Příběh života

19. října 2017 v 23:12 | Jack Godman |  Příběh života

Příběh života


Po delší odmlce přicházím s dalším článkem. Tentokrát to bude poněkud netypicky pojatý článek. Ukážu vám život jednoho mladíka, který to neměl v životě zrovna jednoduché a zkusím vysvětlit motivy jeho činů. Vítejte ve Skryté pravdě.

Zrození
Píše se rok 1998, únor, a v malém městě se narodil kluk jménem Dean, ze kterého o řadu let později bude muž, jenž bude bojovat na hranici lidské existence.
Jeho matka si prošla těžkými životními zkouškami, mezi kterými byl vztah, s velmi násilným mužem. S tohoto vztahu odešla s jedním dítětem, klukem. Z tohoto faktu plyne, že tendence k mylným rozhodnutím vlastně utužili celý předpoklad toho, jak se bude vlastně život Deana odvíjet. Tím samozřejmě nechci říct, že by chyba byla na straně matky, to ani v nejmenším. Ale život je tvrdý boj a každá chyba se ve výsledku mnohonásobně zúročí.

Od kolébky
Jako dítě si Dean neprocházel zásadní trauma, i když ty hlavní se odehrávali přímo za zdmi jeho pokoje. Jako dítě, Dean rozhodně nemohl mít tušení, co se vlastně děje mezi jeho oběma rodiči. Ale fakt byl, že časté hádky mezi rodiči se zapisují do podvědomí i tak malého dítěte.
Se šikanou se setká v průběhu života naprosto každý člověk, a když ne formou oběti, pak buď jako agresor, nebo jen jako svědek. Není tak složité vydedukovat, že u Deana tomu nebylo jinak. Se šikanou se setkal přímo na základní škole, což je poměrně zajímavý fakt. Sám Dean nebyl ani outsider a dokonce nebyl ani po fyzické stránce slabý. Proč se tedy stával terčem šikany?
Odpověď se dá najít snadno. Nedostatek sebedůvěry, která pramenila už ze základu vztahů jak s jeho rodiči, tak s jeho sourozencem, který byl navíc v raném věku velmi otravný a nepříjemný. Díky tomu byl Dean vnímán jako snadnější cíl, protože když nemáte sebedůvěru, nemáte nic a každý si s vámi může dělat, co chce.

Trestná lavice
Dean si procházel peklem, stejně jako spousta jiných mladých. Téměř nikomu o svých problémech neříkal a potlačoval je. Jestli se zde poznáváte, tak věřte, že tenhle životní příběh není o vás, ale může vám ukázat, jakou cestou se neubírat.
Socializace byla v případě Deana dost komplikovaná, z čehož vyplývá, že mnoho kamarádů neměl. Svěřovat se mohl tak akorát o 10 let staršímu sousedovi. K němu Dean často utíkal, aby unikl před realitou a aby se měl komu svěřit. Na druhou stranu, pro malého kluka s nedostatkem sebevědomí bylo dost složité, pochopit, že jeho soused měl svůj vlastní život, a když se odstěhoval, byl Dean opět nucen, čelit realitě.
Se svými vrstevníky mohl dělat spoustu věcí, ale bylo by naivní, myslet si, že ho stejně staří kamarádi a kamarádky mohou hlouběji pochopit.

Temný zítřek
Svět se pro Deana radikálně změnil ve chvíli, kdy přišel i o mužský vzor. Jeho otec nebyl zrovna příkladem slušnosti a cnosti. Ať to však bylo jakkoli, jeho vidina po moci a slávě ho uvrhla do dluhů, které nebyl schopen splácet. A i když on sám utekl do zahraničí, jeho manželka a děti zůstali, vystaveni možným exekucím.
Tohle celou rodinu uvrhlo do obrovské krize, která spočívala v předpokladu, že otec bude svůj dluh splácet, aby se jeho žena vyhnula exekucím.
Pro Deana však bylo velmi traumatické, být oddělen od jediného mužského vzoru, na který se mohl spolehnout a tak si vytvořil idealistickou představu o svém otci. To, že nebyl schopen pochopit skutečnou povahu svého otce, ho uvrhlo do světla, ve kterém si idealizoval otce, zatím co matku mohl nesnášet za to, že se o něj starala a vychovávala ho. Nakonec, ten, kdo vychovává, se musí logicky stát nejhorším nepřítelem dítěte.

Další pád
Svět byl kruté místo a Dean to poznal po všech směrech. Jeho reakce byla tedy vcelku očekávatelná. Chtěl se stát stejně tvrdým, jak to od něj vyžadoval svět. Ale nebyl v tomto duchu vychováván. I přes všechno, jeho matka ho milovala, takže odhodit emoce, pro Deana nebylo tak snadné, jak by se mohlo zdát.
Dlouhou dobu bojoval s tím, aby se pokusil být tím, co považoval za vzor. Tím tehdy byly hlavně Hip Hopové pěvecké hvězdy, převážně spojené s americkým stylem života. Imponovalo mu, že členové gangů jsou dost ostří na to, aby se sebou nenechali zametat a ukázali každému, že když do něj kopnou, on jim to vrátí dvojnásobně. Jenže realizace něčeho takového, vyžaduje víc, než jen sledování videí na youtube.
Rebelský život, jakkoli zajímavý, byl zkrátka nedosažitelným snem. Tím spíše pro náctiletého kluka, který ani netušil o tom, jaké místo ve světě by mohl mít. Ale každá jeho snaha byla jen další drtivou porážkou.

Dlouhá zima
První unik pro něj představoval plán jeho otce na to, že se celá rodina přestěhuje za ním do zahraničí, což byla celkem zajímavá nabídka. Fámy a mýty, rozšířené o tom, jak se mají lidé v zahraničí lépe, byli trochu přeceňovány. Pro člověka, který cizí řeč neovládá, může být taková změna daleko horší.
A možná ještě daleko horší bylo zjištění, že ani cizí zem neslepí rozbité manželství. Několik měsíců v cizině nakonec vedli k tomu, že jeho matka i s dětmi utekla a vrátila se zpět do rodného domu. Tentokrát už bylo Deanovi jasné, že není žádná šance na to, že se rodiče ještě dají někdy dohromady a tak se rozhodl, začít si řešit věci po svém.
Nástup do učebního oboru byl pro něj spíše utrpením. Školu začínal více a více nenávidět. A tak se po roce studia odhodlal k prvnímu rebelskému činu a odešel ze školy. Nedostudovaný, jen se základním vzděláním se chtěl utkat s trhem práce. Samozřejmě, bez vzdělání a praxe byl odsouzen k tomu nejhoršímu, co trh práce nabízel. A tak, když dostal jistou nabídku od svého otce v zahraničí, rozhodl se, že tam to pro něj bude nejlepší.

Poslední rána
Tentokrát jel Dean do zahraničí sám s vědomím toho, že ke svému otci stále jistým způsobem vzhlíží a respektuje ho. Ale i tenhle dům z karet se měl brzy rozsypat. Tváří v tvář otcově pravé povaze Dean zjistil, že jeho otec není ani zdaleka takovým, jak si ho idealizoval. Vlastně realita byla doslova procitnutím v pekle. Dean pochopil, že nikdo z jeho okolí pro něj nemůže být vzorem a nikdo mu nemohl pomoct. Věděl, že je jen on sám a že se musí spolehnout pouze na sebe.
Čelit svému otci sám, pro něj byla poslední rána, která mu možná i částečně pomohla dosáhnout cíle. Ze zahraničí se nakonec vracel zcela rozhořčen ale i zklamán a znechucen. Všechno, co Dean prožil, se v něm pralo doslova jako kočka a pes a z toho chaosu nebyl Dean schopen jasně uvažovat, ani určit správnost svých činů.
Co ale byl Dean schopen, bylo konečně zmenšit vliv svých emocí a začít s životem, pro něj vysněným. Ukázalo se, že když najde ty správné lidi, dá se realizovat prakticky cokoli. A Deanovým snem bylo být stejně tvrdý a drsný, jako jeho americké vzory. Být chladný a zcela bezcitný vůči svému okolí i svým blízkým.

Doba temna
Na venek působil Dean vyrovnaně, ale v jeho podvědomí se začínala odehrávat úplně jiná kapitola jeho života. Jenže Dean, zatím bez toho, aby tušil, kam jeho rozhodnutí povedou, začal žít život, o kterém si myslel, že ho dovede ke štěstí. Začal navštěvovat bordely, začal si půjčovat peníze a začal brát pervitin. Celý svět se najednou ponořil do tmy, ale Dean byl v té tmě rád, protože měl pocit, že je sám a že mu na nikom nezáleží.
Podstatou lidské mysli ovšem není, zbavit se násilně všech emocí. Uvrtávat se do dalších a horších problémů, které lidská mysl kumuluje. Zahrabávání se do větších a větších dluhů, absence v práci, mysl mimo realitu si vybírali svou daň. Jak asi všichni tuší, Dean neměl žádnou protekci, která by mu práci udržela i přes problémy a absence. To vedlo jasně k tomu, že Dean přišel o práci, v důsledku čehož ho začali dohánět jeho dluhy a jeho rozhodnutí, které v životě učinil.

Ze dna
To, že dluhy se berou vážně, tím spíše, pokud jsou pořizovány u lichvářských společností, zjistil Dean záhy. Bez práce a bez pravidelných příjmů, nebylo možné splácet dluh, který byl nakonec větší, než se zdál. Náklady na živobytí a další věci ho přinutili vystřízlivět velmi rychle. Abstinence pervitinu ho sice ničila, ale daleko víc ho ničila pohroma, která se na jeho hlavu valila. Protože bydlel stále se svou matkou, hrozilo, že bude na něj uvalena exekuce, což by vedlo k zabavení majetku i jeho matce.
Bylo pro něj těžké, se v rámci abstinence prohrabat do nové práce, tím spíše, že jeho bývalá parta měla tendenci ho stáhnout zpátky. Pochopil, že aby alespoň nějak zachránil svou situaci, než bude pozdě, musí všechno odříznout radikálně. Nakonec si našel práci a dokázal splácet dluh. Přes to, jako většina mladých, nedokázal hospodařit s penězi a tak to co mu z práce zbylo, rozházel, aby se cítil trochu lépe a zmírnil tak trochu deprese, které teď útočili na jeho mozek ze všech stran.

Konec dobra
Možná by se zdálo, že Dean se tak nějak dostal z nejhoršího. Bohužel, každá karta má rub i líc. Bez možnosti úniku před stresem a realitou, kterou mu dříve poskytovali drogy, se jeho mysl zhroutila.
Postupně se začali objevovat příznaky poruchy, jako paranoia, bludy, strachy. To vše umocnily panické záchvaty, které se k Deanovi začínali dostavovat stále častěji a častěji. Prvotní snahy o ignorování příznaků samozřejmě vedli jen ke zhoršení jeho stavu a Dean začal pomalu chápat, že celý jeho život je v troskách. Konečně si myslel, že si trochu uspořádá život a dá si věci do normálu, ale tohle hodně věcí měnilo. Záchvaty dostával i v práci, což bylo o to horší, protože pokud by přišel o práci, exekuce by ho už nejspíše neminula.

Záchranné lano
V Deanově životě dávalo jen málo věcí smysl. Ale jestli něco smysl dávalo, byl to jeho dávný kamarád, soused, kterému se kdysi svěřoval. Několikrát se s ním už rozhádal a také s ním několik let nemluvil, ale jeho rady mu vždycky jistým způsobem pomohly a doufal, že i přes to všechno, s ním kamarád neodmítne mluvit a možná mu i poradí.
Dean měl štěstí, protože se mu podařilo najít starý kontakt, na který zavolal. K jeho překvapení, se dočkal pochopení a dokonce i rady a pomoci, takže Dean mohl nějak začít. Protože své stavy už nedokázal ignorovat, objednal se k psychiatrovi, který mu stanovil diagnózu a dal základní medikaci.

Objekty touhy
Dean toho má v životě ale víc zajímavého. Jedním z důsledků jeho stavu je i forma, jakou přistupuje k partnerkám. I přes to všechno, Dean se tak úplně nevzdal svého vysněného života, i když s jasným omezením mu došlo, že jeho život nikdy nebude takový, jak by si přál. Hádky jeho rodičů a selhání v osobním životě mu moc sebedůvěry nedodalo. To, jak se dalo čekat, se začalo projevovat i v jeho milostném životě. Jako každý, touží po kontaktu se ženami, ale jeho bloky mu značně komplikují realizaci vztahu. Dean má velký strach z navázání dlouhodobějšího vztahu. Neschopnost udržet si dlouhodobě vztah pak většinou vyústí ve formu sabotáže, kdy vztah raději přiměje k ukončení on sám.
Zajímavý je však jeho přístup k sexu. Jako muž s velmi nízkým sebevědomím má také problémy s dosažením vrcholu. Sex vnímá jen jako formální nutnost pro fyzické sblížení. Stává se na něm závislým, ovšem sám o sobě mu sex se ženami nepřináší potěšení, jako jiným mužům. Tím je umocněno i to, že není schopen být jen s jednou ženou a proto si často hledá i alternativy. Všechno však stále vede k jisté citové prázdnosti. Tedy tomu, že není spokojen se sebou, ani se svými vztahy.
Smutnou pravdou je, že Dean nedosáhne lepšího pocitu, ani výsledku, dokud si nezvedne trochu sebevědomí, aby byl spokojen sám se sebou. Toho se ovšem bude v jeho případě dosahovat reálně složitě a dlouhodobě při psychiatrické léčbě.

Dean a jeho život
Dean je jistě formou následků několika problémů. Kromě vnějších vlivů to samozřejmě byli i jeho chyby, kterých se v životě dopustil a kterým se jistě mohl vyhnout.
V současnosti není Deanovi víc jak 25 let, takže je i z mého pohledu stále ještě mladý a může spoustu věcí napravit nebo prostě udělat lépe. Ale stejně jako u jiných, i zde platí, že je pouze na něm, jak se rozhodne a kterou cestou se vydá. Stále toho musí hodně odhalit a na hodně věcí musí přijít sám. Ale možná, když bude trochu chytřejší, může docílit lepšího života a ne jen katastrofy, která jeho život doprovázela do této chvíle.
Jak se Bude Deanův život dále vyvíjet, je těžké říct. I když provádím mnoho analýz, Dean je aktuálně na rozcestí a jeho život může nabrat dobrý směr, ale může se také dostat do další série katastrof, ze kterých se už nikdy nedostane. Osobně bych byl rád optimista, ale jako realista musím říct, že špatné rozhodnutí jsou obvykle ty nejjednodušší. A nejjednodušší cesta je obvykle ta, kterou si lidé nejčastěji volí. Ale čas ukáže…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama