Annabelle - odhalení

7. prosince 2017 v 22:45 | Jack Godman |  Annabelle

Annabelle - odhalení


V Kinech před pár měsíci byla premiéra filmu Annabelle 2. No, já se na film z jistých důvodů kouknul až teď. A jako každá normální duchařina, by měl být film inspirován skutečnými událostmi. Ovšem na kolik mohou být události reálné, na to se dnes podíváme. Film využívám jako pomocnou berličku, abych Vám ukázal, jak vlastně funguje realita a proč pro ve mně strašidelné filmy nevyvolávají žádné pocity.
POZOR: Článek obsahuje spoilery z filmu. Pokud jste ho ještě neviděly, bylo by lepší, kdybyste tak učinily dřív, než si článek přečtete. Také dodávám, že tohle není recenze filmu.

Příběh zla
Vše začíná, když manželé Molinsovy přijdou při nehodě o svou dceru Annabelle. V zoufalé situaci se obracejí na každou alternativní možnost, která by jim umožnila zármutek ze smrti jejich dcery zmírnit. Samozřejmě se dostanou i k okultistickým praktikám, při kterých se jim podaří kontaktovat entitu, která se představuje jako jejich zesnulá dcera Annabelle.
Entita chce žít s nimi a výměnou za to požaduje svolení k tomu, aby se mohla fyzicky umístit do panenky, ve které by mohla nadále žít v jejich fyzickém světě.
Netrvá dlouho a Molinsovy zjistí, že entita není jejich dcera, ale něco mnohem temnějšího a zlého. Když Annabelle napadne Ester, jsou si již oba rodiče jistí, že si začali zahrávat se silami, kterým nerozumí. Ester zůstane zraněná a neschopná chůze, ale Samovi se podaří kontaktovat církev a panenku uvězní v pokoji, který byl dříve jejich dcery.

Mrtvá panenka
Samotný princip spojení fyzického objektu a duchovní entity není ničím novým. S touto myšlenkou si církve pohrávají již nějakou dobu a původ sahá možná ještě před první počátky náboženství. Fakt je ovšem takový, že neživý objekt, tedy objekt, který není schopen uchovávat obrovské množství energie, není ideální nádobou pro entitu.
Entity existují v jiné dimenzi (jiný rozměr). Náš fyzický svět pro ně představuje sice ideální místo, kde se krmit, ale pro jejich život, je zcela nepoužitelný. Jako když chcete žít pod vodou, abyste nemuseli ryby složitě chytat. Jenže pro život pod vodou zkrátka naše těla nejsou stavěna.
Stejně tak to funguje i pro entity. Energie z živých organismů pro ně představuje obrovskou zásobu jídla, ale nedokáží se k ní dostat žádným jiným způsobem, než ji složitě vysávat.
Spojení s fyzickým předmětem tedy není pro entity nějak zásadní a nepředstavuje žádnou hrozbu ani skrytý potenciál.

Dimenzionální most
Pokud by už entity chtěli do našeho světa proniknout a dokázali by vytvořit most pro přechod mezi dimenzemi, setkali by se s dalšími problémy. Náš svět totiž neumožnuje zachovat soustředěnou energii po delší dobu. Energie se neustále uvolňuje do okolí, takže jejich existence by v našem světě byla velmi omezená a krátká. Pro udržení formy by potřebovali nádobu a místa, ve kterých se energie koncentruje. V úvahu by tak třeba připadli elektrárny, ovšem za předpokladu, že by dokázali energii transformovat na jinou, vhodnou pro příjem. To vše je technicky velmi náročné, i když ne nemožné.
Entita by se tak mohla v těle člověka udržet poměrně dlouho, tedy až do konce času, po kterou jsou fyzické buňky schopny udržovat tělo při životě. Po smrti nádoby by však nastal další problém, kterým by byl včasné získání nové nádoby. Pokud by si nádobu nepřipravila entita ještě za dobu starého života, byla by odsouzena zaniknout s tělem. Zkrátka, náš svět představuje značné omezení pro entity. Obětovat věčný život jen kvůli 60 letům života jinde, se nevyplatí. Co víc, lidské těla jsou z tohoto pohledu dost křehká a smrtelné zranění nebo infekce by mohli být stejně zásadní pro život nádoby, jako pro život entity.

Bum bác
Další mýtus, který byl ne jen v tomto filmu, ale i v mnoha podobných, používán, jsou zvukové efekty jako dupání, bouchání, házení s věcmi, atd. Působí to celkem děsivě, když se díváte na film, a najednou se ozve hlasitý zvuk, za kterým se postava otočí, ale neuvidí nic, co by zvuk vydávalo.
Bohužel, realita je taková, že fyzické projevy vyžadují energii. Pro nás je jednoduché zvednout třeba židli, protože se o drtivou většinu procesů starají svaly, které přijímají energii nezávisle na našem vědomí. Navíc jsme díky jídlu tak nějak schopni si energii doplnit. Takže když celý den děláme fyzicky náročnou práci, najíme se, prospíme se a energie se doplní.
Entity jsou tvořeny ovšem pouze neurální sítí. Energetické buňky, které zastupují v podstatě vše, od datového úložiště, po svaly. Duchovní dimenze je jiná. Nejsou v ní energetické ztráty, takže entita může technicky žít nekonečně dlouho. Ale pokud chce působit do naší fyzické dimenze, vyžaduje to obrovskou dávku energie. Samozřejmě že v porovnání s celkovou kapacitou jedné entity to může činit třeba je 1% celku, ale je to ztráta, která nemusí být nutně akceptovatelná, pokud ji nelze získat zpět.
Fyzický svět je entitami vnímán něco jako pro nás stín. Vidíme ho, víme o něm, ale nemůžeme si na něj přímo sáhnout. Pro entity je to podobné s tím rozdílem, že jejich energie jim umožní vytvořit výboj o dostatečné síle, pohnout třeba fyzickým objektem. Nečekejte ovšem žádné házení lidí a stolů po místnostech, tím spíše ne bytost, která vás bude znásilňovat ve spánku. Už pohnout třeba s obrazem může být dost náročné.
Základ toho, proč se entity uchylují k něčemu takovému, je, lidi vystrašit. Jako emotivní bytosti se hodně věcí v našem životě řídí právě emocemi. Pozitivní emoce nás dokáží nabíjet energií, cítíme se lépe, jsme veselí a šťastní. Negativní nás naopak stojí více energie, jsme více unavení, bez nálady a mnohdy i bez motivace. Takhle vlastně funguje základní princip živých bytostí. Naše buňky vyzařují při negativních emocích více energie do okolí, což je základní zdroj potravy pro tyto entity. Pozitivní nám naopak umožňují energii vstřebávat.
Když vás entita vystraší, podnítí ve vás působení negativních emocí, což zajistí další vyzařování energie a tím získá přístup k další potravě. Čím více lidí, tím je samozřejmě i větší hostina. V této oblasti to tedy není tak úplně mýtus, jen jsou výsledné projevy často až nereálně zveličeny kvůli efektu. Ve skutečnosti s vámi nemůže entita házet, jako rytíř Jedi s ocelovým kontejnerem Usmívající se
S tím se také pojí jeden velmi rozšířený mýtus, který je zachycení entity na kameru. Na světě jsou miliony kamer a stovky milionů hodin záznamů. Kolik z toho si někdo opravdu prohlédne? Investice energie do půlminutového představení, na které se nemusí nikdo nikdy podívat, by byl naprostý nesmysl. Daleko jednodušší by pro entitu bylo, vystrašit dotyčného osobně. A provádět scény v pravidelných intervalech by bylo značně neekonomické.

Transformers
Ve filmu se několikrát objevily fyzické projevy, které by se dali přirovnat k transformaci. Například, když se malá panenka transformuje na velikost dospělého člověka, který vás následně napadne. Je to samozřejmě nesmysl. Když chcete něco fyzického stvořit, musíte k tomu mít nejprve dostatek materiálu. Není možné, aby si entita nosila vlastní zásobu hlíny nebo dřeva někde v baťůžku a využívala ji pro kreativní účely. A také je to nereálné i po stránce energetické. Entita by dříve zanikla, než by získala tímhle způsobem potřebné jídlo. Jako kdybyste si chtěli utrhnout jablko tak, že vyrvete celý strom i s kořeny Usmívající se

Materiální duch
Film si také zahrával tak trochu i s realitou a to ve formě, že entitu vysloveně zhmotňoval do fyzické podoby. A to buď do podoby malé Annabelle, nebo do reálné fyzické podoby, která vypadala zhruba tak, jak si lidé ve středověku démony víceméně představovaly. V jedné scéně ji dokonce Linda klepne přes prsty, což entitu zabolí. Ne že by to bylo vizuálně špatné, ale po stránce realistické, je to taktéž nesmysl. Materiál na opakovanou stavbu těla včetně nervových zakončení by vyžadovalo opravdu obrovskou dávku energie, což by pro entitu mohlo být i smrtelné. Tím spíše v našem fyzickém světě.
Přesuny, létání, atd., jsou taktéž mýtem, který je zvýrazněn pouze za účelem prohloubení děsivé atmosféry. Pro mnoho lidí možná úspěšně, ale pro mě ne.
V další scéně je Jennis chycena duchem Annabelle a následně je jí do krku vyzvracena černá hmota, která představuje asi entitu. Tato reálie je sice nesmyslná, ale pokud by režisér zůstal jen u ní, bylo by to v pořádku. Bohužel, i přes to, že se pak entita vtělí do Jennis, nadále zůstává spojena s panenkou a co víc, ve finále se dokonce rozdělí. Jennis jde po jedné skupině, zatím co entita jde po té druhé. Jak může entita existovat ve dvou provedeních současně, na různých místech a k tomu formovat fyzické tělo, zůstává záhadou. Bohužel, rozmnožování není u entit žádoucí. A vlastně proč by mělo být? Jejich existence je věčná, takže se nemusí o svou životní energii dělit s další.
Zde přichází další z mýtů, který sice nebyl ve filmu zastoupen, ale je hojně využíván. A tím je sex. V některých scénách například posedlý démonem vyzývá, aby si zašukal s tělem nebo naopak, sexuálně sexuálně někoho využívá. Pro entity je sex poměrně nesmyslná fyzická aktivita za účelem reprodukce, která ovšem v jejich dimenzi zcela postrádá smysl (legendy o Nefilim jsou založeny právě na tomto mýtu). Jistě, tímto způsobem lze způsobit dotyčnému silné trauma a prohloubit negativní emoce, ale pro entity je tenhle způsob možná až zbytečně složitý. Sex je pouze potřebou fyzickou a založenou na základní potřebě přežití, tedy reprodukce. Sex slouží jen pro naše fyzické účely a nejsou důsledkem posedlosti ďáblem. Ve skutečnosti jsou všechny ty zvrácené skutky, dílem lidí a entity sloužily spíše jen jako alibi, za které mohli násilníci své skutky skrývat. A jestli máte strach, že při sexu s posedlou osobou se vám narodí antikrist, tak nemusíte. Základní energie je neutrální. Formuje se teprve až s vnímáním okolí a světa. A protože entity nemají fyzické tělo, nemají ani sperma či vajíčko Mrkající

Posedlá touha
V další části filmu je Jennis posedlá, jak už jsem psal, jistou asfaltovou hmotou, která ji vnikla do úst skrze Annabelle. Okamžitě na to byla Jennis posedlá a ovládaná entitou.
Ačkoli se to tak nemusí zdát, duchovno a psychologie je propojena. Vlastně díky emocím je propojena zásadně a psychický stav osoby ovlivňuje i stav duševní. Vymítání je tedy založeno na principu odborné psychologické pomoci, kdy oběť sama musí pochopit, že chce být vyléčena.
No, ovšem v případě posednutí to není tak snadné. Entita nad vámi nezíská úplnou kontrolu okamžitě. Trvá to dlouho, než se entita dokáže napojit a přizpůsobit tokům emoční energie tak, aby dokázala ovlivnit chování osoby. Rozhodně se to nestane přes noc nebo přes týden.
V pokročilých fázích by však entita měla být schopna působit na určitá centra a být schopna způsobit vizuální nebo zvukové halucinace určené pouze pro oběť. Tato teorie však nebyla nikdy úspěšně prokázána.

Temno žije
V těle Jennis nakonec entita přežívala dál a nechala se adoptovat jako holčička Annabelle. Teprve po dalších 12 letech s přítelem zabili své rodiče, což navazuje na události prvního dílu. Entita se může na konkrétní osobně přiživovat velmi dlouho, klidně i roky, takže zrovna tato část filmu je založena na reálné možnosti. Ovšem spojovat opět entitu s panenkou mi přijde už tak trochu zbytečně složité a nelogické. Pokud se démon dostal z panenky do Jennis, pak je nesmysl, aby se z Jennis zase dostala do panenky.
Obrázky pochází se serveru www.csfd.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama