Kdy nemít dítě

23. dubna 2016 v 22:25 | Jack Godman |  Kdy nemít děti

Rodina a jiné pohromy


Mnoho z nás už někdy slyšelo, uslyší, nebo jsme sami řekli moudra, které mají pomoci mladým v životě. Jednou z nich bývá legendární věta "Na rodinu máš ještě spoustu času. Nejdříve si dodělej školu a najdi si práci", nebo "Nejdříve udělej kariéru. Bez ní se o dítě nepostaráš", případně "Není kam spěchat. Na rodinu jsi ještě mladý/á."
Jistě, rodiče, přátelé nebo známí to myslí dobře, jenže některé rady mohou přinést více škody než užitku a to ne jen pouze nám samotným, ale i lidstvu a celé naší planetě. A to se při tom jedná o věci, které většina z nás ví a zná velice dobře. Ale začneme pěkně od začátku…

Trocha teorie
Popisovat, jak vznikl život a jak se nadále vyvíjel, by bylo dlouhé téma plné různých teorií a hypotéz. Možná jednou, ale rozhodně ne teď.
Základ veškerého života na naší planetě je však stejný. Buňka. Fascinující, inteligentní a živý stavební kámen, které si nechal patentovat sám Bůh (nebo mimozemšťané) Smějící se
Jediná buňka o velikosti řádově mikrometrů v sobě nese tolik informací, že by se je snažil lidský mozek pochopit roky. Nese v sobě genetický materiál a informace o kompletním schéma budoucího tvora nebo rostliny. Každá buňka také obsahuje přesné instrukce, jakou roli v mnohabuněčném organismu sehraje která buňka, jak rychle se má obnovovat (dělit). Je až neuvěřitelné, kolik toho v sobě může nést něco tak malého a současně zvládat i přesnou fyzickou aplikaci. Lidské tělo v sobě nese téměř 65 bilionů buněk. Jen pro představu, pokud bychom chtěli stvořit člověka buňku po buňce, trvalo by nám přibližně 200 let, než bychom dokázali pochopit a následně sestavit stejného člověka jako dnes. A pokud si myslíte, že tomu tak není, pak si zkuste projít, jak dlouhou a náročnou musela věda projít, abychom se dostali do dnešního bodu, kdy stále nemáme přesnou představu o všech buňkách v těle a jejich funkcích.

Obři a obříčci
Dobře, co je to buňka, je tedy jasné. Ovšem dostat se z buňky až k výslednému mnohobuněčnému organismu s vlastními nervovými spoji a mozkem, o váze cca 1 300 g, jenž dokáže pojmout až 10 000 terabytů dat (reálně může být číslo mnohem vyšší), je velmi dlouhá a náročná cesta.
Proto se teď přesunu už k vyvíjejícímu zárodku. Ne, nemám v úmyslu vést strastiplný spor o morální podstatě toho, v kolikátém týdnu těhotenství je plod živý nebo se dá považovat za živý.
Pro jednodušší pochopení je potřeba si představit člověka, jenž v plné síle váží něco okolo 60 Kg a měří cca 170 cm. Zkuste si představit, že se takový člověk do své velikosti vytváří v děloze ženy. Jak velká by tedy musela být tato žena, aby dokázala donosit plod až do jeho dospělosti?
V přepočtu by taková žena musela měřit okolo 6 metrů a vážit bezmála 1,2 tuny. Tomu už říkám pořádná ženská Smějící se
Naštěstí, v tomhle na nás naše geny myslí a vždy mysleli (a ať už nás stvořil kdokoli, myslel i na možnosti oplodnění). Člověk se tedy nerodí hotový, ale jen jako tzv. polotovar. Porod přichází ve chvíli, kdy by už žena nemohla dále nosit dítě a kdy by její plod mohl ohrozit její samotný život. Na druhou stranu, 9 měsíců není málo a buňky mají dostatek času vytvořit relativně soběstačného tvora, jenž bude schopen přežít i bez přímého propojení s matkou a který se při vhodných podmínkách může dále vyvíjet.

Dodělej si sám
Máme tedy novorozeně, které nezdědilo žádné vzpomínky, znalosti ani schopnosti svých rodičů. Základem jsou pouze instinkty, které mají přispět k přežití potomka. To samo o sobě ovšem hovoří o určité inteligenci, neboť z prvotních buněčných informací se vyvinul základní program, který máme v sobě všichni od narození až do naší smrti. Tento program obsahuje znalosti typu, jídlo = potřeba k přežití, pláč = schopnost upozornit okolí, vylučování = zbavit tělo nepotřebných látek.
Všechno co se od této chvíle dítě naučí nebo zjistí, předurčuje jeho postavení v lidské společnosti. Určí postavení v potravním řetězci a vytváří jeho možnosti. To se děje zhruba 10 - 15 let, než buňky dokončí svou vývojovou část. Jakmile dosáhne dítě schopnosti reprodukce, buňky změní svou funkci z vývojové na udržovací. A přesně od této chvíle začínají tikat biologické hodiny všem živým bytostem na naší planetě.
Tak jak vidíte, není to úplně jednoduchá cesta a nedá se zvládnout za jediný den. Náš mozek si musí postupně zvyknout a přizpůsobit se našemu okolí. A to jde velmi pomalu. 15 let trvá, než buňky dokončí vývoj plodu. Pokud by měla žena nosit plod 15 let v sobě, nejspíše by ji z toho přeskočilo.

Až do hrobu
S dospělým člověkem jsme blíže k pochopení toho, o co zde vlastně jde. S dospělostí totiž přichází i jedna strastiplná skutečnost. Umírání. Respektive, od chvíle kdy dospějeme, začneme umírat. Tento proces se nazývá STÁRNUTÍ.
Stárnutí není ve své podstatě nic jiného, než poškozování buněčné struktury. Mezi nejběžnější příčiny stárnutí patří dýchání kyslíku. Volné kyslíkové radikály, které ničí organické molekuly. Jinými slovy, zpracováním kyslíku se naše buňky rozpadají a tyto buňky jsou následně replikovány a znovu vytvořeny. Pár replikovaných buněk není nic strašného, ale pokud se cyklus opakuje tisíckrát, začnou se objevovat vady a různá poškození.
Velkou měrou působí rychlost metabolismu a správné funkce. Pokud jsme například nemocní, zrychlí se funkce některých orgánů, ale tím se zvýší i rychlost rozpadu buněčné struktury. Vyšší počet nemocí prodělaných za život tedy může až zásadním způsobem ovlivnit délku a kvalitu našeho života.
Dalším rizikovým faktorem jsou nenasycené mastné kyseliny, které v podstatě podporují vznik volných radikálů.
Lékem vůči stárnutí by tak logicky měli být antioxidanty. Ty mohou skutečně lehce oddálit oxidaci organismu, ovšem přírodně ne na tolik, aby to výrazně prodloužilo život třeba na dvojnásobný věk. Nečekejte tedy žádný elixír věčného života. Naopak, přemíra antioxidantů může vést k mnohem horším důsledkům.

Defekt k defektu
Teď, když víme, co je to stárnutí, víme také, jak probíhá proces poškození buněk. V průběhu stárnutí se všechny buněčné defekty sčítají. A ačkoli se nemusí tyto defekty projevit přímo na daném organismu, potomek už má poměrně velkou šanci na získání genetického defektu. Ten samozřejmě nezmizí a DNA se zkrátka neobnoví do továrního nastavení. Takže buňky pracují s tím, co mají k dispozici.

Na dítě jsou vždycky dva
Nyní si zkuste představit situaci, kdy jsou oba rodiče v pokročilém věku, ale mají dítě. Přesto nikdo z nich netrpí žádnou genetickou poruchou. Matce je 40 a otci 45. To je 20 let stárnutí pro matku a 25 pro otce. Reálná šance na zdravého potomka se ukončila kolem 30 věku u ženy, u muže pak o něco později. Dostáváme se tedy k 7 % šanci na defekt u ženy a zhruba 5 % u muže (žena jako nositelka dítěte má větší náchylnost na předání genetických vad). To není sice moc, ale v našem případě jsou oba už za zenitem, což efekt sčítá. Máme tedy 12 % šanci, že náš potomek bude mít genetickou vadu, ať už se jedná o dyslexii, cukrovku, poruchu štítné žlázy nebo v horším případě dokonce vadný životně důležitý orgán. 12 % sice stále není nějak moc. Je to sázka, ale ne zrovna na jistotu.
Ale co když už máme genetickou vadu? Pak samozřejmě gen přejde na dítě. V praxi to nemusí znamenat nic zásadního. Prostý přenašeč vadného genu, který si vůbec nemusí být vědom svého problému. To se ovšem změní, pokud bude mít i on své dítě.

Sčítání a odčítání
Defektní gen lze samozřejmě i zmírnit, nebo alespoň snížit šanci na přenos dítěti. Míchání genů totiž funguje oběma směry. Pokud bude otci 45 let, ale matce 20 let, sníží se šance na defekt z mužových 5 % na pouhých 2 %. A pokud je matka zdravá bez jediného defektu, je více než reálná šance na narození zdravého potomka. Ostatně, tohle věděli už tisíce let naši předci a mužský instinkt stále vede k tomu samému. Čím mladší je dívka, tím je větší šance na zdravého potomka. To ovšem nelze brát jako úchylku, i když to mnoho žen tak chápe (není tím myšlen pedofilismus). Je to zkrátka instinkt přežití a přežití znamená v mysli smrtelného živočicha, předat své geny a zplodit zdravou generaci dědiců.
Opačně to ovšem také funguje, přes to, ženy více berou spíše zralejší muže. Je to dáno možností zajištění rodiny a udržení dítěte v bezpečí. Ovšem, pokud žena touží po dítěti, pak je logickým krokem mladý muž, byť rozumově nevyzrálý.

Tik tak hodiny
Velkým tématem mnoha debat je menopauza, nebo také přechod, ať už u muže nebo u ženy. Znamená konec reprodukčních funkcí. Dochází při něm zhruba mezi 45 a 55 rokem. Výjimky mohou být dříve ale i později.
To co však znatelně souvisí s označením biologické hodiny. Ty sice tikají už od chvíle, kdy je muž nebo žena schopna reprodukce, prakticky se ovšem dotýkají převážně lidí před přechodem. Běžně se biologické hodiny projevují u žen mezi 30 - 50 rokem a je to spojeno jak s instinktem přežití, tak s instinktem mateřství, u žen, které doposud děti nemají, nebo má potřebu se mateřsky angažovat. U mužů tento jev přichází později, ale o to horší je pak jeho projev. V každém případě, pokud se v mysli objeví takové nutkání, je už pozdě. A každým rokem se tak zvyšuje šance na genetický defekt u dítěte. A pokud si teď říkáte, že tohle je blbost a že Vám nikdo nemůže říkat, kdy mít děti? Možná, ale jistě si tohle říkali i rodiče, které se nyní musí starat o postižené dítě. A když se zeptám, chcete mít zdravé, nebo postižené dítě, jaká bude Vaše odpověď?
Pokud je šance na získání zdravého dítěte, proč riskovat?

Nejprve dítě, pak kariéru
A konečně náš hlavní bod. Kdy vlastně mít dítě? Kdy je ideální věk a šance na zdravé dítě? Pokud jste pečlivě četli řádky výše, pak víte, že od doby, kdy začíná tělo produkovat pohlavní hormony, je přizpůsobeno k reprodukci. Jistě, je to nejspíše v rozporu s myšlením moderní civilizace. Ale není to vina lidí. Svět nenutí lidi k odpovědnosti a zastává názor zábavy. Život ovšem není zábava. Jisté etapy života mohou přinést spoustu potěšení a radosti, ale život zábava rozhodně není. Tím spíše ne, když nesete odpovědnost i za jiné životy.
Takže kdy je vhodný věk pro to mít dítě? Odhadovaný věk je okolo 18 let, +/-. Při dobrých podmínkách může mladý pár zajistit své dítě už ve 20 letech a to bez vážných problémů. V 25 už musí být muž či žena připravena fyzicky i psychicky a nejpozději ve 30 letech (ale spíše dříve) už by lidé měli mít svého životního partnera, takže dítě by neměl být problém. Realita je ovšem tak zvrácená, že ani 5 % lidské populace nemá ve svých 30 jistého partnera, a ve více jak 20 procentech má žena už dítě z předchozího vztahu.
Svobodná matka je ze sociálního hlediska hotová katastrofa, neboť má velmi mizivou šanci na nalezení vhodného partnera a okolnostmi bývá tlačena k výběru, který by za normálních okolností neudělala. Z biologického hlediska se však o žádnou tragédii nejedná, neboť i kdyby na svého bývalého partnera sebevíc nadávala, může mu poděkovat alespoň za to, že díky němu má zdravé dítě (za předpokladu že byl i otec zdravý).
Další mýtus je, že je nejprve potřeba vybudovat kariéru. Ruku na srdce. Kdo opravdu v 18 má plán budovat kariéru, tedy pokud nejste bohatým dědicem impéria Billa Gatese, nebo Steva Jobse.
Žádná bohatá kariéra, pokud se chcete živit poctivě, Vás nečeká. Jediným naším instinktem, který nás doprovází po celý život je instinkt přežít. Je jedno, kolik toho uděláte, kolik toho zvládnete, neboť vše kromě Vašich dětí zemře s Vámi. Ano, o některých se bude chvíli mluvit, ale to vydrží sotva 100 let. Zdravý potomek může přinést celé stovky generací Vás samotných (nikoli Vašich klonů).
No a poslední věc, kterou si lidé neuvědomují, že přechodem život nekončí, ale schopnost mít děti ano. Po přechodu můžete žít klidně dalších 40 let, budovat kariéru, stavět a bořit (tedy pokud jste to nestihli za života dětí). Prakticky máte skoro půlku života, se kterou nebudete vědět co dělat, protože jste si usmysleli, že všechno musíte stihnout v mládí a že ve stáří už nic nestihnete. Jistě, má to svá omezení. Už zřejmě nebudete moci chlastat každý pátek až do bezvědomí, drogy budou působit o něco hůře na organismus a vítězství v olympiádě se už asi také nedočkáte. Pokud jsou tohle Vaše sny, pak dítě jistě odložte, pro Vás ostatní by však měl mít potomek nejvyšší prioritu.

A pro zbytek, pokud si myslíte, že sociálně slabší vrstvy by neměli mít děti, tak zkuste zacílit do naší historie a zjistit, z jakých podmínek se naše generace vyškrábala na vrchol. Dítě nepotřebuje značkové kočárky a nejmodernější hračky. Stačí mu láska, jídlo a sociální komunikace s vrstevníky (ještě kotel, pokud nežijete v tropech).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kdy je podle Vás nejlepší čas na dítě?

18
20
21 - 25
26 - 30
31 - 35
36 - 40
40 +

Komentáře

1 Nekra Nekra | 5. srpna 2016 v 16:41 | Reagovat

Z článku mi připadá, že se snažíš lidem vsugerovat, aby měli děti, když jsou mladí.
K otázce "Chcete mít zdravé, nebo postižené dítě?" odpovídám "Ani jedno." .
Krom toho mi připadá, že ve článku vůbec není uvažováno o lidech, kteří dítě nechtějí vůbec.

Na tzv. "bilogický hodiny" nevěřím, osobně si myslím, že k zásadnímu názorovýmu obratu nedochází jen tak (bez vážných životních okolností), v opačném případě lidem "ruplo v bedně". Když o dítě někdo nestojí, nedává smysl, aby ho najednou mocímermo chtěl.

K přechodu - kéž by to záviselo na tom, zda člověk dítě chce nebo ne. Pro lidi, co mají o dítě zájem, je to možná brzo, z pohledu člověka, co dítě nechce mi naopak snížení plodnosti až cca v půlce života připadá příliš pozdě.

K anketě - pokud je to myšleno obecně, tak to je každýho věc, kdy se na to cítí nebo necítí. Pokud to je na osobní postoj, tak odpověď "Nikdy" tam chybí ; a i když by to šlo vyjádřit jako "v nekonečnu", tak odpověď "40+" přeci jen může hodně zavádět.

2 Jack Godman Jack Godman | E-mail | Web | 5. srpna 2016 v 17:15 | Reagovat

[1]: Vsugerovat ne. Pouze ukázat pravdu, nic víc :-)

Ano máte naprostou pravdu, v článku neuvažuji o lidech, kteří dítě mít nechtějí. Je to tak nějak dáno tím, že lidé, kteří nechtějí mít dítě, patrně nebudou řešit, kdy to dítě mít :-) Už z toho principu je jasné, že informace v tomto článku nebudou mít pro tyto jedince žádný přínos. S tím souvisí i anketa, která je víceméně pouze takovou abstraktní představou o tom, jaký pohled na tento problém mají i jiní lidé.

Biologické hodiny nejsou stavem myšlení, ale formou hormonální aktivity. je to podobné, jak říct, že nevěříte na zamilovanost. Já třeba na zamilovanost nevěřím, protože vím, že je to jen krátkodobá zvýšená hladina hormonů. Stejné je to i s biologickýma hodinama. To že si uvědomíte, že vaše plodné dny se blíží ke konci neznamená, že to změní Váš přístup k pořízení dítěte. V článku se zaměřuji spíše na ženy, které dítě sice chtějí, ale odkládají to na dobu neurčitou.

Co se týče přechodu, tak se obávám, že přírodě je úplně jedno, jestli žena rodila, nebo ne. Prostě přijde zlom a hotovo. Žádný Bůh ani jiná entita se nebude ptát na to, jestli ještě máte v plánu dítě, a nebo to u Vás už může ukončit.

Jen tak pro zajímavost, já co by autor článku, například dítě nechci ani do budoucna ;-) Ale to neznamená, že nechápu, jak věci v přírodě fungují. :-) :-)  :-) :-) :-(

3 Amia Amia | E-mail | Web | 5. října 2016 v 12:58 | Reagovat

Vzal jsi to opravdu od začátku :D
Kapitoly jsou poučné a třeba o sčítání procent jsem nikdy předtím nepřemýšlela, takže díky.

Ale ohledně té poslední (Nejprv dítě, pak kariéru)? Začátku, konkrétně:
lidé právě MAJÍ zodpovědnost, a proto mívají dítě později. Přidal se do toho kult mládí a možnosti, které věk na první dítě posouvají ještě dál. Zodpovědnost se ale zasluhuje o to, že lidi nemají děti v těch 18, kdy na něj prostě nemaj.

Dříve měli děti i proto, že pracovat jsme opět začali dříve a měli jsme tedy o to dřív vyděláno a možnosti zajištění.
Když teď chodí někdo ve 25 letech ještě pořád na školu, není divu, že si, zodpovědně, nepořizuje dítě.

Ale neboj, jak se oddaloval věk svatebčanů, tak teď se zase snižuje. Lze tedy očekávat že bude následovat věk pro první dítě :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama