Láska

Láska

21. března 2015 v 18:11 | Jack Godman

Láska


Jistě jste se jako malí ptali svých rodičů na otázku, co je to láska. Většinou se nám dostalo nejisté nebo neúplné odpovědi, která jasně naznačovala, že naši rodiče vlastně definici tohoto slova neznají. Ale byli by jste nyní schopni někomu na tuto otázku odpovědět?

Co je to láska
Wikipedie definuje lásku takto: "Láska" je pojmenování pro silnou emoci, či vztah vyjadřující hluboké osobní zaujetí a náklonnost k subjektu lásky." Ale podle čeho vlastně tento hluboký cit porovnáváme? Kdo nás vlastně určil, co je to láska a ví vůbec někdo na světě, co toto označení skutečně znamená?
V průběhu historie by jsme našli spoustu filozofů, básníků či umělců, kteří pojem lásky definovali po svém. Ale protože je 21. Století, chci mluvit o lásce tak, jak ji vnímám v moderní době. A abychom se dostali k určité odpovědi, je třeba pochopit cit lidí v jeho podstatě.
V první řadě je potřeba si uvědomit a rozlišit několik pojmů, které mnozí lidé neznají, nevnímají nebo je ignorují.

Zamilovanost
Tím prvním pojmem je zamilovanost. Počáteční stav partnerů, který přináší jisté uspokojení být s druhým. V praxi by jsme ale mohli zamilovanost definovat jako fyzickou či sexuální přitažlivost. Prvotní stav vztahu, který může trvat od několika týdnů po několik let. Zamilovanost je čistá hormonální záležitost. Mnoho z nás ji vnímá jako období poznávání, jenže paradoxně má zamilovanost přesně opačný efekt. Díky hormonální nevyváženosti a jistému pocitu euforie vlastně nevnímáme náš protějšek v reálném světě. Laicky řečeno, díváme se přes růžové brýle a chyby partnera tak naprosto přehlížíme do doby, než jeho chyby překonají úroveň našeho reálného vnímání, nebo v momentě, kdy nastane druhá fáze a zjistíme, že vlastnosti partnera jsou pro náš život nepoužitelné. Velký problém tak představuje situace, kdy si tento problém uvědomíte ve svazku manželském, nebo po narození dětí. Dá se tedy říct, že přes jisté emocionální uspokojení je zamilovanost vlastně past, která nám podstatně komplikuje hledání životního partnera. Tato fáze je současně i nejkritičtější pro romantické povahy, které jsou schopné pro svého partnera udělat věci, které by nikdy při rozumném uvažování neudělali.

Vystřízlivění
Druhý pojem je vystřízlivění. Pokud Vám tento pojem připomíná alkoholovou intoxikaci, pak nejste daleko od pravdy. Zatím co zamilovanost je zastření smyslů a potlačení rozumu, vystřízlivění je přesný opak. Je to fáze, do které se dříve nebo později dostane každý zamilovaný člověk a tím se tedy i celý vztah posune na novou úroveň. V této fázi se díváme na protějšek jako na možného životního partnera, ale s tím přichází i zjišťování toho, jaký protějšek opravdu je. Dá se tedy říci, že vystřízlivění je období skutečného poznávání a že teprve v tuto chvíli je člověk schopen se objektivně dívat na svého partnera a zhodnotit tak jeho kvality. A právě pro to se největší procento párů rozchází v této fázi. Ovšem, zjištění, že partner je nevyhovující po svatbě a dvou dětech, je už chyba na větší úrovni. Každý člověk má v sobě instinkt, který nám dokáže říct o druhém člověku spoustu věcí během jediného rozhovoru. Jenže vlivem moderní doby jsme se naučili tento instinkt úspěšně potlačit a jednat hlavně emočně. To je však téma pro jiný článek.
Fáze vystřízlivění nemusí mít krátký průběh a může mít spoustu jednotlivých stádií. Zpravidla končí rozchodem, ale může vyústit v některou z dalších fází.

Smíření
Smíření, zvyk je fáze, která by se dala označit jako antonymum ke slovu láska. Je to stav, kdy si člověk zvykne na vlastnosti a stav partnera a přestože k němu necítí přímý a hluboký cit, má svého partnera rád a je smířen s tím, že dotyčný je pro dlouhodobý vztah a život ideální, nebo si prostě jen nedokáží představit život bez něj. Ovšem, ačkoli se může na první pohled zdát, že tito lidé jsou spolu ze zoufalství, případně z lítosti nebo povinnosti, pravda je taková, že tyto vztahy jsou zpravidla mnohem pevnější, než vztahy, ve kterých si partneři snaží násilně projevovat lásku a doufají, že se budou milovat i příští rok. Výjimku představují závazky, které vyplynou z fáze zamilovanosti a tvoří takzvanou povinnost s tím druhým být. Bohužel, tyhle páry se v drtivé většině happyendu nedočkají. Pokud si nedokážete tuto fázi představit v praxi, pak je lepší si představit, že si pořídíte domů zvíře. Zprvu ho berete jako jistou povinnost, ale naučíte se ho postupem času milovat a nakonec si jednoho dne uvědomíte, že je nedílnou součástí vašeho života a že jeho ztráta by pro vás byla velmi bolestivá. A přesto, že nejde o lásku v pravém slova smyslu, může se vztah zvyku vyvinout v něco mnohem hlubšího a stabilnějšího. Tyto vztahy jsou nenásilné a v krizích si spolu partneři dokáží ne jen vycházet, ale i porozumět. Jeden z mýtů, který se mezi lidmi šíří je ten, že u partnerů, kteří jsou spolu v manželství desítky let, nakonec vztah vždy upadne do této fáze. Je to však jen mýtus, který vzniká, když partneři nejsou schopni rozpoznat přechod mezi zamilovaností a zvykem.

Milování
Předposlední pojem se už více blíží k cíli naší cesty a je jím milování. Tato fáze by měla nastoupit po fázi vystřízlivění s plným uvědoměním toho, že vlastnosti partnera jsou přesně takové jaké potřebujeme. Vyjímečně může vzniknout i z fáze zvyku. Slovo "miluji tě" je více než jen slovo a vychází ze samotné podstaty toho, co k nám cítí náš protějšek. Není to tedy o tom, jak silně a vroucně dokážeme svou drahou polovičku milovat a kolikrát jí to řekneme, ale o tom, jak dokážeme vnímat a chápat emoce a city svého partnera. Jinak řečeno, je to jako skládačka, ve které se oba partneři emocionálně i citově doplňují. Není to pouze krátkodobá fáze, ale dlouhodobá, která ve většině případech trvá až do smrti. Smutnou pravdou však je, že k této fázi se dostane jen velmi malé procento lidské populace na světě. Ne pro to, že bychom po tom netoužili, ale pro to, že v takovém vztahu hraje roli mnoho důležitých faktorů. Není to jen o hledání dokonalého partnera, ale spíše o hledání sebe sama. Člověk, který se nedokáže srovnat se svým vlastním životem, nedokáže nikdy vstoupit do této fáze vztahu, bez ohledu na to, jakého partnera si najdeme. Prioritou pro jakýkoli funkční vztah je vždy pochopení sebe sama.

Láska
A tím se dostáváme k poslední fázi. Tedy poslední fázi, jakou si lidská mysl dokáže představit a které by naše omezená mysl měla být schopna dosáhnout. O tom, že neznáme ani zlomek plného lidského potenciálu ví asi každý. Proto nelze s určitou jistotou říct, že je to naše konečná a že silnější emoce není někde hluboko v naší mysli uzamčena. V současných možnostech však ničeho silnějšího nejsme schopni.

Ale zpět k poslední fázi. Je možná těžké si představit silnější cit, než je milování a pro mnoho z nás je fáze milování v podstatě vrcholem úspěšného vztahu. Je tedy velmi těžké říct, jak silné emoce jsou v této fázi a jestli jí vůbec byl schopný někdo v celé lidské historii dosáhnout. Možná jste čekali, že Vám zde napíšu definici slova láska. Odpověď, která by Vás jednou pro vždy uspokojila a kterou by jste mohli dát svým dětem. Ale pravda je taková, že přes tohle všechno si lidé vytváří své definice lásky sami podle svých zkušeností a představ. Možná to není správně a možná by jsme se měli všichni nad svými vlastními city a činy zamyslet.

A na závěr ještě malou otázku. Dokázali by jste sami definovat pojem láska? Dokázali by jste definovat silnější city, než jaké jsou ve fázi milování?
 
 

Reklama