Andělé a démoni II

Andělé a démoni II

11. října 2016 v 20:00 | Jack Godman

Andělé a démoni (druhá část)


Věci týkající se paranormálních jevů a duší fascinovali lidi od nepaměti. V druhé části článku Andělé a démoni se dozvíte opět zajímavosti, nad kterými jste buď nikdy dříve nepřemýšleli. Jak je to vlastně s nebem a peklem a jaké náboženství a jaká víra je vlastně ta správná? Vítejte ve Skryté pravdě.

V moci Ďábla
Bohužel, existuje i jiná varianta, která nemusí mít úplně pozitivní důsledek. Démoni chtějí naší životní energii. Čím je člověk více hnán negativními emocemi, tím je tato entita silnější. Kritický moment nastává, pokud se energie člověka a entity určitým způsobem synchronizují. To umožní entitě zajít dál a napojit se na základní energii člověka, která je následně propojena s buňkami v celém těle. Laicky řečeno, dojde k posednutí ďáblem. Entita získá díky napojení energie přístup také k nervové soustavě, což mu umožní přečíst lidskou mysl (ne že by toho za normálních okolností nebyla schopna, ale tak získává pouze fragmenty, které pronikají do životní energie, o tom ale později).
Problém je, že vymítání ďábla se považuje za moderní přežitek, neboť z našeho pohledu se jedná o lidi pouze psychicky narušené, kteří potřebují odbornou pomoc. Jistě, mnoho případů psychické nemoci bylo v minulosti řešeno jako posedlost, což nemocnému v zásadě moc nepomohlo. Je tedy dobře, že se nejprve snaží diagnostikovat, zda se opravdu může jednat o posedlost. Pro to je nutné vyloučit právě psychické poruchy. A to je občas velmi složité. Respektive je složité poznat, jestli se jedná o posedlost nebo psychické postižení.
Zavrhnutí těchto metod ovšem také nemusí být přínosné. Pokud je totiž člověk skutečně ovládnut démonem, a nebude mu poskytnuta pomoc, pak může dotyčný skončit i velmi tragicky. To stejné ovšem platí se špatně diagnostikovanou psychickou poruchou. Zkrátka, náboženské a lékařské metody by se neměli vzájemně vylučovat. Pamatujte však na jedno moudro: Blázen neví, že je blázen. To znamená, že pokud si je blázen vědom svého rozdílného chování, může se jednat o ranou formu parazitování entity, nebo snahu o posedlost.

Vymítač bláznů
Co se týče vymítání, je to poněkud složitější. Pokud dojde k ovládnutí démonem, pak je oběť celkem bezmocná, neboť má jen malou kontrolu nad sebou. Je tedy potřeba pomoc další osoby, nejlépe osoby, která je oproštěna od negativních emocí.
Náboženství považuje za důležité, aby se duchovní vzdal všech spojení s emocemi. Má to své opodstatnění, neboť člověk s negativními emocemi není schopen s démonem bojovat. Vzdát se všech emocí ovšem není ideální důvod. Kladné emoce energii posilují. Pravda je, že mnoho kladných emocí se může změnit v emoce negativní a to velmi jednoduše. Jenže na druhou stranu, to o co by kněze učinily kladné emoce silnější, ho absence emocí dělá naopak slabšího, vůči těmto entitám.
Vymítač tedy může být kdokoli, kdo dokáže své negativní emoce zvládnout a oprostit se od nich. Samotné vymítání je tak trochu výstřel naslepo. Není to ve slovech, která odříkáváte, ani v předmětech, které používáte, byť na některé z nich opravdu démoni nereagují kladně. Svěcená voda by měla být voda obohacena o kladnou životní energii, protože se všeobecně udává, že právě voda dokáže nasávat energii. To samo o sobě nemusí být úplná blbost, ale neexistují zatím žádné důkazy.
Samotné vymítání démona je závislé na tom, na kolik se oběť chce vymanit ze sevření démona a jak silnou má vůli. Stejně tak je důležité, kolik lidí vymítání provádí. Čím více lidí s kladnou energií, tím lepší výsledek. Ale nenechte se zmást. Vyděšený otec, který kouká na svou dceru, jak démon svírá její mysl, není žádným způsobem přínos. Naopak, čím více negativní energie, tím je démon silnější. Takže pokud se už k něčemu takovému rozhodnete, pamatujete, každý kdo se bojí, má vztek, nebo smutek, nemá u vymítání co dělat.
Vymítání pak může trvat déle než jen jedno sezení. Klidně se může protáhnout na měsíce. Očištění energie, zvláště pokud je oběť stále hnána negací, může trvat opravdu dlouho.
Výjimkou jsou v tomto ohledu malé děti, které ještě nemají plně vyvinut emocionální cit. Energii novorozence nebo batolat démoni nemohou vysát. Dá se tedy říci, že mají vůči démonům obranu podobně jako je tomu u zvířat a rostlin.

Vše ve všem
Životní energie existuje ve všem živém. Každá forma života na naší planetě má duši. Zde se křesťané odchýlili od původních znalostí, neboť věří, že duše je energie, kterou disponují pouze lidé. Tak tomu samozřejmě není, ale svým způsobem se křesťanská víra úplně neplete. Na rozdíl od zvířat a rostlin, lidé dokážou uchovat mnohem více energie.
Navíc, díky silným emocím se naše energie může výrazně změnit. To je důvod, proč démoni cílí hlavně na lidskou rasu. I když je zvířat a rostlin mnohem více, jejich energie není tak výrazně definována emocemi. Je tedy daleko složitější vysát životní energii.

Karma
Na začátku jsem psal, že energie nepřejímá nic ze vzpomínek. Po smrti zkrátka nezůstane nic jiného, než energie. Ano po smrti skutečně nezůstane nic jiného než energie. Ovšem během života jedince energie neustále cykluje, jako všechno na naší planetě. Takže energie nezůstává v člověku až do smrti, ale v průběhu života se několikrát obmění, stejně jako všechny buňky v těle. Energie je také přijímána i jinými formami, jako je sluneční záření, teplo a také různé druhy záření, včetně gama (neumřete v důsledku přebytku energie, ale v důsledku poškození buněk).
Přebytečná energie se uvolňuje, a buď se vrací do oběhu, nebo se uvolní z těla do okolí. Tento jev je známý jako aura nebo v jiných kulturách také jako karma. Auru mohou vycítit ne jen zvířata, ale také lidé. Aura má navíc jednu úžasnou vlastnost. Přes auru může do okolí prostupovat energie, která v sobě nese fragmenty vzpomínek a znalostí. Prostě všechno, co může obsahovat naše mysl. Tyto fragmenty se neudrží dlouho, a pro fyzické formy života jsou nečitelné, ale démoni jsou schopni tyto fragmenty přečíst. Proto se někdy zdá, že paranormální jevy mohou nést stopy z naší minulosti. Nebo že démoni o nás vědí i ty nejtajnější informace.
Aura se definuje podle své síly. Lidé se silnou aurou jsou lidé žijící výhradně emočně a negativně. Čím je tedy aura silnější a čím více ji cítíte, tím negativnější člověk je. Velkou zajímavostí je, že negativní aura se umí mísit i do energie v okolí. Cítili jste někdy, že v přítomnosti negativního člověka se začínáte cítit podobně? Že když je někdo ve vaší blízkosti naštvaný, nebo vám nadává, že vaše pocity se také mění negativně? Určitě ano. Aura má tendenci se akumulovat. Takže silná aura znamená dlouhodobý negativní stav. Emoce, která nejvíce posiluje auru je nenávist.

Teorie nebe
Proč ovšem nejsou zachovány vzpomínky a znalosti po smrti? Je to proto, že znalosti a vzpomínky jsou pouze formou informace, vmodulovanou do této energie. Energie sice zůstává, ale formu neudrží dlouhodobě. Po určité době se forma rozplyne a zůstane pouze čistá energie. Pokud by tedy skutečně něco z naší mysli zůstalo i po smrti, byla by to jen krátkodobá stopa, nesoucí pouze informaci. Nemůže se však jednat o nezávislou formu inteligence.
To samozřejmě neznamená, že mysl nemůže být zachována s určitými informacemi. Jednalo by se o jakousi formu transformace energie. Změna energie na jinou formu za působení další, mnohem větší energie. Jednoduše řečeno, vliv jiné energie by způsobil přeměnu člověka na entitu (démona). Pokud bereme v úvahu, že něco muselo stvořit nás i démony, pak to něco může tuto transformaci provést. Otázkou je, jestli tuto transformaci provádí a případně, kolik lidí v historii bylo takto transformováno na duchovní bytost.
Tato teorie by mohla vysvětlovat hodně biblických jevů, jako i samotné nanebevzetí. Je dost možné, že právě tohle mysleli lidé v náboženství jako nirvánu, osvícení, věčný ráj nebo vstup do nebe.

Dantovo peklo
Na otázku nebe a pekla se musíme podívat trochu s nadhledem. Otázka nebe a pekla byla dlouho vnímána jako cíl nebo smysl života, zatím co peklo jako trest za hříchy, kterých jsme se v životě dopustili. Peklo bylo známo už v Hinduismu a Judaismu, nejedná se tedy o novinku. Každé náboženství si však pojem pekla představuje jinak.
Jak je to tedy ve skutečnosti s peklem? Peklo by mělo být místo, kde si duše odpykává trest za své hříchy, aby duše nakonec mohla být očištěna. Tato metafora se víceméně rovná skutečnosti, že energie se vrací zpět do oběhu, aby byla následně znovu požita. Nejedná se ovšem o stav vědomí, ale nevědomí, protože jak jsem psal, bez transformace si energie neuchová žádné vzpomínky ani znalosti.
Později však bylo peklo více spojeno s démony a duchovními bytostmi. Tedy lépe řečeno, že duše hříšníka padne do pekla, kde jeho duši rozervou démoni na tisíce kusů. Tohle přesně odpovídá skutečnosti, kdy démoni pohlcují životní energii, buď za života, nebo krátce po smrti, pokud jedinec zemřel za doprovodu negativních emocí. Jeho životní energie je tak požírána právě démony. Tento stav se ovšem děje po smrti, takže hříšník si není vědom svého trestu. Jeho trestem je pouze fakt, že jeho energie si již nikdy nenavrátí zpět do koloběhu = bude uvržen do pekla, aby na věky trpěl za své hříchy.
Takhle nějak by se dalo definovat peklo, i když ve své podstatě se o pravé peklo nejedná. Je to jen jistá forma jiného rozměru, která slouží pro existenci démonů.

Nebeská brána
Podobně se dá vysvětlit i nebe. Pokud věříte v možnost transformace životní energie na duchovní entitu, pak je to vlastně jednoduché. Nebe je stejně jako peklo, jiný rozměr, sloužící k přebývání nehmotných entit. Jejich život nekončí = je věčný. Ježíš Kristus svým učedníkům slíbil věčný život v nebeském ráji. Není ovšem zcela jasné, zda se jedná o stejný rozměr, ve kterém jsou všechny entity, tedy jak démoni, tak andělé, nebo se jedná o dvě rozdílné dimenze. Čistě teoreticky je možné, aby všechny duchovní entity žili v jediném rozměru, aniž by se vzájemně ovlivňovali. Pokud bychom však vycházeli ze slov Ježíše Krista, pak se jedná o zcela samostatný rozměr.
Energie, která neskončí jako potrava démonů, ani jako transformovaná bytost, se vždy vrací zpět do oběhu, aby byla vždy znovu využita v novém životě. Tak končí každá energie, včetně novorozenců a malých dětí, bez ohledu na to, zda byly pokřtěny, či nikoli.

Dobro a zlo
Jak je to ovšem s démony samotnými? Jsou to čistě zlé bytosti, které chtějí pouze škodit, nebo je to jen článek v řetězci přežití?
Duchovní bytosti nemohou zemřít, takže jejich touha přežití není stejná jako ta naše. Ovšem touha mít větší moc může být dost podobná té naší. Přes to se nedá zcela jasně říct, že všichni démoni jsou zlé bytosti, které chtějí pouze parazitovat na naší lahodné a šťavnaté dušičce. Jsou případy, kdy jejich vliv lidem dokonce pomohl, nebo nezpůsobil nic špatného. Jenže jestli je to opravdu snaha o konání dobrých skutků, nebo jen promyšlený způsob, jak přimět co nejvíce lidí ke strachu, to je těžké říct.
Stejně tak se nedá říct, že by museli být jednotní. Stejně jako v našem světě, i v tom jejich mohou být určité formy odbojových skupin či nespokojenců, kteří nesdílí stejnou vizi. Ve všech případech je však lepší držet se od paranormálních jevů zpátky a nepokoušet své štěstí. Alespoň ne do doby, než budeme schopni s těmito entitami komunikovat, nebo je alespoň monitorovat, což je otázka daleké budoucnosti.

Realita vs. Fikce
Duchovní svět je zlatý důl pro studia. Možná existence těchto bytostí lidi děsí už od nepaměti a je tedy logické, že toho využívají filmová studia k natáčení horrorů. Je to zkrátka vděčné téma, na které se spousta lidí rádo podívá. A není se čemu divit, i tak příšerná kravina, jakou je Paranormal aktivity, si našla své oblíbené fanoušky. Mezi oblíbené filmy také patří V moci ďábla a V zajetí démonů, které se nedávno dočkalo druhého dílu. O mnoha těchto příběhů se říká, že jsou natočeny podle skutečných událostí. A ano, podle skutečných událostí být mohou, ale určitě ne tak, jak je ukazují právě ve filmu.
Je to vlastně zcela logické. Realita je zajímavá, ale ne pro dnešní generace, které díky obrovskému množství násilí je tak otupena, že pokud někdo ve filmu každých 5 minut nezemře, tak je to kravina. Dělám si srandu, ale pravdou je, že čistá realita ve filmu by nikoho nevyděsila a nikdo by pak nechodil do kina. Cílem filmových studií však není poukázat na hrozbu, nýbrž na úspěšném filmu vydělat co nejvíce peněz.
A jaké je tedy realita? Žádné létání po stropech, otáčení krku o 360°, ani Herkulovu sílu nečekejte. To jsou pouze efekty, aby film vypadal zajímavěji. Stejně tak nečekejte, že něco bude po domě házet hrnce a židle, unášet malé děti nebo vytvářet multidimenzionální průchody do dávných časů. Zkrátka realita je mnohem méně zajímavá, než fikce. O hodně méně efektů a o dost méně zabíjení.
To však neznamená, že démoni nejsou nebezpečné bytosti. Právě naopak, démoni útočí zákeřně a skrytě, tak aby jejich vliv nemohl být rozpoznán na první pohled, nebo v počátečních fázích. Mluvení cizími jazyky je také ve směs ojedinělé. Démoni mohou získat vzpomínky a znalosti některé ze svých obětí, které později mohou využít. Ale vše o co jim jde, je živit negativní emoce, což umožní vysávat životní energii. Pokud už se takové posednutí projeví, je obvykle cíleno na okolí oběti, vzbudit v nich strach a spustit řetězovou reakci dalších možných cílů.

Správná cesta
Takže které náboženství nebo která víra je ta správná? Která nás dovede do šťastného konce? To je velmi složité říct. Reálně dnes neexistuje církev, která by přijala všechny fakta, tak jak jsou. Každá církev tedy má své pravdivé jádra a současně i spoustu blbostí, které si jejich představitelé za dlouhá staletí doplnily. Kromě několika sektářských skupin se tak nedá vyloženě říct, zda je zrovna tato církev dobrá nebo špatná. Reálně lze říct pouze to, že církev, které podněcuje negativní emoce v jedincích nebo skupinách, nemusí být úplně prospěšná našemu životu. Je tedy celkem jedno, v jaké církvi jste nebo jakou víru vyznáváte, pokud není založena na nenávisti, závisti, strachu atd., pak vám nic zlého nehrozí.
S vírou je to o něco snazší. Není důvod vstupovat do kterékoli církve, ani se pravidelně modlit, abyste dosáhli čisté energie. Pokud dokážete najít klid a mír sami v sobě, pak můžete být daleko šťastnější, než všichni nábožensky zanícení lidé. A ve skutečnosti se nic nezmění.
 
 

Reklama