnoha ohledech vytvořili jistý směr toho, jakým způsobem máme uvažovat. Tohle téma jsem rozebíral v minulém článku.
Zajímavostí je, že ať už jsou pravidla jakákoli, nejsou obvykle v plném souladu s vrozenými instinkty. Náš svět například definoval schopnost přežít. Dnes už nemusíme bojovat o kus žvance se sousední vesnicí, nemusíme se učit, jak přežít v divočině, a jak někoho nebo něco zabít, abychom zůstali na živu. Všem se nám dostává vzdělání a více méně i osobních práv. Prakticky každý jedinec má šanci na přežití bez ohledu na to, jaké jsou jeho schopnosti. To, zda je to, dle přírodní rovnováhy správně, je ovšem zcela jiná otázka, kterou se tentokrát zabývat nebudu.
Z toho vyplývá, že moderní civilizace by měla být postavena tak, aby emoce lidé už nemuseli používat, nebo jejich působení omezili. Pokud bychom vycházeli z Darwinovy teorie evoluce, pak by se emoce v dnešním světě stali zcela zbytečnými a náš mozek by je měl potlačit, aby zpřístupnil jiné možnosti naše mozku, které by v naší civilizaci měli prospěšnější charakter.
Jenže tak tomu není. Když si vynutíte poslušnost, lidé obvykle dosáhnou určité úrovně sebeovládání. Ale nechte je bez dozoru a můžete si být jisti, že katastrofa na sebe nenechá dlouho čekat. Kolik násilných řidičů by bylo za volantem? Co by byli zaměstnanci, kdyby nikdo nedohlížel na jejich práva? Jak vysoké kriminality by naše společnost dosáhla bez policie, soudů a vězení?
Zkrátka zrušte pravidla a z lidí se stanou opět zvířata, které veškerý pokrok naší civilizace zničí.

Morální příklad
Pojďme se teď podívat na jeden konkrétní příklad, jaký je rozdíl mezi emocemi a rozumem.
Ženatý muž přijde do kolektivu. Všimne si svobodné nezadané ženy, která mu jasně dává signál, že má o něj zájem. Jakýkoli signál je v tomto případě fyzický, tedy žena se chce pářit. Pokud není muž sexuálně frustrovaný, je možné, že ženu bude ignorovat. Předpokládejme však, že muž se svou ženou již několik měsíců neměl sex. Jeho mozek plave v přebytku testosteronu, čímž dává mozek jasně najevo, že produkce pohlavních žláz dosáhla svého maxima a je vhodná chvíle ke spáření. Prostý přírodní instinkt, který zkrátka takhle funguje.
Je zde ale problém. Morální pravidlo, které určuje, že následný akt je z pohledu společnosti i z pohledu rodiny zcela nepřijatelný a je považován za nevěru. Muž si je této informace vědom, ale emoce ho silně táhne k tomu, aby tento fakt prostě ignoroval.
Z hlediska přírody by jeho nevěra byla naprosto v pořádku ovšem, z hlediska lidské společnosti nikoli. Jsou zde také další emoce, jako je láska k manželce, strach z prozrazení, citové zranění, které může způsobit, pocit provinění. Všechny tyto emoce se smísí a vznikne doslovný guláš, ve kterém se muž prostě nevyzná. Při použití rozumu dojde k jasnému výsledku, že takový akt je zcela bezcenný z hlediska společnosti i jeho života, ale emoce ho zkrátka táhne k tomu, aby se spářil.
Smutné je, že až 96% mužů by se v takovém případě zkrátka nechalo stáhnout emocemi a nevěru by provedli. Síla emocí je zkrátka velká, ale na druhou stranu, jako lidé máme schopnost vnímat i své emoce a jejich důsledky. Nejsem si přesně jist, zda se jedná o přímou úměru mezi schopností uvědomit si emoce a výší intelektu, ale je to vysoce pravděpodobné. Inteligentnější jedinec má tedy větší šanci překonat emotivní touhu, než ten méně inteligentní (tato inteligence se nepočítá z výšky vzdělání, takže dámy, pokud si myslíte, že když si najdete doktora nebo právníka, tak že můžete klidně spát, tak na to rovnou zapomeňte - jsou zde zcela jiné intelektuální vlastnosti, které o tom rozhodují, ale o tom bude některý z příštích dílů).

Matka a žena
U žen je to krapet odlišnější. Ne pro to, že by ženy uvažovali o tolik rozdílně, než muži (i když se tenhle mýtus všeobecně uznává). Ženy jsou prostě emocionálně více vázané. Je to vlastně logické, protože žena je přírodou určena do pozice matky, pečovatelky a ochránkyně. Pokud se vám to, milé feministky nelíbí, tak přírodu žalujte ze sexismu a genderové nekorektnosti. Vám ostatním nezbývá nic jiného, než přijmout úděl, který vám byl přidělen už před tisíci, možná miliony let.
Ale abych se vrátil zpět k tématu, emoce jsou u žen násobeny ze zcela přirozených důvodů. Emoční pouto se utváří už v raném věku. Je pro to zcela logické, že žena je již od začátku plodného období, emočně vázána k nalezení partnera a založení rodiny. Tak by tomu tedy bylo ještě před pár stoletími. Moderní svět však prioritu hodnot poněkud převrátil. Určil nám jak má náš život vypadat a jakým směrem se má ubírat. No proč ne, bohužel, našim vrozeným instinktům to nikdo neřekl a tak došlo přesně k tomu, k čemu dojít muselo. Souboje rozumu s emocemi.
Během vývoje se žena automaticky přiklání k instinktům, které se ozvou jako první. Zkrátka příroda vítězí. Není to dobře, ale ani špatně. Alfasamci budou vždy v tomto případě obvykle středem pozornosti, i kdyby to byli ti největší kreténi na světě. Sociální postavení pak může určit spoustu věcí, včetně toho, jestli dívka bude u tohoto samce úspěšná. Současně s tím se rozvíjí i schopnosti a zkušenosti, které budou hrát v moderním světě pro většinu žen velmi důležitou roli.
Naopak, emočně či fyzicky slabší jedinci budou u těchto dívek spíše přehlíženi. Vidíte v tom ten přírodní zákon silnějšího a absenci moderní civilizace?

První a jediný
Ovšem že součástí emoční vazby je touha, najít si partnera, se kterým žena zůstane pokud možno napořád. I tohle vychází ze základního instinktu. To se samozřejmě obvykle nepodaří a šance, že by první láska byla i ta poslední je menší než 0,02%. Alespoň ne chronologicky.
Pravda, kluci jsou také v první řadě přitahováni nejatraktivnější spolužačkou, aniž by vůbec přemýšleli nad tím, jestli to má smysl. Tady bych to přirovnal k čisté zvířecí povaze. Samci mezi sebou bojují o přízeň nejatraktivnější samice (někdy doslova) Mrkající Alespoň dámy vidíte, jak vás vnímají kluci Smějící se
Ale zpět k tématu. Z tohoto období vychází dívky v poněkud kontroverzním rozpoložení. Část dívek je znechucena chováním kluků a tak volí jistou nezávaznost, případně odstup. Jinými slovy, tyhle ženy si často stěžují na zlomené srdíčko, a že nemohou chlapům věřit, ale přes to čekají na toho, vyvoleného, kterému se konečně mohou odevzdat. Tohle je samozřejmě pošetilé.
Jiná část dívek se stává emočně závislých na vztahu. Určitě jste někdy slyšeli o ženě, která prostě nedokáže být sama a po rozchodu se ihned nechává sbalit dalším partnerem, jen aby zaplnila tu citovou mezeru. Nejde o cit k někomu konkrétnímu, jde prostě jen o to, mít pocit, že je její láska opětovaná. Samozřejmě, že to není láska, ale obyčejná emoční závislost, která, v případě neléčení, může být v pozdějším věku hodně problematická.
No, jsou zde i varianty, které zdánlivě nikomu neubližují. Ve své podstatě je to ale přesně naopak. Dívky, kterým se nepodařilo během školních let, získat potřebné zkušenosti. Do života tak vstupují s jistou naivitou a iluzí o tom, jací muži vlastně jsou. Tyhle ženy se nechají obvykle svést prvním šmejdem v domnění, že je to jejich vyvolený a že je to ten nejlepší muž na světě. Často to pak končí hodně špatně. Zkušenosti jsou důležité, neboť nám pomáhají analyzovat určité prvky, ze kterých si vytváříme závěry. Nedostatek zkušeností nás vede k mylným závěrům a tím i ke katastrofálním událostem v našich životech.
V každém případě je nutné brát v úvahu to, že jakkoli se náš svět zdá být civilizovaný, není tomu tak. V jádru jsme všichni zvířata se schopností se sice jako zvířata nechovat, ale s tendencí zvířecímu chování podléhat. A ten kdo se nechová jako zvíře, je obvykle kolektivem označen za nenormálního.

Co žena to mýtus
Ženy jsou schopné uvažovat stejně racionálně a logicky, jako muži. Mýtus, který tvrdí, že ženy jsou hloupější než muži, je sám o sobě hloupý. Stejně jako může být hloupá žena, může být hloupý i muž a to s převahou 1,3 hloupého muže na jednu hloupou ženu. Statisticky jsou tedy muži hloupější než ženy Usmívající se
Říkat ovšem o někom, že je hloupý, je dost nekorektní. Vše totiž závisí na intelektu, ale inteligenci budu rozebírat až v některém s dalších dílů. Zatím si můžete přečíst článek Intelekt, který jsem před časem napsal a ve kterém jsem všeobecně shrnul nejdůležitější poznatky.
Další z mýtů je to, že ženy jsou náladové a že jsou cyklické. No, pokud berete v úvahu menstruaci, tak cyklické asi jsou. Ovšem co se týče změny nálad, jsou ženy mnohem stabilnější, než muži, zejména pak, že do svých konfliktů netahají své ego. Pokud se ale bavíme o agresi během menstruace, tak to není zase něco tak úžasného. Speciálně pro muže, představte si, že jdete po ulici a najednou vás začne příšerně pálit penis a začne z něj vytékat krev. K tomu bolest v oblasti břicha. Jak byste asi reagovali?
Také jsem párkrát slyšel, že ženy jsou nevyzpytatelné. Že bez důvodu se z nich stávají chladnokrevné mrchy a že si žádný chlap nemůže být jist, co od ženy očekávat. No, taky jsem si to kdysi myslel, ale ukázalo se, že jejich důvody jsou celkem racionální. Problém je v tom, že ženy touží po pozornosti a očekávají, že si muži všimnou, když se něco děje. Když si toho nevšimnou, neventilují svůj hněv přímo, jak to dělají muži. Zkrátka ho v sobě potlačí a dál se chovají, jako by se nic nestalo. Ale pokud je tenhle stav dlouhodobý a pokud je součástí její nespokojenosti i onen partner, tak pak, jednoho dne, žena vybuchne jako sopka a zničí všechno, co ji přijde do cesty. Ovšem na jejich obranu, v těchto chvílích jednají čistě emocionálně, takže jim nelze vyčítat, že to mnohdy odnesou i nevinné oběti Usmívající se
Posledním rozšířeným mýtem je to, že téměř každá žena je zlatokopka. Respektive každá žena, která chce zajištěného muže. Může se zdát, že ženy jdou hlavně na prachy a movité statky. Jenže to není tak úplně přesné. Instinkt ženě velí, postarat se o dítě a zabezpečit ho. Nemělo by být sice rozmazlené, ale mělo by mít jisté zázemí. Před milionem let by byl v kurzu muž s vlastní jeskynní. Před tisícem let by to byl muž se stabilním zaměstnáním. Dnes je to muž, který má buď vlastní dům, nebo má dobrý přístup k penězům. Tady se ovšem nebavíme o milionech (jistě, milion může být pro ženu atraktivnější než 200 táců, ale není rozhodující). Důležité je, aby muž nebyl neustále v dluzích a aby dokázal zajistit jídlo, technicky by byl daleko úspěšnější muž, který umí ulovit a vykuchat prase, ale to už dnes není zase tak aktuální, takže nezbývá, než si maso koupit v chlaďáku někde v Globusu. Nepleťte si tedy rozdíl mezi zlatokopkou a racionální ženou. Racionální žena chce mít jistou rodinu. Zlatokopka chce mít jisté prachy.

Rozumu zdar
Ale ani s ženami to není tak jednoduché, co se týče rozumu a emocí. Jak už jsme si řekli, že jsou od přírody daleko více emočně vázané. To je důvod, proč se tolik upínají na vztah. Základem je mít zdravé dítě. To moderní svět trochu překroutil a dal nám jasně najevo, že zdravé dítě není priorita. Tomuhle tématu jsem se detailně věnoval v článku Kdy nemít děti, takže dnes se k němu již vracet nebudu.
Problém je v tom, že instinkty se moderní společností zrovna moc neslučují. I z toho důvodu jsme si vytvořili různé druhy antikoncepcí. Prostě zabránit přírodě za každou cenu, aby ovládala náš život. A když to nejde po dobrém, jde to po zlém.
Ze svého pohledu bych tohle neviděl jako velký problém. Vlastně je to možná i dobře z hlediska evoluce civilizace. Je nesmysl, uvázat se dítětem k někomu, s kým být ani nechcete. A tak se budete nutit do plnění povinností, ale stejně to skončí špatně. V tomhle ohledu by lidé měli mít možnost si trochu rozšířit obzory a získat zkušenosti, aby si ujasnili priority ve svém životě a podle toho se rozhodli. Samozřejmostí je i to, že nikdo by neměl být nucen k tomu, mít dítě, pokud ho nechce. Na druhou stranu, pokud ho chce, měl by mít i dost odpovědnosti k tomu, vědět, kdy to dítě mít.
Ženy se nechávají v oblasti vztahů často unášet emocemi a to i přes to, že v moderním světě jsou už něco jako přežitek, který k životu není potřeba. Jenže sami lidé často tvrdí, že žít ve vztahu bez emocí, je něco špatného, protože city jsou to nejlepší, co lidé mají a co nás odlišuje od zvířat.

Láskou vzplál
No, jak jsme si řekli na začátku, emoce rozhodně nejsou to, co by nás od zvířat rozlišovalo. Ovšem to že jsme emoce schopni prožívat více, protože jsme schopni si je i plně uvědomit, je pravda. Na druhou stranu, statistika rozvodovosti jasně udává, že ať už jsou emoce jakkoli krásné a silné, nic dobrého nám nepřináší, alespoň ne z dlouhodobého hlediska. A do toho teď nepočítám války, zabíjení, sexuální zneužívání, násilí, atd.
Také je potřeba si uvědomit, že to co jsme zvyklí nazývat láskou, láskou vůbec není. Pokud jste k někomu přitahováni a mluvíte o tom, že cítíte, že je to ten pravý, nebo pravá, není to nic jiného, než chemická reakce v mozku díky hormonům. Správně ji nazýváme zamilovaností a je to jen krátkodobý účinek, který vyprchá. Nemá nic společného s předtuchou, schopností vidět do budoucna, ani se schopností mentálního čtení charakteru a myšlenek. Co z toho vyplývá? Že ani po duchovní stránce, ani po stránce citové, či fyzické neexistuje láska na první pohled. Zamilovanost na první pohled ano, ale láska je něco zcela jiného. Takže si tyhle pojmy nepleťte, je to pro vaše dobro. Jinak instinkt zamilovanosti je pouze touha se pářit. A to nás se zvířaty spíše spojuje, než rozděluje. Více se o lásce dočtete v jednom z mých prvních článků Láska.
Láska jako taková pak nepatří úplně do emocí, i když ji emoce z velké části tvoří. Jsou to však minoritní emoce, na kterých cit jako takový nestaví. Láska samotná je tedy paradoxně výsledek rozumu, nikoli emocí a emoce jsou pak jen doprovodným jevem.

Cestou k zamilovanosti
Popsal jsem způsob, jak instinkty fungují u mužů a proč se tolik muži přiklánějí k nevěře. Takže teď se podíváme naopak na to, jak to funguje u žen.
Uveďme příklad, kdy žena má na výběr ze tří mužů. V tomto příkladu nebudeme brát v úvahu případ, kdy má žena vztah se všemi třemi muži najednou Usmívající se Chce si jednoho z mužů vybrat. Jeden z nich je nelepší kamarád, kterému se svěřuje. Ví, že k ní cítí hluboké emoce a že by s ní chtěl být. Druhý je, jak jinak, muž testosteronovou konzistencí, který ji fyzicky nejvíce přitahuje, což znamená, že by se s ním chtěla pářit. Ovšem nic o něm neví a nezná jeho charakter. Poslední muž ji fyzicky nepřitahuje, ani se o něj nějak nezajímá. Ale zná jeho povahu a ví, že jeho přednosti z něj dělají ideálního manžela i možného otce dítěte. Je to jediný takový muž, kterého za svůj život poznala a nejspíše už nikdy muže s podobnými vlastnostmi nenajde.
Rozum ji jasně říká, že poslední zmíněný je bezkonkurenčně jediný, o koho by se měla zajímat. Bude ji dobrým manželem a otcem. Nejspíše jejich vztah vydrží až do smrti. Ale je tam problém, že k němu necítí fyzickou přitažlivost. Zkrátka žádná zamilovanost.
Ke kamarádovi má hlubší cit, ale bojí se pustit si ho blíže, protože vztah by mohl zničit důvěrný kamarádský vztah. Přemýšlí, jestli když je dobrý kamarád, bude i dobrý partner. Něco ji však říká, že je to chyba a že výsledek by byl zničující pro oba.
Poslední muž je pro její smysly jasnou volbou. Síla, se kterou, je k muži přitahována, je obrovská. Neví, co od něj čekat. Může to být násilník, manipulátor, děvkař, může mít jakoukoli povahu, i když na venek působí seriózně. Kdyby nebyla zaslepená zamilovaností, mohla by zkusit zmapovat jeho povahu, a zjistit poměrně jednoduše, jaký tento muž vlastně je, což podvědomě už udělala u toho posledního zmíněného. Vlivem hormonů ale není prostě schopna zmapovat jeho charakter.
Kdyby se žena řídila rozumem a dokázala udržet své emoce pod kontrolou, byl by výsledek jasný. Vybrala by si posledního muže, který bude nejlepším manželem a otcem. Bude s ním šťastná a možná se jejich vztah časem vyvine i v lásku, což je dost dobře možné.
Pokud by však své city pod kontrolou neměla, tohoto muže by ignorovala a vybrala si buď kamaráda, nebo testosteron. Kamaráda by si vybrala v případě, že by měla strach ze vztahu s neznámým mužem a tento strach by převýšil zamilovanost. Ta by se přesměrovala na jejího kamaráda. Šance, že by vztah trval více než dva roky, je zhruba 3%. Platí pravidlo, že dobrý kamarád nemusí být vždy dobrý přítel a že emoce o ničem nerozhodují.
Poslední varianta, že si vybere toho, co ji přitahuje, je současně ta nejpravděpodobnější. Je to chvíle, když žena přestane emocím vzdorovat a podvolí se jim. Je až 86% pravděpodobné, že by se žena v této situaci přesně takhle rozhodla. Výsledek? Muž může být naprosto čímkoli. Homosexuálem, gamblerem, narkomanem, deviantem - zkrátka může být čímkoli, co vás jen napadne. Šance, jaký bude, se samozřejmě odvíjí od pravděpodobnosti. Je až 60% šance, že bude normální Usmívající se Je zde však jedna otázka, co se stane, až zamilovanost vyprchá? Změní se vztah v lásku, budou spolu jen ze zvyku, nebo nakonec převýší rozepře a hádky a nakonec se rozejdou?

Příklad příkladu
Výše zmíněný příklad neurčuje, jak by se měla žena nebo muž rozhodnout, ale pouze má poukázat na to, jakou roli v rozhodování hrají emoce a že mnohdy pod pojmem rozum máme jen další formu emocí. Nemůžu nikomu říkat, jak se má rozhodovat a jaký má být jeho život. Tohle musí každý zjistit sám. Osobně ale zastávám názor, že pokud se budeme více řídit rozumem, budou naše životy obsahovat méně katastrof a více šťastnějších chvil. A snad budou naše životy i trochu jednodušší, i když přemýšlení samo o sobě jednoduché není.
Zároveň si ale uvědomte, že emoce jsou stále základem veškerého života na planetě. Nejspíše budou vždy v našich genech a budou nadřazeny rozumu. Jako lidé ale máme schopnost si uvědomit příčinu svých činů a pokusit se rozumem změnit směr našich životů. K inteligentní civilizaci máme sice ještě hodně daleko, ale základem civilizace jsou lidé. A když budou lidé používat mozek, jednou možná inteligentní civilizací budeme.
Pokračování příště...
 
 

Reklama