ProtiKuřácké dilema

12. července 2017 v 22:52 | Jack Godman |  Kuřácké dilema

ProtikKřácké dilema


Je to už nějaký ten pátek, co v naší zemi začal platit zákon, který zakazuje kouření ve všech veřejných zábavních místech, jako jsou bary, herny, restaurace. Jak je u nás už zvykem, problémy se řeší až ve chvíli, kdy už se s nimi moc dělat nedá. Ale pojďme se podívat na to, na čí straně je vlastně zákon, komu straní svobodná demokracie a která strana je v tomto staletém boji vlastně v právu? Kuřáci nebo nekuřáci?

Cigareta u pasu
Kouření není žádná novinka. Ani u nás, ani ve světě. Už indiáni v bývalém Novém Světě, znali účinky bylin, jenž se po zapálení, proměnili v lahodné a povzbuzující produkty. V dřívějších dobách zase lidé inhalovali výpary z různých směsí bylin a nakonec, uzené selátko není žádný moderní vynález (v některých kulturách se preferovali uzení bizoni).
Ale co si budeme povídat, tady jde pouze a jen o nikotin. Návykovou látku, která vytváří postupnou podvědomou závislost. A kdo říká, že ne, je ignorant. Nikotin totiž, na rozdíl od jiných drog, za které by se mohl považovat i alkohol, nevytváří přímo závislost fyzickou, ale psychickou. Po fyzické stránce tedy člověk nikdy nemá pocit, že by podléhal závislosti, a když je v klidu, obvykle vnímá realitu jako možný fakt. Prostě, je snadné si říct, že chcete přestat. Jenže když se dostaví abstinenční příznaky, je fyzická vůle zlomena psychickou potřebou. Proto je tak těžké přestat kouřit a proto se říká, že člověk potřebuje velmi silnou vůli, aby to dokázal.
Samozřejmě, po určité době pravidelného užívání se může objevit i závislost fyzická, ale ta je ve srovnání s tou psychickou, celkem zanedbatelná.

Nikotin
Nikotin však paradoxně není vyloženě největším zabijákem. Ano, nikotinem se dá předávkovat, v čisté podobě, ale v případě cigaret, je pravděpodobnější, že dříve zemřete na trochu jiné komplikace. Je totiž mnoho dalších, vedlejších látek, které se při kouření tabáku nebo cigarety uvolňují, a které vdechujete. To je vlastně ten důvod, proč je kouření vnímáno tak negativně okolím, především pak tím, které nekouří. Chemických látek se z cigarety uvolňuje až neuvěřitelných 4000.
Jistě, řeknete si, že plíce většinu přefiltrují a že do okolí se nedostane 100%. To je pravda, ale plíce nepojmou více jak 40% těchto chemikálií, včetně nikotinu. Zbylých 60% se vydechuje s oxidem uhličitým do okolí.
Naproti tomu, E-cigarety obsahují těchto složek mnohem méně, proto kouř z těchto elektronických zařízení tolik nezapáchá a ani není tak hustý. Všeobecně se tedy dá říct, že E-Cigarety jsou skutečně zdravější formou kouření, nikoli však výhradně zdravou!
Výrazně zvýšený je problém v uzavřených místnostech, zvláště pak v takových, které nejsou dostatečně větrány. Samozřejmě, pro kuřáka tento dým žádné zvýšené riziko nepředstavuje, ale pro nekuřáky, děti a těhotné matky to už může být trochu větší problém. Ale k tomu se ještě dostanu.

Dělám si, co chci
Teď ale z trochu jiného soudku. Představte si na chvíli, že žijete ve svobodné zemi. Můžete si dělat, co chcete, a můžete jít, kam chcete. Krásná utopie, kde je vše dovoleno.
Když náhodou umlátím svého souseda za to, že mi nevrátil vypůjčenou vrtačku, kterou mi samozřejmě už vrátil před dvěma týdny, ale já na to zapomněl, vytvořím konflikt na základě morálního cítění svého okolí. Pokud mě za to mé okolí neodsoudí nebo jim to bude jedno, tak budu dál pokračovat ve svém jednání, protože si stále mohu dělat, co chci a jít kam chci.
Pokud ale okolí dospěje k názoru, že mé jednání je neslučitelné s životní úrovní a snahou ostatních, dojde k odsouzení za tento čin a následné potrestání. Následně po trestu usoudí společnost, že musí dojít k jistému omezení, aby se toto již znovu neopakovalo. A tak se vytvoří první pravidlo (chcete-li, zákon), který stanoví, že ten kdo zabije svého souseda, ponese následky, které by měli potencionálního provokatéra odradit od svého jednání.
Najednou zjistíte, že ve svobodné zemi nemůžete jít, kam chcete a že si prostě nemůžete dělat, co chcete. A jak pravidel přibývá, začnete mít pocit, že něco ze své svobody ztrácíte. Nemusí to být nic důležitého, stačí jenom prkotina, která sice nikomu nepomáhá, ale podle vás nikomu ani neubližuje.
A časem se vytvoří dvě skupiny lidí. Jedna bude bojovat za právo zabít svého souseda, druhá bude bojovat za zachování neagresivního přístupu. A teď se zeptám, co z toho je svoboda? Zabít svého souseda, nebo omezení, nechat ho žít?

Svoboda
Jak naše mysl vnímá svobodu, jsem už pojal v článku Svoboda a vězení. Takže to tentokrát vezmu trochu jinak.
Máme dva tábory lidí. Jedni tvrdí, že mají právo svého souseda svobodně zabít, druzí tvrdí, že soused má právo na život na úkor svobody první skupiny. První skupina se tedy obhajuje surovou svobodou s tím, že jeho oběť je pravděpodobně někdo z druhé skupiny. Druhá skupina naproti tomu hájí právo morální svobody a svobody života. Řeknu vám jedno, vesmíru je to totálně u prdele. Mohli bychom se vzájemně pozabíjet a jediné co by z toho kdo měl, by byli mimozemšťani, za luxusní reality show (mimochodem, jestli mimozemšťani znají výraz reality show, pak určitě z naší planety).
A teď jedno šokující odhalení. Ani jedna ze stran není svobodná. Jedna žije na úkor druhé a druhá žije na úkor té první. A tenhle princip od základu boří ideu demokracie. Ať už nazýváte jakýkoli vládní režim demokracií, není to demokracie. Je to pořád ten stejný proces, jen v jiném balení. To co jste si mohli dovolit za komunistů, si nemůžete dovolit dnes. To co si můžete dovolit dnes, by vám za komunistů neprošlo. Téměř žádný výrazný rozdíl v tom není, takže už sakra běžte do hajzlu s nějakými kydy o tom, jak Havel přinesl blahobyt, lásku a mír. Nic z toho. Přinesl pouze komunismus verze 2.0, přejmenovaný na Demokracii. Funguje vlastně stejně, jako u Microsoft Windows. A ať půjdete kamkoli, bude to skoro to stejný. U nás vám projde to, co by vám v Americe neprošlo. A v Americe vám neprojde to, by vám ani u nás neprošlo Smějící se
V jakémkoli vládním režimu můžete být nanejvýše spokojeni s pravidly, které se vám více hodí do krámu, protože zrovna chcete to, co tyto pravidla umožňují. Pro příklad, pravidlo uzavřených hranic by mi bylo celkem ukradený, protože nikam necestuju. Takže je mi vlastně úplně jedno, jestli jsou hranice otevřeny. No a naopak, pokud bych žil v Německu nebo Británii, byl bych daleko vděčnější za uzavřené hranice, neboť by to omezilo přísun uprchlíků. Nemožnost cestovat je malou daní za udržení své rodiny v bezpečí před sebevražednými migranty.

Jedna plus jedna
Tak, teď jsem vám zdlouhavě a složitě vysvětlil, jak že je to s tou svobodou. A teď si pojďme místo souseda, dát do příkladu kuřáky a nekuřáky. Je to ten stejný příklad a není v tom žádný rozdíl. Nejde totiž o výsledný jev, ale o samotný proces.
Máme tedy skupinu nekuřáků a kuřáků. Kuřáci do nedávna mohli svobodně kouřit v hospodách a restauracích. Výjimka byla menší omezení v době obědů, ale ani na to některé hospody a restaurace vůbec nehleděly. Prostě si majitelé řekli, že to nebudou dodržovat.
Jiné restaurace měli oddělené kuřácké a nekuřácké oddělení. Tento způsob se mi jevil zatím jako nejefektivnější, neboť to byl určitý kompromis mezi kuřáky a nekuřáky a většině nabídl přesně to, co chtěli.
Jenže ani to nefungovalo na 100%. Před lety jsem šel s partnerkou do restaurace na večeři. Oba jako nekuřáci jsme samozřejmě chtěli sedět v nekuřáckém oddělení. Jenže v nekuřáckém oddělení již nebylo místo a tak nás posadili do pěkně zahulené kuřácké části. No, nebylo to zrovna ono. Větší zajímavostí ale bylo to, že nekuřácké oddělení bylo zaplněno, zatím co kuřácké mělo sotva polovinu. A ještě větší zajímavostí bylo, že skoro polovina lidí v nekuřáckém, kouřila (ne uvnitř, ale venku, samozřejmě). Kuřáci tedy chodili dobrovolně do nekuřácké části, neboť jim nikdo nezakázal kouřit v části pro kuřáky. A dokonce jim ani nevadilo, že na cigáro musí jít ven.

Svobodný nekuřák
Ale abych to trochu upřesnil, nekuřák jsem od malička. Pro někoho může být věčně opilý otec, který za den vyhulí dvě krabičky, celkem zajímavým mužským vzorem. No, pro mě to spíše byla ukázka toho, jak moc se můžou lidské závislosti zvrhnout. Ale zrovna o tom tady psát nehodlám. Prostě jsem nikdy nezačal s kouřením. O to těžší bylo nalézt nekuřácký kolektiv. Ať už to bylo ve škole, v práci či jen tak volně venku. Najděte někoho, kdo nekouří, a dostanete korunu. Najděte jeden milion lidí, kteří nekouří, a jste milionáři.
A nebylo to ve smysl, "Jé, on nekouří, tak pojď, půjdeme jinam, ať tady nemusí ten náš kouř dýchat". Ne, bylo to spíš něco ve smyslu, "Vadí ti to, tak běž do prdele zasranej nekuřáku!"
Takže jak asi chápete, dlouhé roky, kdy kuřáci nebyli nějak omezeni, se nesl spíše v duchu dýchání sobeckého kuřáckého vzduchu. Kuřáci, samozřejmě, jako závislí na nikotinu, byli ve fázi abstinenčních příznaků značně agresivní, takže nějaká domluva také nebyla obvykle na denním pořádku. Nechci jim křivdit, protože občas se vážně dal najít rozumný kuřák, který chápal a dokonce i respektoval, že nekuřák nemá zájem dýchat obsah jeho cigaret. Ale to byly do značné míry spíše výjimky.
Když přišlo omezení na kuřácké a nekuřácké sekce, byl jsem rád. Konečně jsem se mohl v klidu naobědvat, aniž by mi někdo foukal ten hnusný dým do ksichtu. Ale stále bylo spoustu míst, kam se zkrátka jít nedalo. Když jste přišli do baru, 20 kuřáků kvůli 3 nekuřákům zkrátka kouřit nepřestalo. Mohli jste chodit tak akorát na dětské party nebo si vyhlídnout speciální zařízení, kde se kouření nepraktikovalo.
To bylo jen něco málo k tomu, jak to vlastně tehdy fungovalo a jak měli nekuřáci obrovskou svobodu, že mohli chodit, kam se jim zachtělo.

Kuřák nosí bradu
No, od začátku června si v našich hospodách už kuřáci nesmí zapálit. A snesla se tak obrovská vlna nevole, protestů, proti tomuto zákonu. Je to proti svobodě, principu demokracie, a takové ty další kecy v kleci o tom, jak bylo kuřákům ublíženo. Při tom, jediné co se stalo, je, že se obrátila karta. Teď už totiž nemusí chodit nekuřáci ven, aby se nadýchali čerstvého vzduchu. Teď prostě ven půjdou kuřáci a budou to vydechovat tam. A kvůli tomuhle se musí zbořit svět. A to protikuřácký zákon funguje teprve dva měsíce. Až si říkám, jestli jsme jako nekuřáci už dávno neměli svrhnout tyranskou vládu, postříkat všechny kuřáky kyanovodíkem a ustanovit nového jednotného Boha, Nekuřdym.
Jako vážně, vy jako nekuřáci to musíte trpět pět, deset let v kuse, ale když se karta obrátí, tak už po dvou měsících se sepisují různé petice, kuřáci se bouří proti všem a zakládají kuřácké stánky, jejichž princip mi stále nějak uniká.
Možná se vám zdá, že to moc bagatelizuju, ale jako vážně. Člověk více vnímá to, o co přijde, než to, co musí přijímat. Když budete 20 let v otroctví na nucených prací, tak si zvyknete. Ale když zavřete mukla na pár let za mříže, začne mu hrabat už po pár měsících.
S tímhle je to podobné. Nekuřáci s tím museli dlouho žít a nesepisovali žádné petice, nezakládali žádné nekuřácké stánky Smějící se, ani nepodpalovali tabákové fabriky. Po dlouhá léta to prostě bylo bráno jako fakt. A teď se ten fakt obrátil, se děje všechno to, co jsem psal o řádek výše.

Tak to dopadá
A tady vidíte, jak vlastně ta demokracie funguje. Pravidlo pro jednu stranu je v pořádku, ale pro druhou stranu je to už problém.
Vlastně jsem za protikuřácký zákon rád. Po pravdě, jsem tak trochu zastáncem řízení osudu, oko za oko. Je fajn, když druhá strana pocítí to, co provedla první straně. Je to vlastně takový princip karmy, kdy se vám vrátí to, co sami jiným prováděly.
Ale nejde vyloženě o to, že by mi ti kuřáci teď vadili. Naučil jsem se prostě kuřákům vyhýbat a nechodit do kuřáckých zařízení, byť to bylo obrovské omezování osobní svobody. A po pravdě, do hospod a barů nebudu chodit ani teď, po tom, co už tam kuřáci nejsou. Jednoduše pro to, že když jsem se po letech tohle naučil, nechce se mi to překopávat, takže jsem stejně jako drtivá většina Čechů, líný něco na sobě měnit Usmívající se
A myslím si, že spousta lidí se na to bude asi dívat podobně. Prostě když roky nemůžete něco dělat, smíříte se s tím a dělat to přestanete. Takže ve výsledku, ten protikuřácký zákon jako takový, nikomu asi nic dobrého nepřinese. Tím spíše ne hospodám, které tímhle asi pár štamgastů ztratí.
Ale já osobně se vidím v tom, že kuřáci konečně prožijí to, co jsem jako nekuřák musel prožívat dlouhá léta já Usmívající se Může to být trochu škodolibé, až pomstychtivě, ale věřte mi, že mi jde pouze o naučnou hodnotu dané situace Smějící se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama