Generace šmejdů

Generace šmejdů

23. března 2017 v 23:39 | Jack Godman

Generace šmejdů


Dámy a pánové. Už delší dobu jsem nezveřejnil žádný článek. Je to pro to, že poslední dobou přemýšlím o spoustě věcech, ale žádnou se mi nedaří ucelit do prakazatelného závěru. A je nesmysl něco vydávat za pravdu, když si tím nemůžete být stoprocentně jisti.
Dnes jsem se však rozhodl trochu přiblížit fenomén, který se v dnešní době rozmáhá i přes to, že by to mělo být naopak.
Princip Šmejdů, ať už podnikají v jakémkoli oboru, je jasný. Nabídnout produkt, který nepotřebujete, nebo který má minimální hodnotu, za obnos, který je naopak extrémně vysoký a převyšuje cenu produktu několikanásobně.

Modernismus
Moderní svět nabízí, až na pár výjimek, poměrně velkou svobodu, kterou jen vzdáleně omezuje pár zákonů. Ale i těchto pár zákonů se dá snadno obejít, když víte jak. A nemusíte být vůbec odborníci v nějakém oboru. Stačí umět lhát, podvádět a nemít morální zábrany.
Tohle je totiž cesta, o které vám nikdo ve škole neřekne. Nikdo vám neřekne, že pár lží vám umožní vydělat za týden to, na co poctivý dělník maká půl roku. Nikdo vám neřekne, že tahle cesta z vás udělá morálního vyvrhele.

Svobodná tyranie
A jak to funguje? Základem je svoboda. Respektive svoboda podnikání. Náš svět je jistým způsobem regulován. Tato regulace se týká studia a práce. Jednodušeji řečeno, můžete vykonávat takovou práci, na kterou máte kvalifikaci. A kvalifikujete se konkrétním studiem, které zakončíte papírem, jenž prokáže vaši způsobilost v tomto oboru. Jednoduché Smějící se
Jenže co když chcete vykonávat práci, které je od vaší kvalifikace, vzdálena světelné roky? Můžete si zopakovat studium a získat tak další kvalifikaci. Jenže samotná vidina toho, že strávíte další 3 nebo 4 roky studiem nepotřebných hovadin, nemusí být úplně motivační. Tím spíše ne, když vás stát od 26 let přestává dotovat. Takže co s tím?
Variantou mohou být jednorázové kurzy, zakončené certifikátem o tom, že jste dosáhli určité dovednosti. Jenže sama tato dovednost vás ještě neopravňuje k tomu, abyste mohli práci skutečně vykonávat. Umožní vám, pouze se okolo tohoto oboru motat, což byste mohli dělat i bez certifikátu.
Naštěstí máme svobodu a můžeme si dělat, co chceme. Stačí, když na nelegální nebo nedosažitelnou pozici dáte legální nálepku.
Je to celkem jednoduché. Když chcete být například místní doktor, nebo si na doktora hrát, můžete dát nálepku alternativní medicína. Stát už pak nezajímá, že někde v pozadí berete lidem orgány a prodáváte je na černém trhu. Pokud se v tom nezačne vrtat policie, jste naprosto mimo zákon.

Hodný a zlý
Samotný koncept ovšem není dobrý nebo zlý. Je vlastně fajn, že mají lidé svobodu a možnost, vybrat si práci, která je bude bavit. Bohužel, svoboda znamená, že můžete situaci využít jak k dobrým a prospěšným účelům, tak k těm negativním.
Dobrým příkladem, jsou, Šmejdi. Základní systém podnikání v prodeji domácích potřeb, který se zvrhl v předváděcí akce, nátlaky, výhružky a násilí, páchané na starých a psychicky slabších osobách. Prodávání nekvalitních výrobků za extrémní ceny se stalo jejich součástí. Ano, je to hnus, ale podívejte se na to z druhé strany. Dokud se v tomhle výdělečném businessu nezačala vrtat policie a lidé nezačali podávat stížnosti, fungoval tenhle systém bez problémů spoustu let. Samozřejmě, že dnes už se praktiky Šmejdů částečně regulují zákonem. Jenže po dobu let, kdy šmejdi, prosperovali, si nakradli tolik, že autoři nápadu mají vystaráno na několik důchodů dopředu. A co víc, zatím co stát konečně zreguloval jeden problém, objevilo se mezitím dalších 10.
Mezi další příklady patří tzv. novodobí psychiatři. Když nemáte totiž kvalifikaci k výkonu této profese, nemůžete ji za normálních okolností vykonávat. Jenže co se stane, když místo psychiatra se nazvete jako osobní guru, kouč, poradce? Neexistuje regulace, která by zakazovala někomu něco radit výměnou za finanční obnos. Stačí, když odvedete daň z příjmů a nikoho nic zajímat nebude.

Staří známí
Jak moc se může tento proces zvrhnout, nám ukazuje například kauza Guru Járy, která je všeobecně známá. Nejsem si jistý, jestli Guru Jára za své zákroky i něco účtoval, nicméně, ani jeho chycení nebyla otázka týdnů či měsíců.
Jak to ovšem dopadne, když problémy neprasknou? Mezi další ze známých osobností je i Lenka Černá, která je známá, jako Životní kouč. Lenka Černá má vlastní pořad na Stream.cz, kde se pokouší o všeobecné rady a alternativní léčení. Ne, že bych měl něco osobního proti alternativní léčbě. Komplikace se většinou dají řešit více způsoby a farmacie poskytuje pouze nejrychlejší léčbu, která ovšem nutně nemusí být nejprospěšnější.
Lenka Černá ovšem nedisponuje žádným vzděláním v oblasti lékařství či psychiatrie. Takže možnosti v oblasti léků má značně omezené. Nemůže legálně předepisovat recepty ani radit v širokém výběru léčiv. Její zaměření na alternativní léčbu nemusí být pouze z přesvědčení, ale i z nutnosti, že jinou variantu zkrátka nemůže svým pacientům poskytnout.
Sama tedy poskytuje poradenství, které se zakládá buď na všeobecných radách, dostupných každému, nebo na vlastních zkušenostech a praxi. Rady, které poskytuje v rámci pořadu Restart života, jsou ale poměrně často nepřesné, zavádějící či zkreslené. To může mít jen dvě příčiny. Buď nemá potřebné zkušenosti v této oblasti, nebo rady zdarma úmyslně překrucuje za účelem reklamy.
Abych to upřesnil, hodina poradenství u Lenky Černé stojí 4000 kč. Pro srovnání, hodina u profesionálního soukromého psychiatra, stojí okolo 1000 kč. Tedy za předpokladu, že služby psychiatra nehradí pojišťovna. Ovšem služby životního kouče pojišťovna rozhodně nehradí a hradit nejspíše nikdy nebude. Psychologie je však značně komplexní věda s individuálním přístupem. Cokoli, co je řečeno pro jednoho pacienta, nemusí stejně platit i pro druhého. A pokud člověk potřebuje individuální pomoc, pak již musí přijít na schůzku, za kterou zaplatí peníze a ne zrovna málo. Tím samozřejmě netvrdím, že je to případ i Lenky Černé. Jenže ani alternativa, tedy nedostatek zkušeností a znalostí v tomto oboru, nesvědčí o profesionálním přístupu.

Armáda cvoků
Další zajímavostí může být i to, že Lenka černá vede i školu koučů. To vlastně funguje tak, že si projdete školením, za které zaplatíte 60 000 kč (tohle je přímo na jejích stránkách), na jehož konci dostanete certifikát. Jenže tenhle certifikát vydávají lidé bez potřebného vzdělání a bez jakékoli podpory státu. To jinými slovy znamená, jak jsem psal na začátku, že ten certifikát vlastně nebude mít mimo malou a uzavřenou společnost lidí, žádnou hodnotu. Podnikat v tomto oboru můžete i bez jakéhokoli certifikátu a vzdělání, což vlastně dokazuje existence podobných koučů. Mimo to vás tento certifikát neopravňuje k žádnému specifickému oboru. Pokud si tedy myslíte, že si uděláte certifikát, budete pár let působit jako kouč, a pak přejdete do některé vyhlášené nemocnice dělat psychiatra, tak na to zapomeňte. Žádný certifikát vám nedovolí, stát se s ukončeným základním vzděláním, chirurgem nebo psychiatrem. Tohle může fungovat snad už jen v zemích třetího světa.
Na druhou stranu, samotný princip podnikání v oboru, který je naprosto mimo vaší kvalifikaci, nepovažuji za špatný. Pokud by Lenka Černá na svém vzdělání a přístupu zapracovala, mohla by být skutečným profesionálem. Společně se zdravějším přístupem k této problematice, poskytnutí služeb za přiměřené ceny, nebo oprostit se od snahy, vydolovat peníze z každé možnosti a z každé bytosti, nemusela by se ani ona, ani jí podobní lidé řadit mezi šmejdy.
Sice chápu, že talent k podnikání je o tom, umět vyždímat z každé situace poslední halíř, ale podepisuje se to na lidské duši. Navíc tohle je přesně to, co určuje hranici mezi normálním podnikáním a šmejdy.

Bez kompromisů
Mezi další šmejdské praktiky tak patří schopnost nabídnout něco, co nabídnout nelze. Prakticky se jedná o to, že zaplatíte za produkt, který neexistuje.
Pokud se trochu orientujete na české youtube scéně, mělo by vám být povědomé jméno Mikael Oganesyan, který se také přezdívá MikeJePan (dnes již plným jménem Mike Pán). Ačkoli on sám firmu nespravuje, je její tváří a dělá ve velkém reklamní kampaně. Mikael je 20 letý mladík, který má skvělý talent na obchodní marketink a to i přes to, že sám má pouze základní vzdělání.
Oganesyan je vlastně takovým dobrým příkladem, že na odvedení dobré práce nepotřebujete žádný kus papíru. Má zkrátka přirozený talent na přilákání pozornosti a schopnosti vymýšlet nízkorozpočtové reklamy založené na reálných událostech. Musím říct, že takový talent se opravdu jen tak nevidí a také, že jeho reklamní kampaně jsou ve směs žádané a účinné. I když on sám toho cílí poněkud kontroverzním způsobem, kdy úmyslně provokuje městské nebo státní služby.
Ovšem hlavní důvod, proč ho zde zmiňuji, je ten, že se angažuje v projektu zvaném pojištění na pokuty nebo Pojištění proti EET.
Abych to správně vysvětlil, tato pojišťovna nabízí pojištění na to, že pokud dostanete pokutu za volantem, pokutu za vás vyřeší, aniž byste museli něco platit nebo aby vám byly uděleny body, případně odebrán řidičský průkaz. V případě pojištění proti EET, je princip stejný, ale týká se čistě elektronické evidence tržeb.

Háček na udici
Jak to vlastně funguje? V rámci nabízených balíčků si zvolíte nejideálnější typ pojištění a následně zaplatíte od 3500 kč, do 12 000 kč za rok. Čím dražší balíček máte, tím efektivnější by mělo být samotné pojištění a mělo by zahrnovat více přestupků.
Trik je v tom, že se pojišťujete proti udělení pokuty, což je ve své podstatě pojištění, proti porušení zákonů a vyhlášek. Samotný princip všech pojišťoven na světě je založen na tom, že se pojistíte proti události, která je nepravděpodobná. Asi se shodneme, že v místě, kde je extrémně vysoký výskyt tornád, váš dům proti tornádu nikdo nepojistí, případně pojistí za takovou sumu, že se to nevyplatí.
Pokud se v případě pojistky prokáže cizí zavinění, jedná se o pojistný podvod. Kdo tedy rozhoduje o tom, že pokuta, kterou jste dostali, byla skutečně dílem náhody a že jste ji nemohli předejít.
Ale tyto pojišťovny jdou ještě trochu dál. Nejde totiž ani tak o to, za co firma kasíruje, ale jak vlastně může obhájit přestupek? Ve všech videích je řečeno, že stačí přestupek předat správnímu orgánu ke komisi, který rozhodne o jeho platnosti, nebo ho smete ze stolu. To znamená, že se musíte osobně dostavit ke správnímu řízení. K tomu stačí podepsat plnou moc a pojišťovna pak může o přestupku jednat přímo s pracovníky pojišťovny. Vy se pak už o nic nestaráte.
Existují tedy dvě možnosti, jak uspět u správního řízení. První je, že správní orgán bude tak zahlcen vážnějšími přestupky, že se ty podřadné prostě odloží, při čemž se na ně v průběhu času zapomene. Tak to ještě před 10 lety fungovalo, protože úředníci nebyli na systém připraveni. Dnes už je to ale spíše otázka zda budete mít štěstí. Systém je totiž už plně digitalizován a integrován.
Druhá možnost, kterou Pojištění na pokuty přiznává, je systém odvolání. Laicky řečeno, budete se proti rozsudku neustále odvolávat, čím oddálíte samotný rozsudek. Systém odvolávání je pak závislý na závažnosti přestupku. Pokud je přestupek banální, úředníci často volí mezi náklady na správní řízení a smyslem pro pořádek. Také záleží, jak se toho ujme právník, kterého má Pojištění na pokuty minimálně jednoho. Pokud budete mít štěstí, úředníci to prostě vzdají, nebo se přestupek promlčí. Na druhou stranu, pokud ne, měla by být pojišťovna schopna náklady na pokutu uhradit.
Ve zkratce, toto pojištění využívá kličky v zákonech, aby obhájilo porušování zákona. A to tak dlouho, dokud se díra v zákoně nezalepí. Jenže praxe je taková, že nikdy nejde zalepit všechny díry.

Kam až dohlédneš
Jenže i samotné pojištění proti porušení zákonů má své pravidla a před pořízením je tak potřeba si uvědomit, jestli rizika s tím spojená opravdu přinesou něco pozitivního. První riziko je, že tato pojišťovna ve své podstatě nemusí vůbec nic plnit. Proč? Protože už ze samotného zákona nesmí nikdo jednat tak, aby podporoval porušování zákona. Pokud tedy pojišťovna shledá, že k porušení zákona opravdu došlo, může se od vás distancovat a nechat vás v tom samotné.
S tím je spojen další háček. Pojišťovnu nelze v případě problémů nějak žalovat. Proč? Protože pokud porušíte zákon a budete se kvůli tomu s pojišťovnou soudit, tak pojišťovna soudní spor vyhraje, neboť vás nepodporovala, což je zcela v souladu se zákonem. V praxi to znamená, že takové pojištění je v podstatě 100% business, kde na vás nikdo nemůže, pokud si počínáte alespoň trochu opatrně.
Je zde ale také morální aspekt. Většina řidičů se shodne na dvou věcech. Policisté jsou blbci, kteří vás pouze šikanují, a že hodně řidičů za volantem jsou prasata. Snem řidičů je mít bezpečné silnice bez Trpišovských a jim podobných hovad, které mohou za 95% dopravních nehod.
Teď si ale představte, že přesně tyhle hovada, které trvale porušují rychlost, si sjednají pojištění na pokuty. Pokud bereme v úvahu, že pojišťovna přestupek opravdu obhájí, pak zde máme problém. Tresty jsou mířeny na lidi, kteří porušují dopravní předpisy. Trest by měl být adekvátní, aby se do budoucna zamezilo opakování a tím se zvýšila bezpečnost. V případě, že dotyčný trest nedostane, nebo se mu bude moci vyhnout, může přestupek opakovat libovolně a dokud si bude platit pojištění, nemít žádný postih.
V praxi to znamená, že silnice budou mnohem nebezpečnější, protože hrozba trestu (pokud tedy nezajde moc daleko) je zkrátka eliminována. Naštěstí si toto pojištění platí pouze pár desítek tisíc řidičů, což není zase tak velké číslo. Dalších pár desítek řidičů se dostalo do křížku s pojišťovnou, protože je buď neobhájila, nebo se na ně vykašlali. Jenže tak už to zkrátka ve světě chodí. Když chcete porušovat morální pravidla, musíte počítat s tím nejhorším.
 
 

Reklama