Feminismus

Feminismus

12. dubna 2015 v 22:05 | Jack Godman

Feministky

Čím se naše doba více digitalizuje a medializuje, tím více slyšíme z mnoha stran termíny, jako jsou emancipace nebo feminismus. Je to však pravda, nebo jsou to jen mýty, které vznikli v důsledku snahy o zviditelnění? Na to chci zkusit najít odpověď v tomto článku.

Od počátku
Pro pochopení pojmu feminismus, je nutné se vrátit v čase na začátek. Na dobu, když narodí dítě. Jak všichni víme, každé novorozeně je čistá a nepopsaná kniha, která teprve čeká, až se do ní zapíšou události nového života. Je tedy naprosto jasné, že žádná žena se myšlenkou feminismu nenarodí. Tento druh smýšlení tedy začíná mnohem později.

Kdysi dávno
Historie žen je plná dob, kdy neměli téměř žádná práva, nebo měli jen minimální a museli být závislé na mužích. Nakonec, obdobu feminismu můžeme najít už ve Starých českých pověstí, kde dívky vedli krvavou válku proti mužům. V historii se snahy žen o rovnoprávnost s muži opakovali ve všech obdobích. Dnes je tomu však jinak. Dnešní doba už ženy přímo nediskriminuje a kromě zemí třetího světa tak mají ženy stejné, ba i větší možnosti.

Jsme stejní
Oproti dřívějším dobám si mohou ženy zvolit svůj život i svou budoucnost. Mají tak stejná volební práva, stejné možnosti studia i stejné možnosti pracovních míst. Ženy tak mohou být lékařkami, političkami a mimo jiné mají také možnost dostat se do prezidentského křesla. Žena může znásilnit muže stejně jako může být terroristkou. Ba co více, ženy muže dokonce v některých ohledech překonali. Existují povolání, na které jsou prioritně přijímány ženy bez ohledu na profesní kvalifikaci, či schopnosti zvládat práci lépe. To je ovšem už diskriminace mužů.

Nástroje pomsty
Proč tedy ženy stále bojují za práva, když je mají? Proč feministky stále říkají, že bez mužů je jim lépe?
Přesně v tomto bodě se rozdělují dva typy feminismu. První jsou ženy, které bojují za skutečná práva v místech, kde stále nemají otevřené možnosti. V zásadě se tak stává hlavním problémem asijské země.
Druhý typ žen už však nejedná tak férově a jejich feminismus je ve zkratce vykontruovanou pomstou vůči mužům.

Příčina a následek
A tím se dostáváme k hlavnímu bodu. Ženy mají práva, mohou si vše zvolit a přes to jsou některé z nich stále nespokojeny.
Jádro tohoto problému nacházíme v období života žen. Tato nenávist vůči mužům je oprávněná pouze z poloviny, protože za tu druhou polovinu si mohou sami tyto ženy. Více o těchto tématech najdete v mých předchozích článcích.
Pokud si žena najde špatného partnera, může se důsledek partnerství projevit jako blok, který se čase vyvine v nenávist. Tyto ženy tedy nenávidí konkrétní muže, ale svou nenávist aplikují globálně, protože je pro ně důležité, aby se o jejich utrpení věděli. Snaha o zviditelnění je tak vedlejším produktem psychické nestability. Feministky tak vlastně obviňují zbytek světa za své vlastní chyby.

Bůh je žena
Dalším možným problémem, proč se ženy upínají k nenávisti mužů je špatná zkušenost v zaměstnání. Nebo lépe řečeno s nadřízeným. Přes to, že zde už ženy tolik prostoru nemají, a zaměstnavatel v krajním případě může své zaměstnankyni způsobit problémy, je nenávist vůči mužskému pokolení opět neoprávněná. Opět si musíme uvědomit, že aplikace nenávisti v globálním měřítku je nesmysl, protože se opět jedná pouze o pár typů mužů, kteří si za svou nenávist samozřejmě mohou sami.

Nepřirozený řád
Přes všechno má feminismus záporné dopady na mnoho lidí, kterých se vůbec netýká a kteří také nemusí mít s tímto typem smýšlení jakoukoli spojitost. Feminismus dává ženám pocit, že mohou žít bez mužů nebo bez partnerského života. To je pravda, ovšem spíše než s feminismem lze tuto možnost zařadit k demokracii a svobodě.
Na druhou stranu, oprostit se od partnerského života v důsledku vlastního přesvědčení, je nepřirozený řád přírody. Od začátku jsou zde muži a ženy a hlavním cílem života je zplodit dalšího potomka pro budoucnost. Pokud se tak nestane, pak vypadne gen z lidského genomu. Možná se tato skutečnost nejeví jako podstatná pro jednotlivce, ale z globálního měřítka je mnohem důležitější, než si umíme představit.

Jako já, tak i ty
Jak jsem psal už výše, ženám se v dnešní době podařilo v moderní společnosti muže ne jen dohnat, ale dokonce předstihnout. To má za následek převrácené smýšlení i u opačného pohlaví, tedy mužů.
Mezi muži se tak začínají projevovat sklony, které dříve patřili pouze ženám a bojují za vlastní rovnoprávnost. Jejich nenávist se opět přelévá do druhé mísy a vzniká tak nekonečný koloběh nenávisti mezi pohlavím. Je to však naprosto malicherný spor, neboť obě pohlaví jsou si rovny. Stejně jako ženská společnost má své zlatokopky, tak mají muži své násilníky. A stejně jako mají ženy své významné osobnosti, tak je mají i muži.

Chceme-li se vymanit z koloběhu nenávisti, pak je potřeba využívat ke všem činnostem také rozum. Pochopit širší spektrum činů a jejich následků a také se zamyslet nad tím, komu vlastně naše jednání víc ublíží.
 
 

Reklama