Změna je život

17. července 2016 v 22:09 | Jack Godman |  Změna je život

Změna je život


Jak často jsme od lidí slyšeli onu záhadnou frázi "Já se změním", nebo "Není takový, jaký býval. Změnil se."
Lidé se v této oblasti dělí na dva protichůdné názory. Jedni zastávají názor, že lidé jsou opravdu schopni se změnit, ať už k dobrému či špatnému, jiní naopak tvrdí, že lidé se nikdy nezmění a jen projevují svou vlastní podstatu. Jenže jak je to doopravdy? Mohou se lidé opravdu změnit, nebo nic takového jako změna naší podstaty neexistuje?

Co je v genech
Prvním elementem, který ovlivňuje náš charakter, je to, co dědíme po svých rodičích či předcích a co naopak není geneticky přenosné. Neboť vlastnosti, které se nepřenášejí geneticky, se dají určitým způsobem formovat.
Geneticky se přenáší hormonální hladina a způsoby funkce našeho těla. To znamená, nedostatek serotoninu v mozku, přebytek adrenalinu, atd., je řízeno funkcí našeho těla. Tyto rysy určují naše první vlastnosti. Pokud tělo produkuje obrovské množství adrenalinu, může u člověka vytvořit zálibu extrémních sportech, ale také může vést k nekontrolované agresi, která se pak projeví vůči druhým. Hormony ovšem sami o sobě neznamenají nic, jen takzvané predispozice.

Jaký pán, takový krám
Druhým elementem, který ovlivní náš povahový rys, je výchova, prostředí a přístup lidí. Nic z toho není genetické, což znamená, že tyto rysy se dají určitým způsobem formovat. Problém ovšem nastává, že tyto vlivy jsou z velké části spojeny právě s hormonální aktivitou. Díky tomu se vytváří podvědomý reflex, který v nás utváří tzv. kombinovaný charakterový rys. Například pokud rodiče nevedou své děti k citu a soužitím se zvířaty, může to v dospělosti vést až k averzi nebo v kombinaci s agresí i k týrání zvířat, dětí atd.

Tuhle cestu volím já
Druhý bod nás ovlivní z velké míry, ale stále je zde poslední třetí bod. Poslední část povahového rysu, který si vybíráme my sami. Tohle je naše svobodná vůle a díky ní si také můžeme zvolit, jak se bude náš život dále vyvíjet. Bohužel k naší smůle, tuto volbu činíme v období puberty, a pokud nám rodiče nenechají dostatek prostoru k získání zásadních životních zkušeností, může tato volba být často zkreslená, nebo zcela mylná. Není tak ničím výjimečným, že mladí v naprosté naivitě a neznalosti, volí ty nejhorší možnosti s trvalými důsledky.

Změnil se
Důvody, proč tato fráze splývá s mýty, jsou prosté. Naše seznamování a následný partnerský život jsou podmíněny hormonální aktivitou, především zamilovaností. Během této fáze vztahu máme zkreslené vnímání našeho partnera, což se později může projevit jako odhalení vlastností, které jste si dříve neuvědomovali. Více o zamilovanosti naleznete v rubrice Láska.
Druhým důvodem je tzv. krizový plán. Princip je naprosto jednoduchý. Neřešíme možnosti, které nám nepřipadají pravděpodobné. Zkuste si odpovědět, řešili byste dnes a každý den skutečnost, že může na zemi dopadnout asteroid a vyhladit celé lidstvo? Stejně je to i v případě vztahu. Možnost, že je náš potencionální partner násilník nebo psychopat neřešíme jednoduše pro to, že pro nás tato skutečnost není pravděpodobná (nakonec, kdo by si vědomě začal s psychopatemMrkající). Pravděpodobnou se stane až ve chvíli, kdy se s ní setkáme tváří v tvář. Takže důvod, proč si myslíme, že se dotyčný změnil, je takový, že nás zkrátka ani nenapadne, že by to do této události bylo něco jinak.

Závislosti
Dalším prvkem, který nás často vede k mylnému domnění, že se lidé mění, je neznalost. Pokud nevíme, jakou prošel výchovou, jaké jsou jeho genetické predispozice, nebo s jakými lidmi se dříve stýkal, pak vlastně nevíme o jeho životě vůbec nic. V takovém případě je naprostý nesmysl, pokoušet se o jakékoli hodnocení. Lidé prakticky nejsou schopni odhadnout lidské vlastnosti jen na základě pohledu do očí. A přesně tady dělají mladí nejvíce chyb. Pokud totiž nejprve začneme vztah a teprve později začneme odhalovat minulost, může být pohled na tohoto jedince a jeho minulost zkreslený city, které jsme si už vytvořili. Což nás obvykle vede k tomu, že tyhle věci přehlédneme s nadějí, že minulost je zkrátka minulostí. Jenže takhle to nefunguje.

Člověk může jít vstříc budoucnosti pouze tehdy, pohřbí-li svou minulost.

Systém a terapie
Podle předchozích odstavců je nejspíše patrné, že šance na změnu není moc velká. Výchova v nás vytváří pevný bod, kolem kterého se později vytváří další a další vrstvy. Takže později už není tak snadné změnit svůj charakter, neboť právě základní bod je to, co je ukryto velmi hluboko, až v samotném jádru našeho lidství. A jediný způsob, jak se k němu dostat, je zase všechny následné vrstvy rozebrat jednu po druhé a postupně se tak dopracovat k onomu jádru.
Takhle to nezní moc složitě, ale zkuste si představit lepivou kuličku, na kterou se budou dlouhá léta nabalovat všechny možné nečistoty (a pokud jste někdy uklízeli za ledničkou, víte o čem mluvím Smějící se). Takovou obrovskou vrstvu zkrátka nemůžete jen tak odlepit a dělat, že je vše v pořádku. Jistě, určitým řešení je vymývaní mozků, ale řekněme, že tohle je už značně drastický způsob, jak někoho změnit. Moderní medicína spíše volí jiné alternativy, jako externě podávané hormony, antidepresiva, terapie, nápravné ústavy, kastrace atd.

Návrat ke kořenům
A teď k převratnému zjištění. Člověk se opravdu změnit může. Největší účinnost má chemická cesta, ale ne každému vyhovuje brát léky. Psychiatr může provést určitou rekonstrukci povahy, ale je to značně obtížné a výsledky jsou individuální v rozmezí 2 - 7 % (dočasně je to až 35 %, ale drtivá většina lidí nezvládne tento stav dlouhodobě udržet).
Nápravná zařízení jsou už drastičtějším způsobem a ne zcela účinným. Více jak 50 % zločinců se během života vrátí do vězení minimálně jednou. Dostáváme se ovšem už k určitému číslu, které nám říká, že necelých 15 % vězňů je opravdu schopno změnit svůj charakterový rys a s tím i svůj život.

V hlavní roli
Teď trochu odbočím a zaměřím se na jeden rys, kterým je přetvářka. Jistě, není to tak úplně forma vnitřní změny, ale je to jeden z důvodů, proč se tak moc šíří mýtus o změnách.
Klasický příběh, holka potká kluka a zamiluje se. Kluk je okouzlující a šarmantní a není problém, aby mu dívka o sobě sdělila všechny detaily svého života. Pak se k sobě nastěhují a dívka čeká, že krásné soužití bude pokračovat i nadále. Jenže z kluka se najednou stane přesný opak toho, co doposud viděla. Hrubý, násilný a bezohledný chlap. Při hrozícím rozchodu slibuje, že se změní a že se to už nikdy nestane. A dívka podlehne svým citům, takže mu dá další šanci. A tak stále dokola, dokud neuběhne několik let, z dívky se nestane psychická troska, která dělá vše jen pro to, aby se její milý nenaštval.
Poznáváte tenhle příběh? Aby ne, je to příběh téměř 20 % českých domácností. Ale nemyslete si, že jen ženy jsou v tomto ohledu oběťmi. I přes stereotypní příklad, který jsem předložil, se stejně jako muži i ženy, podílí na domácím násilí, psychickém vydírání a týrání. A ženy dokonce své mužské vzory co do statistiky dohání.
Přetvářka je ovšem pouze hra a jako taková netrvá věčně. Přetvářka se vždy nakonec prolomí a ukáže svou pravou tvář. Záleží jen na tom, jak moc podlehnete kouzlu osobnosti a prvotnímu dojmu. Empatičtější jedinci jsou schopni přetvářku poznat obvykle velmi brzy. Ti otupělejší a sebevědomější na tom bývají obvykle daleko hůře.
Nechť je pro Vás všechny varování, že první dojem je z 96 % vždy zavádějící a neobjektivní. Ale na druhou stranu, bez něj by někteří lidé nikdy nenašli svého partnera Mrkající

Temná strana
Ano, jak už je známo z filmů o rytířích Jedi, temné straně je vždy daleko snadnější podlehnout. Ale funguje to tak i v životě? Všeobecně se říká, že podlehnout špatnostem a špatnému stylu života je daleko snadnější. A pro to se také tolik lidí mění ke zlému. Ale opět bych se tady odkázal na skutečnost, která naznačuje, že člověk spokojený se svým spořádaným životem nemá důvod k tomu, podlehnout zločinu, nebo jednání, které je v rozporu s jeho přesvědčením. A právě na tomhle případu je krásně vidět, že lidé se ke zlému nemění, jen prohlubují svou cestu, kterou si zvolili už kdysi dávno (tedy pokud neprochází pubertou).

Změna je svět
Teď to vezmu trochu obšírněji a méně statisticky. Zkrátka tokový odklon od faktů a logických analýz, a pokusím se vysvětlit, jak vlastně může dojít u člověka ke změně jeho povahy jen za pomoci toho, co nám dala matka příroda.
Prvním krokem je uvědomění svého problému. Nejde o to, že Vás na ten problém někdo upozorní, nebo že pod nátlakem jste donuceni k léčbě. Jde o vlastní uvědomění toho, co je špatně. Pokud k takovému prozření nedojde, pak je ztráta času se vůbec o něco takového pokoušet.
Druhým krokem je schopnost vlastního ovládnutí. Všechno je v našem mozku, takže jediné co se pro to musí udělat, je ovládnout vlastní mysl. Jenže to se snadněji řekne. Dosáhnout jistého pokroku vyžaduje trpělivost, silnou vůli a schopnost se povznést nad vlastní činy. Je to dlouhodobá záležitost řádově v letech. Tento krok by nezvládlo odhadem 95 % dospělé světové populace. Ano, až tak těžké to je. Ale pokud to zvládnete, máte za sebou tu nejtěžší část.
Třetím krokem je naučit se vyvolávat své temné stránky vědomě. Tento krok raději praktikujte v místech, kde nemůžete nikomu ublížit, zvláště pokud nezvládáte svůj vztek. Pokud jste předchozí krok zvládli, pak při tomto kroku si budete plně uvědomovat, co děláte a také proč. Budete přesně vědět, jaký pocit tuto Vaši vlastnost aktivoval. Mělo by to být něco jako, kdybyste sami sebe viděli pohledem jiného člověka.
Čtvrtý krok je schopnost ovládnout tyto pocity a přetvořit je do zcela odlišných pocitů a emocí. Díky tomu získáte schopnost vyvolat nebo naopak potlačit city a emoce vůči konkrétním jedincům. Ano, může to trochu znít jako robotická mysl, ale není to tak. Naše vlastní mysl má obrovský nevyužitý potenciál. A pokud využíváme svou mysl pouze na 10 %, pak Vás tohle může dostat na 11 % Mrkající

???
Co říci závěrem? Myslím, že tento problém jsem rozebral až na samotné jádro. Říct že se lidé nemohou změnit je trochu diskriminující. Ano, lze s jistotou říci, že 87 % lidí na světě změny schopno není. Zbylých 13 % se odvíjí od toho, jaký princip je ke změně využit. Vymývání mozků je asi nejúčinnější způsob, jak změny dosáhnout, ale ne vždy se tato změna projeví jako vyšší dobro. Tím spíše, pokud tento proces aplikují násilní bojovníci a vyznavači extremismu. Ale to už je jiné téma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama