Chyby a omyly

21. července 2016 v 20:32 | Jack Godman |  Chybovat je lidské

Chybovat je lidské


Nikdo z lidské společnosti není bezchybný a ti, kteří si to myslí, se dopouští nejvíce chyb. Chyby mají sloužit k poučení a poučení má být smyslem toho, abychom své chyby už neopakovali. Je to opravdu tak jednoduché?

Jedna chyba
Pokud chyby rozebereme do detailu, pak se jedná o možnost učinit volbu, jejíž důsledek má negativní vliv na náš život. Ano, to je specifikace. Ovšem v řeči lidí je to krapet složitější.
Díky svobodné vůli (která nám byla dána od Boha, či jiné bytosti, entity) se můžeme v určitých chvílích rozhodnout dle nejlepšího uvážení. Nikoli správně nebo špatně, ale tak, jak to v danou chvíli cítíme. Ať už naše rozhodnutí hodnotí okolí kladně či záporně, jsme to nakonec my, kdo s tímto rozhodnutím a následky musí žít.
Zda se jednalo o chybné rozhodnutí, to vidíme s odstupem času na tom, jaký důsledek bude mít na náš život.
Ano, někteří, uvažující nad pevným osudem, si řeknou, že tato chyba byla pevně vyryta v desce osudu a nebylo možné se jí vyhnout a ani žádné další, kterou v budoucnu udělají. Ale v takovém případě mohou tito lidé s přehledem uvažovat o vlastní dokonalosti, neboť to co nejde ovlivnit, si nelze ani klást za vinu. A ten kdo je bez viny…ale vždyť to znáte Usmívající se.

Jednoduchá logika
Přiznat si chybu je v rámci lidskosti celkem normální. 98 % lidí si opravdu dokáže přiznat chybu. Ovšem najít přesnou příčinu chyby, to už vyžaduje poměrně složitý způsob uvažování. Lidé totiž mají pouze dvě možnosti. Buď si nepřiznají, že chyby se stala jejich rozhodnutím, nebo si přiznají chybu, ale nepřemýšlí nad tím, proč se to stalo.
Například, muž zjistí, že vztah s partnerkou byla chyba. Důsledek na jeho život mohl být materialistický, ale také psychický. Každopádně, ví, že být s takovou partnerkou byla chyba a ví, že se do budoucna má takové chybě vyhnout. Z toho vyplývá, že u další partnerky bude vnímat její povahové rysy a pokud shledá, že některý z nich je podobný tomu, který měla jeho bývalá partnerka, vyhne se jí s vědomím, že předešel opakované chybě. Tomu se říká přímé poučení.
Princip je v tom, že chyba a důsledek jsou spojeny přímou linií. Výběr partnerky je přímo spojen se ztrátou majetku a financí.
Přesně takhle uvažuje obyčejný člověk. Ale má to jedno velké ALE. A totiž to, že se ve skutečnosti nejedná o žádné poučení z chyby. Chyba totiž není výběr partnerky, jak by se mohlo na první pohled zdát. A pokud vezmeme jako poučení něco, co chybou nebylo, pak takové poučení naprosto postrádá jakýkoli účel.

Dvě chyby
Jakákoli chyba, ze které se nepoučíme, má tendenci se opakovat. Je to prosté, pokud nepochopíme, kde chybujeme, nemůžeme se opakované chybě vyhnout. A tím jsme odsouzeni k tomu ji opakovat stále dokola.
Muž z našeho příkladu si tak sice vybere jinou partnerku, ale důsledek bude podobný, respektive nebude se moc lišit od toho předchozího. Tento princip je například velmi často zmiňován ženami, které si stěžují na to, že nemají štěstí na partnery, nebo že každému šlo jenom o to, jak ji dostat do postele (tato hláška mě vždycky rozesměje, neboť očekávat, že chlap v první fázi vztahu, bude trpělivě čekat měsíce, než partnerka svolí k sexu, je opravdu vtipná). Proč tomu tak není, se můžete dočíst v článku Dokonalý sex.

V jednom kole
Ale zpět k jádru problému. Máme tedy příklad, kdy muž si vybral partnerku, která ho připravila o věci, na kterých mu záleželo. Chyba ovšem nebyla v tom, že si tuto partnerku vybral a že s ní zkusil partnerský vztah. Takže kde tedy tento muž udělal chybu?
Problém je totiž ve vzorci Usmívající se. Ale, aby to měli šanci pochopit všichni, tak před časem jsem psal článek Vzorce lidského chování. V tomto článku jsem celkem podrobně popsal, jak fungují vzorce rozhodování. Naučený vzorec zkrátka podvědomě aplikujeme na možnosti volby, díky čemuž dostáváme důsledky. Zjednodušeně řečeno, pokud se pohybujeme v určité komunitě lidí, budeme vždy potkávat určitou komunitu lidí. A pokud nepřijdeme do kontaktu s odlišnou komunitou lidí, bude naše rozhodování vždy spojeno s tou určitou komunitou lidí.
Chápete, kam tím mířím? Když se onen muž bude pohybovat v kruzích, ve kterých se vyskytují převážně zlatokopky, je více než pravděpodobné, že si najde zlatokopku. Ovšem to, že se s touto zlatokopkou rozejde, neznamená, že změní okruh zájmu, kde se tyto zlatokopky shlukují. Takže i když si tento muž vybere povahově odlišnou partnerku, v reálu to opět bude zlatokopka, i když si bude myslet, že tomu tak není a že se z prvotní chyby poučil, což mu dodá na sebedůvěře.

Poučení z poučení
Takže není cílem se poučit z chyby, ale z příčiny, proč tu chybu vlastně děláme. A tomu se říká zdrojové poučení. Není to ovšem tak snadné, jako u přímého poučení, neboť je nutné definovat a rozebrat všechny události, které k té chybě vedli a následně si z nich vytvořit mapu. Nebo použít jednoduchý trik Usmívající se.
Všechno co je s námi spojené má svůj zdroj u našich vzorců. Takže když uděláte chybu, zkuste se zamyslet, jaký vzorec Vás k této chybě dovedl a pak popřemýšlet nad tím, jak ho změnit, abyste se příště dokázali opakování vyhnout. Jak prosté Mrkající.

Dokolečka, dokola
Problémem je, že poučení z chyb je pro obyčejného člověka poněkud složitý psychologický proces. První krok je označit viníky. Pokud nelze viníky označit (ať už živé či neživé), přichází na řadu druhý krok. Označit chybu jako nezávislou náhodu. Pokud nelze věřit, že se jednalo o náhodu, lze přistoupit ke třetímu kroku. Označení sebe za viníka, bez poučení. A pokud dojde k tomu, že je viník nucen se poučit, sahá po čtvrtém kroku. Přímému poučení.
Takže jak vidíte, poučit se ze svých chyb není pro lidi zase tak úplně snadné. Je to konec konců i důvod, proč stále opakujeme ty stejné chyby a to ne jen z hlediska našich životů, ale i z hlediska historie naší civilizace. Zkrátka, lidé jsou odsouzeni své chyby opakovat stále a stále dokola, dokud se z nich nepoučí, nebo nezemřou.

Není chyba jako chyba
Jistě, je zde ještě takový malý háček. Jsou typy chyb, které jsou skutečně drobné a nemají žádný větší význam na náš život nebo jakýkoli vliv v budoucím dění. Drobnost typu, roztrhat důležitý dopis, neodbornou manipulací zničit přístroj nebo rozhádat se s kamarádem, atd. Na tyto chyby lze bez problémů aplikovat přímé poučení. A i když se tak jejich opakování v budoucnu asi nevyhnete, minimálně to nebudou žádné zásadní události, které by Vám zničili život. Jediné co tím utrpí, je Vaše ego, budete si to vyčítat a možná budete uvažovat nad tím, coby, kdyby. Samozřejmě, při aplikaci zdrojového poučení máte reálnou šanci, že tuhle chybu už nikdy nezopakujete Mrkající
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama