Smysly

4. února 2018 v 16:32 | Jack Godman |  Smysly

Smysly


Živočichové na naší planetě se řídí pěti základními smysly, které jim umožňují vnímat okolí. Jak naše vlastní mysl pracuje s těmito smysly, na to se podíváme v dnešním díle Teorie Mysli.

Základní vzdělání
Nejprve se pojďme trochu seznámit s tím, co to vlastně smysl je a jak funguje. Většina lidí jistě ví, co je to smysl, ale stejně předložím svou definici.
Smysl je orgán těla, který umožní překládat vjemy okolí na informace, se kterými dokáže náš mozek pracovat. Ve své podstatě je smysl takový konvertor analogového signálu na digitální Usmívající se
Pro náš fyzický svět je definováno pět smyslů, kterými jsou sluch, hmat, čich, chuť a zrak. Tyto smysly nám umožní vytvářet komplexní představu o našem okolí a vytvářet prostorový obraz prostředí.

Virtuální svět
Základ je ten, že své smysly dokážeme využívat nezávisle na těch ostatních. Můžeme tedy využívat všech pěti smyslů současně. Náš mozek si pak už na základě definovaných instrukcí, vytvoří obraz, který potřebuje, abychom mohli s našim okolím pracovat.
Zajímavostí je to, že vjem ze smyslu je nejprve porovnáván se základními vzpomínkami a instinkty. V případě, že je nalezena shoda, vyšle mozek přesné impulsy do svalů a umožní tak reakci před tím, než je vjem dále zpracován. Tohle slouží zejména v kritických chvílích, kdy nám jde o život. Základní instrukcí je přežití, čemuž je podřízeno vše ostatní.
Teprve, když není shoda nalezena, je vjem dále zpracován naší myslí. V důsledku toho, kolika smysly je událost vnímána, se vytváří detailnější informace. Ty se pak zapisují do naší mysli ve formě vzpomínek. Jak fungují vzpomínky, jsem již popisoval v dřívějším díle Teorie mysli.

Pětidílná sada
Pojďme si teď říci něco málo k jednotlivým smyslům. Každý smysl je velmi složitý orgán, ve kterém ve výsledku hrají hlavní roli specifické buňky, které mají za úkol pojmout a zpracovat konkrétní vjem:

Sluch - ve své podstatě je sluch založen na citlivé membráně, zvané bubínek, který rozechvívají okolní zvukové vlny. Následný systém převádí zvuk do podoby, který jsou konečné buňky schopny pojmout a zpracovat do výsledné podoby, se kterou je náš mozek schopen pracovat.
Zrak - zrak se řadí mezi nejdokonalejší smysly, které vlastníme. Jedná se ve své podstatě o organickou čočku a fotocitlivý povrch, který je tvořen, v každém oku, přes 100 milionů světločivých buněk. Ty pak ji posílají elektrické vzruchy do mozku, který z nich vytváří ucelený zrakový vjem. Pro vnímání prostorového obrazu jsou potřeba obě oči. Z každého oka přichází trochu odlišný obraz, což ve výsledku umožňuje vnímání hloubky prostoru.
Hmat - hmat se řadí mezi základní lidské smysly, ačkoli hmat sám o sobě je tvořen souborem buněk, které jsou citlivé na kontakt s okolím. Tyto buňky jsou v různých hustotách obsaženy na povrchu celého těla. Nejvíce těchto buněk je obsaženo v konečcích prstů a na špičce jazyka. Samotné proces funguje na principu tlaků a vibrací, které buňky vnímají a přenáší do mozku. Hmat je však sám o sobě příliš obecný a nejméně citlivý smysl, který slouží spíše jen jako pomůcka ostatním smyslům. V krajním případě lze však hmat vytrénovat do takové podoby, že může částečně nahradit zrak.
Chuť - společně s čichem je chuť smysl, založený na přímé chemické reakci. Samotné chuťové receptory jsou obsaženy na jazyku a obsahují pět základních složek pro vnímání chuti, hořké, slané, sladké, kyselé a umami. I když podle novějších výzkumů může být složek více. Samotný proces je založen na chemické reakci přijímaného produktu a slin, ve kterých se produkt rozpouští na jednotlivé chemické látky, které jsou po té chuťovými buňkami, zvanými chuťovými pohárky a přeneseny do našeho mozku. Ostrost, způsobená například pálivou paprikou, není součástí chuti, ale příznakem bolesti.
Čich - stejně jako chuť, je i čich založen na chemické reakci. V tomto případě se jedná o pachové částice, obsažené ve vzduchu, které se dostávají až k našim čichovým receptorům. Ty jsou tvořeny velmi citlivými buňkami, vnořené do sliznice a vrstvy hlenu. Ten ne jen zajišťuje neustálé zvlhčení buněk, ale také zachycuje pachové částice a rozkládá je na jednotlivé chemické prvky, vnímané buňkami jako pachy. Velikost sliznice pak určuje samotnou citlivost. Například sliznice u člověka je velká zhruba 4cm2. Sliznice u psů může dosáhnout až 150cm2. Čich a chuť jsou obecně spojeny a mohou se vzájemně ovlivnit.

Skládání obrazů
Ale dost bilo biologie. Teď přejdeme k tomu hlavnímu a to je, jak náš mozek vlastně zpracovává samotní vjemy.
Říká se, že ženy dokáží dělat více věcí současně. Ve skutečnosti je to obecně platné pro všechny lidi s tím rozdílem, že muži se rádi soustředí na jednu věc. To ovšem neznamená, že nedokážeme vnímat více věcí současně. Jenže jak to funguje?
Skutečnost je taková, že máme 5 smyslů a každý smysl je zpracován jinou částí našeho mozku. To znamená, že náš mozek dokáže současně zpracovat až pět rozdílných vjemů. Problém je v tom, že každý smysl může být v jednu chvíli použit pouze pro jeden vjem.
Uvedeme si to na příkladu, kdy píšeme text, posloucháme hudbu a pijeme nápoj. Náš mozek rozliší jednotlivé vjemy. Text je vnímán našim zrakem, hudba sluchem a nápoj chutí. Součástí toho by samozřejmě byl i hmat, díky kterému bychom mohli psát. Pokud bychom přidali ještě osvěžovač vůně, byli by využity všechny smysly. Bohužel, náš mozek nedokáže zpracovávat tolik vjemů současně. Hlavní by byl tedy jen zrak, který by byl využit pro hlavní práci, ostatní smysly by vnímali jen okrajově a zaznamenávali pouze hlavní atributy.
Z čehož vyplývá, že náš mozek dokáže zpracovat jen určitou dávku informací. Pokud by se jednalo o zpracování jednoho obrazu z pěti smyslů, vytvoří se velmi detailní vzpomínka. Pokud by se jednalo o zpracování pěti různých vjemů, dokáže se náš mozek soustředit jen na jednu, ostatní ustupují do pozadí a jsou využívány jen pro nejdůležitější vjemy.
Dejme si teď příklad, kdy se soustředíme na psaní textu, a v pozadí nám hraje hudba. Najednou se objeví pach, označující spáleninu. Náš mozek zareaguje na hlavní vjem jako instinkt a dá mozku impuls, že se něco děje. Stejně tak bychom mohli reagovat, kdyby nás vyrušil neočekávaný zvuk, značící, že je něco v nepořádku. Ovšem v případě, že se takové vjemy nedostaví, budeme se dále soustředit na to, co má pro nás vědomě prioritu.

Obrazový text
Teď se podíváme na jeden z nejrozšířenějších mýtů a vysvětlím také, proč je tento mýtus jen mýtem. Tím mýtem jsou filmy s titulky. Spousta lidí ve svém životě řeší dilema. Film s titulky, nebo s dabingem. Co je lepší? Půlka lidí řekne originální znění s titulky, a druhá půlka řekne dabing. Ale kde je pravda?
Jak už jsem vysvětlil, jeden smysl lze v jednu chvíli využít jen k jednomu vjemu. V tomto případě se řeší audiovizuální záznam. Část tedy zaznamenává sluch a další část náš zrak.
Pokud je film v originálním znění, dostává se k našemu sluchu, kromě efektů v pozadí, i řeč, která je obvykle tvořena angličtinou. Řada lidí tvrdí, že díky filmům se učí angličtinu. Což je samozřejmě blbost. Tak jako se člověk nenaučí cizí řeč ve spánku, tak se nenaučí cizí řeč při sledování filmů. Důvodů je několik. Jednat titulky obvykle nejsou doslovné a jejich volné překlady by způsobovali spíše problematiku v pochopení a druhá věc, že plynulá anglická řeč zatěžuje náš mozek prakticky na plno.
Říká se, že kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. No, člověkem jste jenom jednou, takže to obvykle znamená, že ovládáte v jednu chvíli jen jeden jazyk. Což je bohužel pravda. Jako lidé ovládáme jen jeden konkrétní jazyk, kterým je obvykle náš rodný jazyk. Všechny ostatní jazyky, které se učíme, jsou tvořeny znalostmi, které náš mozek překládá do našeho vlastního jazyka. Nefunguje to totiž tak, že bychom přejímali více jazyků současně. Pro náš mozek by to bylo nesmírně náročné a zbytečné. A tak se pouze ukládají do naší paměti slova, která mozek vytáhne ze vzpomínky s přiřazeným slovem překladu. Když tedy napíšu "HOUSE", nebude to pro vás "HOUSE", ale slovo s ním spojené dům, nebo doktor Smějící se
Když napíšu slovo "HALAKIS", pravděpodobně si váš mozek nespojí s žádným známým slovem z překladu (nemělo by, neboť jsem si toto slovo vymyslel) a tak pro vás bude toto slovo i nadále slovem cizím.
Samozřejmě, že čím lépe umíme jazyk překládat, tím to také zvládáme rychleji, ale stále platí, že musíme překládat a v případě filmu, je to obvykle překlad v reálném čase, což může stačit profesionálům, ale pro obyčejného člověka to znamená spíše zátěž. Žádné učení cizích jazyků z filmů, se tedy nekoná. Museli byste si totiž překládat jednotlivé slova a souvětí, což vyžaduje čas. Titulky v tomto případě nedodržují přesný slovosled, ani překlad, protože mluvnice cizích jazyků nemusí být vždy shodná s tou naší. Takže ani titulky vám nepomohou.

Příliš mnoho vjemů
Takže sedíme v kině a sledujeme film s titulky. Originální zvuk je nám ve směs k ničemu a obvykle nemáme ani dost času na to, pořádně vnímat originální hlasy herců. Takže všechno okolo toho, jak lidé říkají, že originál je lepší a že by to ani v dabingu slyšet nechtěli, je jen prostý alibismus a pokrytectví. Náš mozek má dokonce až takovou schopnost, že si dokáže zpětně zařadit jednoduší vjem jako prioritní vzpomínku, kterou přepíše tu nepraktickou.
Ale zpět k jádru problému. Zvuk je nám tedy k ničemu, takže náš sluch nepřebírá žádné důležité vjemy a o vše se musí starat náš zrak. To znamená další komplikace, protože zrak lze využít pouze k jednomu účelu současně. Když se objeví titulky, máme možnost si zvolit, zda sledovat dění na obraze, nebo číst titulky. Pokud zvolíme titulky, naše mysl se soustředí na čtení. To samozřejmě opět zatěžuje náš mozek, neboť je nutné slovo přečíst a zpracovat, což zabere čas. Pokud jste rychlí čtenáři, může to být otázka vteřiny. Pokud jste pomalí, může to už být otázka několika vteřin. Během čtení však zrak nepobírá okolí obrazu. Což znamená, že nejprve musíme přečíst titulky a teprve zbytek času se můžeme věnovat obrazu.
To ovšem znamená, že se na plátně pohybuje obraz, zatím co vy čtete titulky a dění na obraze vám tak utíká. Ve výsledku je pak požitek z takového filmu jen poloviční. O to víc to může naštvat, když za film utratíte okolo 250 Kč.
Odpověď na otázku, jsou lepší titulky, nebo dabing, je jasná odpověď dabing. Méně zatěžuje naši mysl a umožní užít audiovizuální prožitek na plno. Jinými slovy, nemusíte během filmu pracovat a můžete si odpočinout Usmívající se
Tohle je tedy jeden z nejrozšířenějších mýtů, s jakým jsem se v naší zemi setkal.

Emoční chemie
I přes své vývojové postavení, jsou lidé stále ve své podstatě primitivní zvířata, založené na primitivních instinktech spojenými s emocemi. Tím hlavním je čichový vjem spojený s vnímáním feromonů z okolí. Příjemné pachy nám zkrátka voní a podvědomě si vytváříme spojení. Například, když nám někdo příjemně voní, vytváříme si kladný postoj. Naopak, když nám někdo vyloženě zapáchá, snažíme si od něj držet odstup.
K jistému ovlivnění tohoto vnímání byli vytvořeny parfémy, dříve preferované hlavně ženami. Dnes je však používají i muži. Ty víceméně překrývají vlastní pachy a měli by zajistit příjemnější vnímání okolí.
Feromony jsou ale trochu jiná kapitola. Feromony jsou vylučovány převážně pohlavními žlázami a potem. Nejvíce se feromony tedy vylučují při sexu, nebo při velké fyzické zátěži, například ve fitku nebo při cvičení. Feromony jsou však složitější a ne každému mohou přivodit sexuální vzrušení a nutkavou potřebu páření.
Každopádně, savci si vytvářejí nejpevnější vzpomínky, spojené s chutí, nebo vůní. Mnoho živočichů, jako psi, využívají především čichovou nebo sluchovou paměť, takže si snáze zapamatují pach nebo zvuk, než obraz. A jinak tomu není u lidí. Ačkoli náš zrak je sám o sobě dokonalý, stále se více zaměřujeme na pachy, které si snáze zapamatujeme a které si také často spojujeme s nějakou emocí.

Smyslové postižení
Říká se, že když přijdeme o některý ze smyslů, ostatní se zbystří. Ve skutečnosti je to spíše tak, že vnímání světa je rovnoměrně rozprostřeno mezi našimi funkčními smysly. Když však o některé smysl přijdeme, například zrak, přestaneme s tímto smyslem pracovat, což znamená, že mozek musí znovu rozdělit vnímání světa mezi funkční smysly tak, aby bylo možné ve světě přežít.
To znamená, že pokud přijdeme o zrak, musíme se neučit pracovat se sluchem čichem a hmatem. Mozek tedy začne zpracovávat více vjemů z těchto smyslů, aby kompenzoval ztrátu. Ve výsledku to překvapivě funguje, i když v porovnání s rytíři Jedi máme pořád značné mezery.
Zrak se bohužel řadí mezi nejdůležitější smysly, potřebných k životu, takže ztráta zraku je prakticky nejkrizovější ztrátou, kterou můžeme utrpět. Na svůj zrak se spoléháme až v 70% vjemů, našeho života.

Co bude příště?
Tím bych pro dnešek ukončil téma smyslů. O smyslech se toho dá napsat spoustu a z hlediska biologie je to téma na knihu. Ale k základnímu pochopení by měl stačit článek. V příštím díle Teorie mysli se budu zabývat tématem Psychosomatiky, aneb co může naše mysl udělat s naším tělem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama