Vzpomínky

2. května 2017 v 21:20 | Jack Godman |  Vzpomínky

Vzpomínky

Předem bych chtěl upozornit, že ačkoli jsou dnešní informace založeny na faktech, nejsou vědecky nějak podloženy. Současná medicína stále není schopna zmapovat a vědecky podložit vše, co se týká našich vzpomínek. Spousta informací je založena spíše na teoriích bez možnosti je jakkoli fyzicky prokázat. Dnešní článek tedy nelze považovat za regulérní vědecký zdroj informací. A i když bych se já osobně pod následujícími slovy podepsal a jako zdroj informací je použil, musíte mít na paměti, že ne každý člověk je schopen pochopit širší souvislosti a přijímat jiné názory.
Nechť Charles Darwin odpočívá v pokoji (pokud jste to nepochopili, tak teorie evoluce, byť celosvětově přijímána, nebyla nikdy vědecky prokázána a nejspíše ani nikdy nebude).

Co to je?
Co je vlastně vzpomínka? Je to velmi složitý proces, který by se dal přirovnat k binárnímu kódu. Představte si, že máte obrázek, který chcete uložit na flashku. Po jednoduchým kopírováním se však skrývá něco mnohem složitějšího. Obrázek je totiž pouze produkt, který ale stroji vůbec nic neřekne. Aby stroj mohl s obrázkem pracovat, musí nejprve každý bod obrázku rozložit na jednotlivé body a ty pak přemístit fyzicky na další hardware.
Se vzpomínkou je to podobné. To co zaznamenají naše smysly, utváří náš mozek do určité podoby a následně jsou přesnými elektrickými impulsy přemístěny do místa, kde se impulsy uchovají pro další použití. Náš mozek je ale tak geniální, že si automaticky k daným vzpomínkám přiřazuje i možné tagy.
Když vám teď napíšu slovo "AUTO", každý z vás si vybaví jednu nebo více vzpomínek, které nějakým způsobem obsahují objekt, který odpovídá naší představě o tomto slově. Jak přesně fungují tyto tagy, je těžké říct. Ale lze vycházet z toho, že existují podřazené paměťové místa, ve kterém si náš mozek vytváří základní spoje mezi nejdůležitějšími vzpomínkami. Z tohoto místa vychází i schopnost mluvit jazyky.
Nutno dodat, že všechny části naší mysli fungují v jednu chvíli současně, i když je lze využít pouze pro jednu činnost. Mozek tak může k vyvolání vzpomínky využívat i další oblasti, čímž zrychluje odezvu a schopnost vzpomínku vyvolat.

Do cloudu a zpět
Vzpomínky se ukládají do naší mysli poměrně zvláštním způsobem. Náš mozek disponuje krátkodobou pamětí, která obsahuje zlomek nejdůležitějších vzpomínek, získaných během několika posledních hodin, a dlouhodobou, která slouží jako knihovna, ve které se ukládají všechny informace získané v našem životě.
Zajímavé ale je, že náš mozek si nezapíše obraz jako kompletní vzpomínku se vším všudy. Vše co si zapíše, je pouze neurčitý shluk objektů a vjemů. Pokud objekt už v našich vzpomínkách existuje, vytvoří si odkaz a pokračuje k dalšímu objektu. Tím vlastně naše mysl mapuje to, co aktuálně vnímáme.
Pokud ale objekt ve vzpomínkách neexistuje, musí si ho náš mozek vytvořit a zařadit, což je náročnější proces, protože ke kompletní analýze náš mozek využívá prakticky všechny smysly. Z toho důvodu je mnohem náročnější si zapamatovat detaily něčeho, co vidíme poprvé.
Když je náš mozek hotový, máme něco jako prázdný papír plný čísel, kde každé číslo znamená odkaz na konkrétní objekt a vjem. Funguje to pak podobně jako omalovánky, kde podle čísla musíte zvolit příslušnou barvu a prázdné místo vybarvit. Ve výsledku pak máme vzpomínku se vším všudy.

Každá ves, jiný pes
I když paměť jako taková je jen jedna, má několik různých oddělených oblastí, z níž se každá zaměřuje na jiné druhy objektů. Je to celkem praktické, protože v chaosu, kde je všechno zamícháno dohromady, by bylo mnohem složitější najít konkrétní informace. A tak náš mozek samostatně rozděluje objekty do skupin. A i když se to tak nezdá, těch skupin jsou ve skutečnosti stovky.
Je zajímavé, že například text a slova pro mluvenou komunikaci, jsou uloženy zcela odděleně a navzájem na sebe nenavazují. Stejně tak je samotná skupina pro čísla a matematické úlohy. V jiné skupině se ukládají jména, další slouží k abstraktním objektům, osobám. Počet skupin se liší u každého jedince. Podle využitého potenciálu je náš mozek schopen vytvářet komplexnější a detailnější skupiny, což vede ve výsledku k tomu, že si dokážeme pamatovat ty nejjemnější detaily.
Ale každá mysl je individuální a i zde je mnoho různých možností, jak tyto objekty pojmout. Často se stává, že někomu třeba nedělá nejmenší problém si zapamatovat detaily obličeje a lidí, ale nedokáže si zapamatovat psaný text. Jiný zase ukládá detaily z technologických zařízení, ale má problém si zapamatovat čísla. A někdo jiný si zase bez problémů zapamatuje desetimístné číslo, ale má problém si pamatovat místa. Já osobně třeba nemám nejmenší problém si zapamatovat jakýkoli technologický postup, který vidím prvně, za to mám velké problémy si pamatovat jména lidí, ať už jsou psaná, nebo vyslovená.
Tohle je jednak způsobeno tím, co podvědomě vnímáme jako důležité a jednak tím, jak jsme se naučili využívat naši mysl. Nikdo nedokáže pojmout celý svět do jediné mysli a každý má zkrátka jiný potenciál. Nemá ani smysl se pokoušet celý svět pochopit, protože na to zkrátka nestačí náš potenciál. A když už se jednou naučíme nějak paměť využívat, náš mozek ji tak udržuje, protože by bylo velmi nepraktické, každých pár let zcela překopávat systém vzpomínek. Hlavně pak pro to, že bez zálohy bychom o všechny vzpomínky přišli.
Také v tom ale hraje roli genetická predispozice. Pokud je v rodině přítomna například indispozice k početní logice, je možné, že se tato indispozice bude dále dědit.

Řetězová reakce
Pojem řetězené vzpomínky asi nikomu nic moc neřeknou. A to je dobře, protože jsem si tenhle termín právě teď vymyslel Smějící se Ale celkem odpovídá tomu, jak naše mysl bere opakující se vzpomínky.
Řekněme, že studujete na škole. Čeká vás písemka a tak si opakujete stále dokola informace, potřebné ke zvládnutí tohoto testu. Mnoho lidí si při tom myslí, že posilují intenzitu jedné jediné vzpomínky.
Tak to ale není. Náš mozek neumožňuje posílit impuls jedné vzpomínky jinak, než přídavným zdrojem napájení Usmívající se Vzpomínky se prostě ukládají a finalizují, bez možnosti zpětného zápisu. To znamená, že když si na CD vypálíte data a disk finalizujete, už tam žádné další data nevložíte.
Když tedy znovu opakujete vzpomínku, která již byla jednou zapsána, náš mozek vyhodnotí podobnost informací a vytvoří spojení mezi původní a novou. A každé další opakování vlastně vytváří jen další spojení do takzvaných řetězců. Výhoda těchto řetězených vzpomínek je v tom, že díky jejich četnosti a propojení je snadnější je vyvolat. Stačí, když vyvoláte jednu jedinou a ostatní se řetězově navážou. Nevýhoda je, že takové řetězení je na lidskou mysl obrovská zátěž a dlouhodobější udržení řetězených vzpomínek využívá velkou kapacitu naší paměti, což znamená, že kromě těchto vzpomínek může být celkem problém vyvolat jiné, obvykle starší vzpomínky.

Krátkodobá paměť
Krátkodobá paměť je paměť, která ukládá aktuální vzpomínky, obvykle získané před spánkem. Krátkodobá paměť umožňuje rychlé vyvolání vzpomínky, bez toho, aniž by náš mozek musel hledat sáhodlouze jednotlivé objekty a rekonstruovat vzpomínku na základě odkazů. Jednoduše řečeno, jsou to vzpomínky v hrubé podobě před tím, než je náš mozek zpracuje a uloží do výsledné, úspornější podoby.
Vjem je nejprve naším mozkem zpracován do hrubé podoby, která se udrží jen pár minut. V této podobě máme nejčerstvější přístup ke vzpomínce, protože náš mozek zatím neodkazuje na žádné objekty z existujících skupin. To se však po pár minutách změní a mozek si vzpomínku zpracuje tak, aby byla co nejúspornější. Rozdíl je v tom, že náš mozek zatím nefiltruje nezařazené objekty, takže ve vzpomínce je vše. To umožňuje nejaktuálnější vyvolání vzpomínky se všemi detaily. Později mozek začne detaily filtrovat a nepotřebné nebo nezařaditelné informace zkrátka vymaže spolu s celou krátkodobou pamětí.
Nevýhoda krátkodobé paměti je ta, že je vysoce nestabilní a vzpomínky nejsou komprimovány, což znamená, že kapacita krátkodobé paměti je relativně omezená. Pokud například dojde k otřesu mozku, může dojít ke ztrátě informací uložených v krátkodobé paměti. Když se pak proberete a začnete vzpomínat, co se stalo, zjistíte, že si zkrátka nemůžete vzpomenout. Možná si nevzpomenete na žádnou vzpomínku z toho dne.
Zajímavé také je, jak mozek přistupuje k informacím, které jsou a které byli. Pokud s někým hovoříme o nějakém tématu, využíváme slova. Náš mozek tedy musí nejprve zpracovat to, co chceme říct, pak vybrat vhodná slova, která naši myšlenku zastupují a následně vybrat z paměti, jak převést tyto slova do fyzického projevu. Ačkoli mezi myšlenkou a slovem uběhne řádově pár mikrosekund, náš mozek stihne současně kontinuálně navazovat dalšími slovy a tvořit tak celé věty a názory. Pokud se stane, že jsme vyrušeni a začneme vnímat pozornost jinému dění, náš mozek začne nové informace ukládat jako vzpomínku. Když pak chceme pokračovat v rozhovoru, může se stát, že najednou ztratíme nit. Buď si nevzpomeneme, kde jsme skončili, nebo si nevzpomeneme, o čem jsme se bavili. Je to pro to, že na místě, kde byl ještě před chvílí konec rozhovoru, se začala ukládat příčina vyrušení a naše mysl zkrátka odkazuje na zcela jinou vzpomínku.
Tento proces preferují zejména studenti a já sám jsem ho na škole také preferoval. Učit se před písemkou je ideální, protože vzpomínky jsou zapsány čerstvě. Pravda, je těžké do krátkodobé paměti pojmout hodně informací a také je problém si informace udržet déle než pár hodin, ale ve většině případech to stačí. Při téhle možnosti jsem písemky vytahoval na trojku, což plně odpovídalo možnostem. Proč se učit mnoho zbytečných informací, které v životě už nikdy potřebovat nebudete.

Dlouhodobá paměť
Vědci se domnívají, že lidský mozek pracuje v jednu chvíli pouze s jednou pamětí. To ale není tak úplně pravda. Pracujeme současně jak s krátkodobou, tak s dlouhodobou pamětí. Naše mysl totiž stále pracuje a porovnává, analyzuje, předpokládá a počítá. Drtivou většinu informací bere náš mozek právě z dlouhodobé paměti, čímž informace v té krátkodobé může doplnit, nebo může odkázat na již existující vzpomínky a vytvářet tak aktivní spojení.
Pro příklad: Abychom mohli vypočítat příklad x * y + 20 / r, musíme využít informace, které už máme, nebo které bychom měli mít. Vzpomínka na příklad se sice vytváří teď, ale informace jsou staré několik let. Pokud by byl příklad totožný s jiným, který jsme už někdy v minulosti viděli, mohl by to náš mozek najít v paměti a využít další vzpomínku k usnadnění nalezení řešení.
Dlouhodobá paměť je tedy paměť, která ukládá všechny vzpomínky z krátkodobé paměti a zařazuje je pod své vlastní skupiny. Vyvolat vzpomínku z dlouhodobé paměti může být časově náročnější, protože ji musí náš mozek rekonstruovat z jednotlivých objektů, případně je najít pod konkrétními tagy. Pokud třeba víme, že hledáme vzpomínku s tagy dům, zahrada, strom, pes, auto, bude náš mozek hledat vzpomínku, která těmto tagům odpovídá, případně je ji nejblíže. Podle schopností našeho intelektu se pak odvíjí rychlost odezvy, s jakou jsme schopni vzpomínku nalézt a vyvolat.
Pro některé teď bude možná šok, že žádné informace se z naší dlouhodobé paměti nemažou a to ani po mnoha letech, kdy tyto informace nevyužíváme. Je to tak, dlouhodobá paměť nemaže žádné vzpomínky. Čím je vzpomínka starší, tím je složitější a náročnější ji vyvolat, ale vzpomínka v naší paměti přetrvá. To že ji nejsme schopni vyvolat, nebo že jsme na její existenci zapomněli, neznamená, že v nás není. To co se vytratí, jsou pouze aktivní spojení, které se skutečně ruší z důvodů, aby náš mozek mohl lépe využívat nové vzpomínky a uvolnil potenciál důležitějším informacím, které aktuálně vyhodnocuje jako prioritní.
Aktivní spojení jsou spojení mezi vzpomínkami, kdy na sebe jednotlivé vzpomínky vzájemně odkazují. Jedna vzpomínka, nebo její část vás odkáží na jinou a ta zase na jinou, čímž se vytváří řetězené vyvolání vzpomínky. Nové vzpomínky mají více aktivních spojení, zatím co ty nejstarší jich mají méně. Proto je mnohem těžší si na starší události vzpomenout a správně je rekonstruovat.

Spánek
Vzpomínky se z krátkodobé paměti přesouvají v průběhu spánku. Spánek má totiž velký vliv na naše vnímání dne a noci, ale i na psychický stav, vnímání reality atd. Spánku se budu věnovat v příštím díle. V průběhu hlubokého REM spánku se tak přesouvají naše vzpomínky. Má to své opodstatnění. Rem spánek je důležitý i k dalším věcem, ale hluboký stav nevědomí využívá náš mozek právě k bezpečnému přesunutí vzpomínek. Kdyby se vzpomínky přesouvali v jiném stavu, který není tak hluboký, mohlo by dojít k narušení přesunu a mohli bychom o spoustu vzpomínek přijít. Tento jev můžeme vidět v praxi, pokud nás něco z hlubokého spánku vyruší a donutí náš mozek přejít do stavu pohotovosti. To znamená, že mozek vyplaví adrenalin, což simuluje bdělý stav a jsme schopni okamžité reakce. Často se pak může stát, že si některé informace z předchozího dne ráno prostě nevybavíme.
Zajímavostí je fakt, že náš mozek si do krátkodobé ani dlouhodobé paměti neukládá sny. Jediný sen, který jsme schopni si zapamatovat, je poslední sen před probuzením a to jen za předpokladu, že si okamžitě po probuzení zapamatujeme konkrétní informace. Máme na to jen velmi krátkou dobu, což znamená, že si zkrátka nemůžeme pamatovat úplně všechno. Proto je tak náročné si ze snů vybavit detaily.

Článek se ukázal být velmi dlouhý, proto zbytek článku bude jako druhý díl.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Chatboards Chatboards | Web | 3. května 2017 v 12:30 | Reagovat

Moc se mi líbí téma tvého blogu. Je to originální, zajímavé a užitečné! :-)  :-)  :-)

2 Dominátor Dominátor | Web | 3. května 2017 v 12:55 | Reagovat

http://lagablog.blog.cz/1704/zavedeni-placeneho-dvb-t-a-dvb-t2-v-cesku

3 Dominátor Dominátor | Web | 3. května 2017 v 12:58 | Reagovat

mě se třeba vybavují písničky některých interpretů podle videoklipů

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. května 2017 v 13:23 | Reagovat

Zatím jsem si informace z článku uložil v krátkodobé paměti. Pak uvidíme! :-)

5 Jane Redress Jane Redress | Web | 3. května 2017 v 17:07 | Reagovat

Poučný článek :-) díky ;-) .

6 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 4. května 2017 v 8:30 | Reagovat

Já to mám se vzpomínkami špatné, část z mého dětství a mládí úplně chybí. Možná za to může můj celoživotní problém se spaním?

7 Jack Godman Jack Godman | E-mail | Web | 4. května 2017 v 12:49 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

[5]: Děkuji.

[3]: To je příklad řetězených vzpomínek.

8 Jack Godman Jack Godman | E-mail | Web | 4. května 2017 v 12:53 | Reagovat

[6]: Možná jste během dětství prožila nějaké trauma, které váš mozek vytěsnil tak, že anuloval mezi nimi aktivní spojení. Vzpomínky stále máte, jen se k nim nemůžete dostat, nebo respektive, nevíte jak se k nim dostat.
Problémy se spánkem pak mohou být právě projevem dlouhodobého stresu, nebo nebo prožitého traumatu. Většinou je ale problém spánku příznakem depresí - o tom teprve budu psát článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama