Andělé a démoni I

8. října 2016 v 19:18 | Jack Godman |  Andělé a démoni I

Andělé a démoni (první část)


Svět je prapodivné místo stejně jako jeho obyvatelé. Stejně jako lidé. Ve snaze snížit strach z neznáma, se snažíme popsat věci, kterým nerozumíme. Mezi tyto témata patří i duchové, duševní bytosti a paranormální aktivity. Na rozdíl od stále se zhoršujících filmů točených ve formě found footage, má realita jednu velkou nevýhodu. Nemůžete ji vypnout ve chvíli, kdy vás začne děsit. Dnes vám poodhalím roucho tohoto mystického světa. Vítejte ve Skryté pravdě.
Tento článek je tak dlouhý a obsáhlý, je jsem ho musel rozdělit na dva díly. Přes to doufám, že pro vás budou tyto informace prospěšné a pomohou vám pochopit zase něco málo o životě a o tom, jak funguje.

Energie v kostce
Nebyl bych to já, kdyby mě zajímalo jen co, bez proč kdy a jak. Takže jsem pátral v minulosti. Před časem jsem psal článek o Mimozemských civilizacích, kde jsem okrajově nastínil prvopočátek a stvoření života. Tentokrát to ovšem rozeberu daleko specifičtěji.
Základní kámen života je energie. Celý vesmír je tvořen energií. A u jednoho obrovského uvolnění energie údajně vznikl i vesmír. O tom vlastně je i celý zákon o Zachování energie. Tedy že energii nelze vytvořit ani zničit, je možné ji pouze přeměnit na jiný druh energie. Tento zákon existuje současně s vesmírem, a protože naše planeta je ve vesmíru, dá se očekávat, že vesmírné zákony budou fungovat i u nás.
Člověk je kromě hmoty tvořen také energií. Buňky přeměňují látky na energii, kterou následně jako lidé využíváme při každodenní práci. Jenže naše tělo není tvořeno pouze energií, kterou aktuálně zpracováváme a předáváme. Naše tělo, jako tělo všech živých forem, je tvořeno i dalším druhem energie, takzvanou rezervou, která vlastně uvádí do pohybu celé naše tělo. Díky ní ne jen že se pohybujeme, ale také myslíme.
Tato zásobárna energie je uchována v našich buňkách, ale máme přístup asi jen k 13%. Zbytek zůstává vždy uchován. Takže když jste po fyzicky náročném dni unaveni tak, že už nezvládnete přemýšlet, ani se pohybovat a vaše tělo chce spát, sahá již do rezerv, ale než se podaří využít více než 3%, člověk obvykle usne, aby tělo mohlo energii doplnit. Z praktického hlediska je naše tělo konstruováno tak, aby nikdy nemohlo dojít k úplnému vyčerpání této energie. Vždy se do té doby získá energii z jiného zdroje. Vlastně je daleko reálnější, že dříve zemřete na selhání orgánů, v důsledku nedostatku živin, než na úplné vyčerpání organismu. Jenže k čemu tělo potřebuje tak obrovskou zásobu energie?

Počátek života
Pokud počítáme, že lidé jako určitý živočišný druh má počátek v Asii, pravděpodobně oblast Indie až Číny, pak právě zde bychom měli najít určité pozůstatky z předchozích civilizací a národů. Jedním z nich je náboženství. Hinduismus a Buddhismus, které se vyvinuly z Védského náboženství, jsou náboženství, které vychází ze základních poznatků. Jistě, náboženství samotné musíme brát s rezervou, neboť v době počátku života neuměl náš druh číst, psát ani počítat. Teprve s postupným vývojem technologie se z náboženství stala mocnost, jaké si umíme představit. Takže i když první náboženství vzniklo někdy 1300 let př. n. l., stáří lidského druhu se může odhadovat na 5000 až 10 000 let př. n. l.
Počátky pochopení ovšem nebyli nějak úžasné. Lidé na tehdejší dobu chápali jen zlomek toho, co chápeme dnes my. Je proto logické, že elementy byly hojně spojovány s božstvem. Bohů bylo mnoho a všichni měli své místo i řád, které si lidé určili ve snaze porozumět světu. K dnešním náboženstvím nebo realitě to mělo daleko, ale základ byl vytvořen na energii. Později tuto myšlenku převzalo další náboženství, během migrace lidského druhu.

Duševní stav
Říct, které náboženství je pravdivé a která jsou lživá, není tak snadné. V průběhu dějin se cíle jednotlivých skupin lišily, takže během historie měla všechna náboženství svou pravdu a svou lež.
Důležité ovšem je, že každé náboženství si postupně tuto energii pojmenovalo po svém. Pro Hinduisty je to reinkarnace, pro Křesťany je to duše, někdo to nazývá spirituální energií. Jde ovšem vždy o jednu a tu samou věc. A kupodivu, žádné z náboženstev nebylo schopno definovat tuto energii zcela. Takže můžeme laicky říct, že všechny mají v něčem pravdu a všechny se v něčem pletou.
A kde je tedy ta skutečná pravda? Energie se zachovává, takže po smrti se zbytek energie nemůže vypařit. Dobrá zpráva pro ty z vás, kteří chtějí věřit v posmrtný život. Je tedy dokázáno, že posmrtný život opravdu existuje. Ale ještě než začnete páchat sebevraždy, zpomalte. Systém totiž není tak úplně jednoduchý.
Hinduisté věří v přeskupení energie do jiné formy života. Křesťané v nebe a peklo. Existence nebe a pekla je poněkud složitější, ale k tomu se dostanu později. Samotný proces je opravdu založen na přeskupení energie do jedné nebo více forem života. Zjednodušeně řečeno, vaše energie se zkrátka může využít do stromu, kytky, tygra nebo jiné formy života, která se ovšem nachází na naší planetě. Energii tedy nelze přesouvat v meziprostoru.
Skvělou otázkou je, zda by ve vesmíru bylo možné počnout a porodit dítě. Jasnou odpovědí by mělo být ne, ale než se k takovému experimentu dostanou naši vědci a inženýři z NASA, bude to trvat ještě dlouho. Proč? Protože kdyby se prokázalo, že ve vesmíru nelze plodit děti, ukončilo by to všechny vesmírné programy, které zahrnují více generační cesty vesmírem. Vlastně by to z 98 % vesmíru dělalo neprozkoumatelnou oblast. A z 98 % investic bezcenné kusy hnoje. Pokud jste alespoň trochu racionální, pak si umíte představit, co by to udělalo se sny miliardy lidí. A jak by to ovlivnilo světové mocnosti.

Příští život
Ale nedělejte si plané naděje. Tato životní energie v sobě nenese nic, co by nějakým způsobem propojovalo jeden život s druhým. Žádné vzpomínky ani žádné znalosti. Prakticky se využije jen čistá energie. Vše ostatní, co bylo spojeno s fyzickým tělem, odchází. A zde bych citoval slova ateistů, tedy že po smrti není nic. Smrt určuje zánik fyzického těla, nikoli energie samotné. Po smrti tedy nezůstane nic, co byste si pamatovali. Přes to se nedá zcela mluvit o smrti, protože naše energie bude zachována navždy (za předpokladu, že vesmír je věčný) a je to právě energie, co nás udržuje při životě. Bohužel, to co z nás dělá specifické a konkrétní jedince zkrátka zanikne s buňkami.
Život tedy funguje v nekonečných cyklech, kdy energie je po smrti opět využita při zrození. O tom, jak fungují cykly, jsem psal v článku Mimozemské civilizace.

Nevysvětleno
Proč jsem se namáhal s vysvětlováním, jak funguje životní energie? Ze dvou prostých důvodů. Už to nebudu muset dělat v dalším článku a usnadní to pochopení další části článku.
Teď se tedy zaměřím na slíbené duchovní bytosti, alias paranormální jevy. Podle některých existují, podle jiných ne. Paranormální jevy zatím nebylo možno analyzovat naší technologií. Alespoň ne prokazatelně. Jenže to tak úplně neznamená, že neexistují. Ve skutečnosti je to jen o lidských rezervách. Máme v současnosti stejné rezervy, jako měli naši předci před tisícem let. Ano, máme technologie a spoustu možností, přesto stále nejsme schopni prozkoumat ani celou naši planetu. Je tedy logické, že se na naší planetě stále nacházejí věci, které jsou za hranicí našich definic.
Zajímavé je, že náboženství dokázalo některé prvky definovat, i když bez jasného a hmatatelného důkazu, což moderní věda naprosto vylučuje. Ale říct, že něco neexistuje jen pro to, že to v současnosti neumíme dokázat, je bláhové. Před tisícem let také někteří nebyli schopni dokázat své teorie, a někteří za to byli upálení na hranici, jiní ukřižováni. Většinou ve jménu Boha. Díky Bohu, že dnes už takové lidi jen zavíráme do léčebných ústavů.
Jinak řečeno, paranormální jevy existují, i když pro ně lidé nemají jednotný název a ani jednotné vysvětlení. Lidí po celém světě je mnoho a i když vyloučíme jedince, kteří na sebe chtějí poukázat nebo se zveřejnit, je důkazů stále dost. Některé dokonce i částečně zaznamenány, byť ne s příliš přesvědčivým výsledkem.

Jiné světy
Abychom mohli pochopit, co jsou vlastně paranormální jevy, je nutné pochopit svět a jeho zákonitosti. Paranormální jevy jsou totiž jen jinak řečeno, přeměna energie. Tento jev je soustředěn na konkrétní místo, což jak už asi chápete, nemůže být způsobeno přírodní přeměnou.
Ale začněme od začátku. Svět je příliš komplexní místo pro život. Bylo by fajn myslet si, že jsou lidé výjimeční na celém světě. Jenže tak tomu není. Jsme jen pouhé živé organismy, které se pouze naučili využívat svůj mozek a svůj potenciál nad ostatní formy života. Zkrátka my jsme si své místo vybojovali nástroji a zbraněmi, což nám dalo velkou výhodu. Jenže mimo náš fyzický a reálný svět existuje mnoho dimenzí, rozměrů, které nevidíme ani nevnímáme. Je to vlastně určité fázové posunutí (kdo viděl Hvězdnou bránu, tak asi tuší, kam tím mířím).
V těchto alternativních rozměrech nemusí existovat hmota jako pevná látka, kterou se nadá projít, ale jen jako určitý nákres na papíře. Představte si svůj dům, ale smažte všechny zdi, stropy i podlahy. Zůstane vám pouze obrys domu. A právě díky absenci stěn můžete skrze dům procházet, jak se vám zlíbí, aniž by to narušilo integritu pevné látky.
Teoreticky by na tomto principu jednou mohla fungovat technologie teleportace, ovšem ve velmi vzdálené budoucnosti a pouze možná.
To co je ovšem důležité, je, že v tomto rozměru vznikl také život. Zda existuje život ve všech rozměrech nebo jen některých, je těžké říct. Stejně tak je v současnosti nemožné určit přesný počet těchto rozměrů.

Archandělé
V jednom z jiných rozměrů vznikl tedy život. Za starých dob měli tyto entity mnoho jmen. Některá náboženství je měla za bohy nebo anděly, jiné naopak za démony nebo zlé duchy. Faktem je, že tyto entity jsou na naší planetě mnohem déle než my.
Každé náboženství pro ně mělo svá jména. V bibli jsou popsáni jako archandělé, neboli první bytosti, které Bůh stvořil. Zda je stvořil Bůh, to opravdu netuším, ale je jasné, že lidé tyto entity znali už od raných dob. Naopak, mezi ty zlé patří ďábel, Satan Lucifer. Jeden z prvních archandělů, kteří svedli na scestí celou lidskou rasu. Tuto zlou entitu znali už Židé. Nazývali ho Dybuk. Důležité je, že se andělé a démoni nerozlišují podle náboženství. Je jedno, jak je které náboženství nazývá a jaké jim přisuzuje schopnosti a vlastnosti. Jedná se stále o ty samé bytosti.

Nehmotná hrozba
Jak jsem psal výše, tyto entity nepodléhají našemu rozměru, nebo alespoň ne našim fyzickým zábranám. Mohou se tedy pravděpodobně pohybovat, aniž by byli přitahováni gravitací nebo procházet jakoukoli pevnou hmotou. Jedná se o velmi silné bytosti a co víc, také inteligentní, neboť v dobách, kdy lidé věděli, o světě tak málo, dokázali působit na náš svět jako bohové.
Jenže i tyto entity mohou být omezeny. Jsou tvořeny určitou formou energie, možná dost podobné té naší životní. A jako forma energie, mohou působit na náš rozměr, i když pouze omezeně a krátkodobě. Vytvořit energetický průnik a působit na naši hmotu nemusí být vůbec tak náročné. Na druhou stranu, vydání energie musí samo o sobě doprovázet oslabením. Každý vliv na náš svět oslabuje jejich vlastní sílu.

V moci Boha
Teď přejdu k tématu, na které jste všichni čekali. Tyto entity (říkejme jim démoni) pravděpodobně nepodléhají zkáze, jako naše fyzická těla. To může mít řadu výhod, ale také nevýhod. Výhoda je, že pokud nemají fyzická těla, mohou se přesouvat v prostoru, ale také neumírají. Nevýhoda je, že se nemohou rozmnožovat. Jsou tedy odkázaní na energii, která je tvoří. Pokud energii ztratí, zahynou. Ale stejně jako u lidského těla, i jejich těla mohou mít pojistku, která jim v případě oslabení, znemožní působit na náš svět.
Bohužel, špatná zpráva je, že tyto entity mají hlad a jejich nejbližší potrava jsou lidé. Respektive lidská energie. Zde se opět protíná realita s náboženstvím. Křesťané totiž věří, že Bůh s Ďáblem svádí boj o lidské duše. A přesně takhle by se to dalo definovat. Naše energie (duše), je pro ně potravou, způsobu, jak se posílit, pokud se jim podaří energii pohltit. Celou energii mohou získat pouze za konkrétních podmínek, ale vysávat ji mohou skoro celý náš život.
Získat část životní energie není nějak složité. Energie se totiž mění na základě určitých emocí. Negativní emoce vyzařuje energii, zatím co při kladných je naopak energie pohlcována. Co z toho vyplývá? Že pokud se entitě podaří ve vás vzbudit strach, smutek, vztek, závist, agresi, atd., je schopna se na vaší energii přiživovat jako parazit. Samotná její přítomnost pak podněcuje podvědomě další negativní emoce, což vytváří pro démona živnou půdu. Jinak řečeno, démon se na vás zkrátka živí.
Není žádným tajemstvím, že lidé v oblasti náboženských hnutí dělali velmi špatné činy. Naopak, Buddhismus například učí žít člověka v míru a harmonii. Už tehdy lidé věděli, že kladné emoce umožní vytvářet obranu proti těmto mocným entitám. Zkrátka druh energie, na které se nemohou přiživovat. Obdobně k tomu pak přistupovali Židé a Křesťané. Upřímné motlitby k Bohu měli zajistit ochranu před zlými duchy a démony. Jinak řečeno, pokud jste se modlili upřímně, od srdce, projevilo se to na vašich emocích, což automaticky přivodí příjemný pocit uspokojení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Asterius Asterius | E-mail | Web | 14. října 2016 v 11:25 | Reagovat

Co pořád všichni máte s nějakými energiemi? Může energie myslet? Může být osobou? ...

V článku se objevují informace ze všech různých směrů, ale z křesťanské theologie tam prakticky není nic.
Duši popsal sv. Augustin takto: „Duše jest jakási bytost stvořená, neviditelná, nesmrtelná, netělesná, Bohu velmi podobná, nesouc na sobě obraz Stvořitele svého.“ (Lib. de def. anim.)
Duše je podstata člověka, ne energie. Duše jen oživuje tělo a tím je vlastně zdrojem energie.
A protože duši - své já - nemůžeme rozdělit na nějaké částice jako tělo, znamená to, že duše je jednoduchá (nerozložitelná) a proto také nesmrtelná. Takže neumírá se smrtí těla. To samozřejmě platí pro všechny duchovní  bytosti - anděly a démony, kteří také nemohou nijak „zahynout“.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama