Mýty a zázraky

26. října 2016 v 21:35 | Jack Godman |  Mýty a zázraky

Mýty a zázraky


V tomto článku bych se rád zaměřil na další téma spojeno s Duchovním světem a odhalil skryté fakta, která se točí okolo zázraků a dalších jevů, které označujeme za paranormální. Tento článek odkazuje ve velkém na předchozí články Andělé a démoni a zákonitosti, týkající se životní energie. Doporučuji tedy nejprve přečíst předchozí články Andělé a démoni I a Andělé a démoni II. Vítejte v Skryté pravdě.

Anatomie
Je všeobecně známo, že Ježíš Kristus dokázal uzdravovat nemocné. Jeho schopnosti byli tak fascinující, že dokázal obnovit i mrtvé buňky, což je i na dnešní moderní medicínu zázrak. Ale může být tato informace pravdivá, nebo se jedná jen o mýtus, který jeho učedníci zveličili, aby potvrdili existenci božího syna?
Odpověď na tuto otázku je vlastně jednoduchá. Samotné léčení není žádná složitá věda, pokud se nemusíte učit celou lidskou anatomii. Kristus ovšem anatomii znal. Ne tak, jak ji vnímáme dnes, ale byl schopen se napojit na energii kterékoli živé bytosti. Díky tomu mohl vnímat funkci všech buněk v těle. Ale pojďme si vysvětlit podrobněji, jak to funguje.
Buňky v těle využívají energii k tomu, aby se mohli dělit a vlastně i žít. Bez energie buňky umírají. Životní energie je uložena v našem těle a umožňuje našim buňkám vůbec fungovat. Pokud nepřijímáme dostatek živin v jídle a málo spíme, tělo nepřijímá dostatek energie a sahá do rezervy, kterou je právě životní energie. Tělo si ovšem nedokáže vzít více než 3%. Pokud je potřeba více, tělo zkrátka přinutí mysl k odpočinku a doplnění energie. Je to vlastně taková pojistka proti smrti. Pokud ale hypoteticky nedojde k doplnění energie, tělo sahá k další rezervě. Můžeme se dostat až k 10%, což ovšem přináší špatný vliv na naše tělo. Účinnost mozku se sníží na 40%, tělo je pak schopno fungovat asi na 55% svého původního výkonu. Pokud tento stav bude působit delší dobu, nakonec tělo přestane sahat do životní energie a buňky zkrátka odumřou. Nakonec dojde k selhání životně důležitých orgánů a lidské tělo podlehne smrti.
Pokud však vezmete energii z jiného zdroje a dáte ji k dispozici vyčerpanému organismu, tělo bude schopno dále fungovat a regenerovat. S dostatečně velkým energetickým zdrojem můžete dokonce přimět buňky k úplné regeneraci a obnovení původních funkcí. Jednodušeji řečeno, díky informacím v kmenových buňkách je tělo schopno vytvořit a opravit jakýkoli orgán v těle. Má to ovšem háček. Tak velký zdroj energie neobsahuje žádná živá forma na naší planetě.

Zázračný lék
U běžného člověka sice funguje energie v cyklech, ale doplnění do plné hladiny je otázkou času a zdrojů. Pro člověka je tedy nemožné uzdravit svou životní energií jiného člověka. Jednoduše pro to, že naše životní energie se neobnovuje tak rychle, jak bychom ji vydávali. To by vedlo k poškození životních funkcí léčitele, v krajním případě i smrtí. A nemocný by stejně nedosáhl uzdravení, ale jen by se mu doplnila životní energie o pár procent. To není moc praktické, že?
Jenže Ježíš Kristus nebyl obyčejný člověk. Byl to boží syn. A pokud tomu můžeme věřit, pak je zcela logické, že jako boží syn byl napojen na zdroj energie. Jinými slovy, měl nevyčerpatelný zdroj energie. Všechnu energii, kterou využil, se mu okamžitě doplňovala. Díky tomu byl schopen uzdravit sebevětší poškození buněčné tkáně. A to bylo vnímáno jako jeho největší zázrak.
O zázrak se samozřejmě nejednalo. Bylo to pouze v jeho fyzických možnostech. Stejně tak se dá mluvit o znalostech, kterými disponoval. Pokud Bůh existuje, pak by nebylo nic složitého využít energii, která je napojena i na nervový systém a posílat do centra všechny potřebné informace. I kdyby tyto informace byli na tolik objemné, že by mohli poškodit mozek fyzicky, jeho energie byla schopna jakékoli poškození okamžitě opravit. Ježíš Kristus byl tedy opravdu fascinující člověk.
Bohužel, tohle také vysvětluje jeho poslední slova a smrt. V závěru života byl Kristus od zdroje oddělen, takže během své smrti byl jen obyčejný člověk. Vysvětlovalo by to, proč mezi posledními slovy Krista bylo: "Bože můj, proč jsi mne opustil?". Ježíš Kristus v té chvíli necítil přítomnost Boha, byl tedy zcela odloučen od zdroje, aby se jeho tělo nemohlo regenerovat a aby nemohlo potlačit bolest. Proč tomu tak nejvyšší entita učinila, to je velmi složité říct.

Moderní medicína
Lidský potenciál je bohužel mnohem skromnější a zázračného léčení rakoviny a zlomenin zkrátka pouhou silou vůle nedosáhneme. I přes to má naše životní energie s léčením určitou spojitost. Pokud neberu v úvahu sugestivní poruchy, pak se dá určitým soustředěním dosáhnout výraznějšího účinku při léčení. Podobný proces se aplikuje v Buddhismu při meditacích. Bohužel, nejedná se zrovna o nejjednodušší činnost, a k úspěšnému výsledku vede mnohaletá cesta, dlážděná pořádnou dávkou trpělivosti. Jednoduše řečeno, v oblasti duševní medicíny lidé nikdy nedosáhnou zázračných výsledků.

Kvasný mnich
Dalším často zmiňovaným zázrakem, kterým Ježíš Kristus demonstroval svou božskou moc, byla změna vody ve víno. Zde však pravděpodobně sehráli roli zveličené a nadsazené informace, které okolo Ježíše kolovali. Pojďme se na to ale podívat blíže.
V našem světě fungují určité zákonitosti. Ty platí pro všechno a pro všechny. Zázraky tedy nefungují tak, jak si je lidé představují. Že si někdo něco představí a ono se to splní. V pozadí zázraku je spousta fyzikálních procesů. Některé z nich sice vypadají a působí jako zázrak, ale jedná se vlastně jen o zrychlený fyzikální proces. Případně je zázrak založen na elementárních principech.
Abych to trochu zjednodušil. To co vnímáme jako zázrak léčení je vlastně jen využití možného potenciálu a možnostmi našeho světa. Nejedná se tedy o zázrak v pravém slova smyslu. Nebo lépe řečeno, pro inteligentnější a znalejší bytosti by tyto zázraky byli jen fyzikálním faktem, který se dá vyjádřit vzorcem a vypočítat. A lidé v průběhu dějin vnímali všechny takové revoluční názory jako něco neuvěřitelného. Dokud Kryštof Kolumbus neobeplul svět, věřilo se, že země je plochá. Dokud Galileo Galilei neobjasnil lidem, že se planeta otáčí kolem slunce a ne naopak, byli si lidé jisti, že znají pravdu. Samozřejmě, že dnes už můžeme spoustu věcí jednoduše zjistit a vypočítat, ale lidé tehdy to nedokázali. Stejně tak jsme na tom i s životní energií a duchovními bytostmi. To že je dnes neumíme definovat a vysvětlit neznamená, že to nebudeme umět ani za 500 let. A je nesmysl něco zavrhnout jen pro to, že v současnosti nemáme technologii, která by to umožnila. Schválně, mohli lidé za vlády Karla IV vědět, že za několik set let bude celý svět zmapován pomocí satelitů, umístěných na oběžné dráze naší planety?
Ale zpět k tématu. Jak je tedy možné Kristus nemohl měnit vodu ve víno? Ono je to vlastně jednoduché. Víno totiž nevzniká z vody, a i když víno vodu obsahuje, hlavní složka je ovocná šťáva. Ze sladkých plodů se získá šťáva, která se po té nechá kvasit. Kvašení je proces, kdy se kvasné bakterie začnou množit za přítomnosti cukrů ve šťávě. Cukry se mění na etanol a oxid uhličitý, který se uvolňuje do okolí. Samotné víno je tedy produktem cukrů, nikoli vody. Kristus tak sice mohl díky své energii urychlit proces kvašení, ale rozhodně tohoto procesu nemohl dosáhnout z čisté vody, tedy H2O.
I kdyby se mu do vody podařilo dostat jen cukr, byli by potřeba také bakterie obsažené ve šťávě z ovoce. A pokud by měl šťávu z ovoce, pak se jednalo o mošt, tedy základ, ze kterého vlastně samotné víno vzniká. Nebylo by tedy potřeba měnit vodu ve víno. Stačilo by pouze urychlit proces kvašení.
Něco jiného by bylo říct, že Kristus měnil víno ve vodu. Etanol je možné v nápoji neutralizovat a chuť se dá při vhodném působení také potlačit. Na kolik by takový zázrak byl praktický, to netuším, ale teoreticky by taková přeměna možná byla.
Nakonec proti mluví ještě jedna věc. Ježíš Kristus byl elementární bytostí. Etanol pro něj tedy nepředstavoval životní prioritu. Daleko důležitější by pro něj musela být samotná voda. V minulosti také bylo známo mnoho důkazů o tom, jak etanol ovlivňuje lidskou mysl a schopnost úsudku. Kristus preferoval lásku a chtěl, aby ji lidé cítili. Což by s opilými lidmi moc dobře nešlo. Měl tedy daleko větší motivaci k tomu, udržet své následovníky ve střízlivém stavu. Naproti tomu, Římané střízlivost zrovna moc nepreferovali. Agrese, snížené motorické schopnosti, sklony k nevěře a smilstvu, to jsou všechno problémy, kterých si musel být vědom jak Bůh, tak i jeho syn. Ježíš Kristus měl tedy dobrou motivaci k tomu, aby udržel sebe a své učedníky od alkoholických nápojů a zajistil jim tak nezastřený úsudek, který musel být podmínkou pro pochopení Ježíšových slov a jeho učení. Je tedy vysoce nepravděpodobné, že by zrovna Kristus podporoval někoho v konzumaci jednoho z nejhorších produktů, jaký kdy lidé mohli požívat.

Další zázraky
Mezi další Ježíšovy zázraky patří stvoření chleba a ryb. Z určitých plodin je možné vytvořit jedlé pokrmy a Ježíšova energie byla neomezená. Mohl tedy předat energii i plodinám a přimět je ke zrychlenému růstu. Musíme však stále počítat se zákonem o zachování hmoty a energie, který funguje v celém vesmíru, ne pouze na naši planetě. Nelze tedy stvořit něco z ničeho. Energii měl Kristus neomezenou, ovšem hmota, to už bylo složitější. Nelze tedy říci, zda je tento zázrak pravdivý, ale v určité míře je možný. Nicméně nikoli v takové formě, v jaké je interpretován.
Další Ježíšovy zázraky se mi nepodařilo úspěšně dohledat, není tedy jasné, zda se tyto zázraky objevují pouze v některých překladech Bible, nebo žádných. Mezi ně by měla patřit chůze po vodě, poroučení větru. Jak jsem již psal, ne ve všech textech jsem na to narazil.

Síla mysli
Ale životní energie není definována jen tím, co dělal Ježíš Kristus, i když jeho možnosti byli daleko za hranicemi normálních lidí. Přes to existují i jiné mýty a zázraky, které po světě kolují. Mezi nimi je také telekineze.
Telekineze je působení na fyzické objekty nepřímo, tedy bezkontaktně. V praxi to znamená, že člověk je schopen uvolnit do okolí přesně zacílený soustředěný paprsek energie, který umožní objektem pohnout. Je tento mýt založen na faktech, nebo se jedná pouze o dílo sci-fi?
V první řadě je potřeba říct, že energie, uvolňovaná jako aura, či fragment elektrického impulsu se do této aktivity neřadí. Z toho vyplývá, že člověk může být schopen působit na předměty silou mysli pouze tehdy, pokud se mu podaří uvolnit dostatečné množství energie. Je v tom ale háček. Pokud se nám podaří takové neurální aktivity dosáhnout a uvolnit dostatek energie, pak se tato energie dostane do okolí, kde už na ni nemáme vliv. Z toho vyplývá, že energii, kterou takto uvolníme, se nedá kontrolovat a velmi rychle se rozplývá v okolí. Udržet tedy soustředěný paprsek energie na určitou vzdálenost může být problém.
Ve skutečnosti se totiž k objektu dostane jen asi 10% této energie, pokud vůbec. Možná i samotný Kristus by měl s tímto druhem zázraku problémy, byť měl neomezený zdroj energie. I tak by bylo velmi těžké dosáhnout kýženého výsledku bezkontaktně. Přes to by to teoreticky mohlo být možné. Musí být ovšem splněny dvě kritéria. Objekt musí být v dosahu mentální aktivity. Ta je velmi malá, takže ne více než pár centimetrů a musí se jednat o organickou buněčnou strukturu, jejíž buňky jsou stále aktivní.
Co víc, opět je vyžadováno silné soustředění a trpělivost a trénování této aktivity po dlouhá léta. Často u podobných neurálních aktivit dochází k bolesti hlavy, mnohdy velmi silnými, které mohou dokonce způsobit poškození. Navíc taková aktivita je značně vyčerpávající. Víc než dva pokusy za den je pro tělo i hlavu velmi náročné. Lidské tělo zkrátka není pro podobné účely stavěno.
Takže žádné pohazování ve stylu rytířů Jedi nečekejte. Přes to je tento mýtus založen na relativně skutečných událostech. Sci-fi žánr si je však trochu zveličil a přibarvil. Přes to je mýtus pravdivý.

Po čem mozek touží
Dalším mýtem je telepatie. Schopnost přečíst myšlenky jiného člověk bez použití přístrojů nebo fyzického kontaktu. Je to tohle možné?
Je to velmi zajímavé. Často totiž bývá s telepatií zaměňována schopnost empatie. Ta sice umí vnímat auru, případně lidské pocity a vnímání, ale nejedná se o čtení myšlenek. Tedy ne na tolik, abyste dokázali přesně říct, na co druhý myslí.
K telepatii musí být splněny konkrétní podmínky. Jeden člověk musí energii dostatečně vyzařovat a druhý musí být vycvičený v jejím přijímání. Jenže jak víme, bezdotykově se energie velmi rychle vytrácí a my tak nezachytíme nic víc než fragmenty, které při troše štěstí ponesou informaci, kterou hledáme. Druhou podmínkou je, že fragmenty se drží více méně v oblasti, kde byli vyzářeny. Takže pro zachycení fragmentu musíme stát přibližně na stejném místě, kde stál odesilatel. Ovšem s časovou prodlevou, což umožní přečíst tento fragment i krátký čas po té co byl odeslán.
Výjimku mohou tvořit buď opět empati, kteří jsou někdy mylně považováni za spirituální média, nebo příbuzenské pouto. Opět se ale nejedná o čtení myšlenek v pravém slova smyslu. Pouze o vnímání určitých pocitů.
Mohu tedy jednoznačně říct, že telepatie je mýtus, který nikdy nevznikl na základě skutečného faktu.

Duch v troubě
Velmi širokému zájmu se těší takzvané spirituální média. Lidé, kteří dokáží komunikovat s již mrtvými lidmi skrze vlastní schopnost vycítění jejich energie.
Tohoto stavu bychom mohli dosáhnout za předpokladu, že by lidská životní energie byla zachována i po smrti a nacházela by se v blízké dimenzi. Jak už jsem ale psal v článku Andělé a démoni, v těchto dimenzích se hojně vyskytují především démoni. Také bychom mohli komunikovat pouze s těmi, kteří přišli transformací do duchovní bytosti, tedy entity. Pokud by však energie všech lidí šla buď do pekla, nebo do nebe, na zemi by pak nakonec nezůstala žádná. To by znamenalo konec jakéhokoli fyzického života. Ale život tady je a ne jen v rámci 7 miliard lidí, ale také mnoha zvířat a rostlin. Můžeme tedy jednoznačně říct, že taková transformace na entitu se děje jen velmi zřídka, pokud vůbec. A to co z naší energie zůstane, jsou pouze fragmenty mysli zesnulého na místě, kde zemřel a pouze po určitou dobu po smrti. Všechno co tak zjistíte je možná to, na co zesnulý myslel v poslední chvíli svého života. S fragmentem vzpomínky se rozhodně nedá vést smysluplný dialog.
Ale pozor. I zde platí pár výjimek. Tou první je skutečnost, kdy spirituální médium opravdu věří, že má schopnosti a s pomocí démonických entit přesvědčuje i další o této skutečnosti. Je to poměrně záludný kruh víry v sebe sama.
Druhou možností je určit některé skutečnosti z aury. Člověk, který někoho ztratil je plný negativních emocí, jakými jsou smutek a zloba. Negativní emoce se vyzařují, což mohou démoni či výjimečně vnímavé bytosti číst. Psychologie pak může sehrát velkou roli, neboť smutný člověk nepřemýšlí racionálně, což ve výsledku znamená, že se dá celkem dobře, jak dotyčný uvažuje a následně se tyto informace dají lehce využít k získání důvěry. Důvěřivý člověk pak nehledá nelogičnosti, ale naopak, hledá a vidí pouze souvislosti, které podpoří to, co si přeje.
Tak či tak, žádná inteligentní konverzace s mrtvých to nebude. Takže spirituální médium je jednoznačně mýtus.

Minulá přítomnost
Další na řadě jsou věštci, kartáři a vykladači snů. Lidé, kteří dokáží nahlédnout za oponu časoprostoru a odhalit vývoj věcí budoucích. Pravda, nebo mýtus?
Nejprve si pojďme ujasnit, jak by to vypadalo, kdyby to byla pravda. Věštec využívá určité schopnosti k určení vývoje událostí. Takže logicky to znamená, že musí umět číst určitou energii, která se teprve vytváří a která protíná minulost a budoucnost. Předměty jako karty mu pak mohou pomoci tuto budoucí energii detailněji definovat a určit, k jakým událostem jeho život směřuje. Bavíme se ovšem o inteligentní energii, která rozpoznává obrázky na kartách nebo znaky v kávovém lógru, atd. Je to tedy energie, která skutečně protíná přítomnost a směřuje do budoucnosti. Skrze předměty je tato energie zachycena a dešifrována do jednoduší řeči. Věštci bez předmětů by pak v této energii mohli přímo vlastní myslí hledat možné události jejich života.
Znamenalo by to ovšem jednu důležitou věc. Určité události, hlavně ty podstatné, by byli neměnné a pevně stanovené. Mohli bychom pouze ovlivnit drobnosti a nepodstatné cesty. Jinak řečeno, můžeme se rozhodnout, jakou cestou se k cíli dostaneme, ale cíl je zkrátka pevný. To znamená, že si můžeme sednout do křesla a čekat na to, co se má stát Usmívající se
Tento problém jsem blíže rozepsal v článku, Náhody neexistují. Doplním jen pár bodů. Pokud si sedneme do křesla a počkáme na smrt, pak můžeme uvažovat o tom, jestli bylo naším osudem zemřít v křesle, nebo jsme se tak rozhodli ze své vůle. Pokud by to bylo dáno předem, pak by rozhodnutí zemřít v křesle nebylo z naší hlavy a my bychom tím pádem nebili zodpovědní za tento důsledek. Zbavilo by nás to jakékoli odpovědnosti. Jenže to je zcela v rozporu s učením Ježíše Krista. Jeho existence tak popírá existenci věštectví, což ve výsledku znamená, že je to jen další nepotvrzený mýtus. Vyvráceno!
A pokud nevěříte v Ježíše Krista, tak si tam dosaďte Buddhu, jejich učení jsou víceméně dosti podobná. Alespoň princip je stejný.

Kdesi v kleci
Existují také teorie, které říkají, že určití jedinci dokáží soucítit se zvířaty a tím v nich vytvářet pozitivní klid. Chodit mezi nimi, cítit jejich emoce a mazlit se s nimi.
Nevím jak vy, ale já bych se s takovým půltunovým méďou raději nemazlil. S tygrem nebo lvem už raději vůbec. Naopak, hadi jsou na mazlení jako stvoření Usmívající se
Nicméně, tato skutečnost má několik reálných faktů. Zvířata jsou čistá, respektive jejich aura je většinou čistá (nezměněna negativními emocemi), což z nich dělá poměrně vnímavé tvory. Dokáží vycítit auru a podle ní se také zachovat. Nutno dodat, že ne každé zvíře je takhle vnímavé a většinou u zvířat převládají instinkty nad logikou a intelektem. Přes to se dá určitým způsobem mluvit o tom, že na některé lidi se zvířata zvykají rychleji, na některé pomaleji. Všeobecně se má za to, že vycpané zvíře si zvyká velmi rychle Smějící se Většinou to však platí pro domestikovaná zvířata, tedy zvířata, která jsou zvyklá žít v blízkosti lidí, případně s nimi.
Empatie zvířat je tedy potvrzena jako fakt.

Harry Montér
Další kapitolou je čarodějnictví. Španělská inkvizice, Kladivo na čarodějnice, Temný středověk. Časy proslavené v oboru čarodějnictví. Tedy těmi zlými, co prováděli kouzla a těmi hodnými, kteří je chytali a upalovali za živa Usmívající se
Bylo ovšem možné, aby stará babička opravdu prováděla kouzla, nebo se jednalo pouze o vykonstruovaný proces, zahrnující falešná obvinění a vyvlastnění majetku?
Vraťme se zpět k době Ježíše Krista. Už víme, že jeho magická síla v provádění léčebných zákroků byla čistá věda, která nezahrnovala nic jiného, než běžné fyzikální zákony. Ale pro tehdejší obyvatele to samozřejmě muselo působit zázračně až čarovně. Stejně tak musíme přistoupit i k samotnému čarování.
V průběhu let nebylo čarování nic jiného, než užívání alternativní medicíny. Zatím co církev si zakládala na modlitbách, zpovědi a prodávání odpustků, alternativní medicína zahrnovala bylinky, zábaly a další praktické způsoby léčení, které nevyužívali nic jiného, než běžné biologické procesy. Zajímavé je, že i po tolika staletích je tato medicína stále považována za alternativní. Ať už tedy vznikla inkvizice z jakéhokoli důvodu (prokázání vlivu církví, obohacování, likvidací nepohodlných lidí), rozhodně se nejednalo o žádnou magii. I když tento typ magie bychom mohli zařadit do bílé.
Něco jiného je černá magie, která zahrnuje oběti, krev a spoustu zbytečných rituálů. Dají se využít ke kletbám, sesíláním nepříznivých zdravotních stavů, ovládání těla a mysli či máváním kouzelnou hůlkou za doprovodu nesmyslných slov. Divné ovšem je, že i v dnešní moderní době existuje literatura, zaměřující se na staré rituály a magii. Jak to tedy je?
Základem černé magie je nepřímé způsobení nepříznivého stavu na jedince či skupinu lidí. Pokud se budeme bavit o fyzických kouzlech, jako jsou ohnivé koule, blesky, atd., pak by se jednalo o obrovské uvolnění energie. Například pro ohnivou kouli bychom museli koncentrovat energii do jediného bodu. Dostatečně komprimovaná energie vytváří teplo. Současně bychom museli využít nějakou hmotu, nejlépe hořlavou, protože jen samotná energie by se okamžitě rozptýlila do okolí a kouzlo by tak nemělo žádný efekt. Ovšem už jen soustředění obrovského množství životní energie do jediného bodu, je mimo možnosti fyzických bytostí. Takže fyzická kouzla jsou naprostý nesmysl.
Něco jiného jsou kletby a kouzla s dlouhodobým nepříznivým účinkem. Ty by měli působit na životní energii daného jedince. Pokud bychom třeba chtěli způsobit pomalou smrt někoho, pak by stačilo, kdybychom vytvořili kletbu, která cíl odřízne od zdroje životní energie. Cíl by pak žil, dokud by se neprojevila ztráta fyzické kondice, neschopnost dělení buněk, umírání bez zjevné příčiny. Problémem je, že ani démoni nejsou schopni nás odříznout od hlavního zdroje energie. Jak by to tedy mohl dokázat člověk s vymyšleným rituálem?
Stejně bychom přistupovali i k chronickým nemocem. Vytvořit cílené poškození buněk a izolovat je od energie, kterou potřebují pro svou správnou funkci. Jak ovšem oddělit buňky od energie, když jsou vzájemně provázané? Opět je jasné, že se jedná o nesmysl.
Poslední forma magie je ovládání těla a mysli, které vychází z afrického voodoo. Jenže jak jsem psal, i jen obyčejné čtení myšlenek je něco opravdu náročného, takže ovládání mysli na dálku nemůže být reálné. Existují však podprahové nebo podmíněné informace. Nejedná se však o magii, ale spíše o psychologii a mozek. A však mučení, vymývání mozků či hypnotické stavy, to už nemá s magií nic společného.
A ovládání těla pomocí loutky? Vytvořit loutku, která by byla propojena s životní energií daného jedince, by bylo velmi náročné. Když se totiž oddělí část buněčné hmoty od zdroje, energie v této části nezůstává. Ústřižek vlasů, nehtu či cokoli jiného by tedy bylo k ničemu. Energii bychom teoreticky mohli získat buď extrahováním přímo z dotyčné osoby, nebo zachycením fragmentů, které po něm zůstanou. Pokud budeme mít technologii, která umožní životní energii uchovat, mohli bychom ji pak teoreticky vložit do loutky. Opět jsou zde ale háčky. Energie je neutrální. Nemá žádné přímé propojení s fyzickou osobou a fragmenty se neudrží dlouho. Po krátkém čase se forma rozplyne a stává se z ní opět jen obyčejná energie. I kdybychom tedy dokázali vložit energii do loutky, nemělo by to absolutně žádný efekt. Energie by se prostě svázala s loutkou a vzniklo by nové pouto, které by nemělo vůbec nic společného s původní osobou.
Jednoduše a prostě, magie a kouzla jsou naprostý nesmysl a mýtus, který se zakládá spíše na fikci, než na skutečných faktech. Kouzla jsou jen iluzionistické triky a magie jen marketinkový tah, jak z emo teeneagerů vylákat prachy.

Mýty v mýtech
A zde jsou další mýty, které snad ani nepotřebují logické zdůvodnění a definici:

Levitace - mýtus
Laserový zrak - částečně pravda, ale pouze pro Kryptoňany
Síla Sithů - ano, ale kdysi dávno v předaleké galaxii
Síla Jedi - mýtus, existovali pouze Sithové
Ovládání elektroniky - mýtus, v lidském těle není tolik elektřiny, aby to napájelo baterii, na tož roboty
Cestování časem - možná v budoucnu a jen do minulosti
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama