Šikana

1. května 2015 v 18:11 | Jack Godman |  Šikana

Šikana a kyberšikana


Náš svět se rapidně mění a s ní i nové generace lidí. Lépe řečeno, generace mladých před 20 lety neměli ani polovinu možností toho, co mají dnešní mladí. A jak už je zvykem, člověk se dokáže přizpůsobit každé situaci.

Statistika
Když přijdete mezi uzavřenou komunitu, čítající více než 10 lidí, je téměř jisté, že v této komunitě potkáte jednoho rozumného člověka a jednoho kokota.
Označení kokot ovšem není nadávka ani sprosté slovo. Vychází z výzkumu Crementa Xaviera, který své poznatky sepsal do tří zajímavých knih - Dost bylo kokotů, Kokoti jsou věční a Spiknutí kokotů. V knize se uvádí, že pojem kokotismus je odborný výraz pro psychicky nemocné jedince.
V praxi to znamená, že ve větší uzavřené skupině lidí se vždy najde jeden, který má potřebu své šovinistické sklony prosazovat nad slabšími jedinci. A nejedná se pouze o mladé studenty. Tato specifikace je stejná pro každou věkovou i intelektuální skupinu. Paradoxem ovšem je skutečnost, že tito násilníci mají potřebu dokazovat svou nadřazenost ostatním. Pokud bychom dotyčného umístili s objektem šikany samostatně, pak by ve většině případů k šikaně vůbec nedocházelo.

Moderní doba
Když jsem chodil do školy, byl jsem několikrát svědkem šikany. Fyzický akt násilí nebo projev dominance nad nejslabšími jedinci, kteří se nezvládají bránit jak fyzicky, tak psychicky. Ovšem, tehdy měla šikana jednu zásadní výhodu. Bylo nutné ji provádět fyzicky. V úvahu tak připadali místa, kde se lidé nejčastěji střetávali, tedy škola, pracoviště, vojna atd. Formu fyzické šikany bylo snazší odhalit a také ji řešit, neboť pokud docházelo k šikaně ve fyzických objektech, bylo řešení vždy v kompetenci dotyčného zástupce.
S příchodem twiterů, facebooků a digitálních technologií se ovšem zjistilo, že kyberšikana je mnohem sofistikovanější a účelnější. Princip šikany se nezměnil. Stále je to forma diskriminace slabších jedinců a jejich napadání ve prospěch sebe, nebo svého okolí. Tím se může rozumět, snaha o pobavení ostatních.
Forma se ovšem změnila a to dosti zásadně. Kyberšikana je psychicky mnohem složitější proces. Hůře se jí brání, není povinností žádného zástupce jí řešit, byť může probíhat opět na místech veřejného sdružování a mnohem složitěji se odhaluje, protože rodiče dřívější generace nedisponují obvykle velkou měrou znalostí digitálních sfér. Navíc, kyberšikana může mít i své anonymní podoby. Prokazování je pak velmi složité a i když se jedná o trestný čin, nemusí být pachatel vždy úspěšně dopaden a předán spravedlnosti.

Násilník a srab
Proč vlastně dochází k této formě nátlaku a násilí, které je mezi námi už tisíce let? Máme tuto tendenci vrozenou všichni a projeví se pouze v konkrétních případech, nebo se týká pouze konkrétních lidí?
Základ je takový, že agresor musí mít nad jedincem navrch. Uchylují se tak často ke skupinovým násilnostem nebo nátlaku, aby šikanovanému nedali šanci se ubránit. Zajímavostí také je, že zatímco dívky se ve většině případů uchylují k psychické šikaně, kluci využívají svou násilnou povahu.

Děti
První skupina lidí jsou děti ve škole. Nedostatečně vyvinutá nebo potlačená schopnost empatie může vést k šikaně. Problémy těchto jedinců však nejsou bezdůvodné a mají své příčiny. Obvykle v rodině, nebo ve výchově. Způsob obrany je proti takovým agresorům značně složitý, protože děti mladší 15 let nejsou zpravidla schopné se většinovému nátlaku ubránit. V tomto věku sice z velké části dochází k šikaně fyzicky, ale se snižující se věkovou hranící digitálních technologií se dostává dětem do rukou velmi mocná zbraň. Jediná možnost, jak zabránit stupňování šikany, je zarazit ji hned v začátcích a svěřit se dospělým. Děti si totiž často ani neuvědomují, jaký je rozdíl mezi dobrým a špatným chováním a malý trest může mnohdy vyřešit celou budoucnost.

Mladiství
Přichází věk pubertální. Mládež své city a emoce skrývá za maskou drsňáka a snaží se určit si svou budoucnost. Tohle je současně i nejrizikovější věk, když je psychika mladistvého nejkřehčí a šikana tak mívá nejtragičtější následky.
Agresoři, kteří nebili v první fázi jasně usměrněni tak získávají nový nadhled a forma kyberšikany se dostává mnohem dál, často tak hraničí nebo dokonce překračují hranice trestného činu. Nedostatek empatie a neschopnost posuzovat dobré nebo špatné je zásadní problém výchovy dětí, neboť v tomto věku už výchova padá a mladiství si žije svým způsobem vlastní život. Všechny problémy a nedostatky v životě se promítnou jako mindrák, který si tito lidé léčí na jiných, zpravidla slabších povahách.
Forma kyberšikany bývá od slovního napadání, přes nahrávání důvěrných fotek a videí, až po různé zveřejňování osobních informací, nebo informací, které nabourávají psychiku jedince. Proti podobné kyberšikaně se velmi složitě brání a člověk si často uvědomuje fakt, že i když sám nesleduje informace, prostě tam jsou a jiní si je mohou prohlédnout. O to větší je problém, že mladiství hodně věcí vztahují na sebe. Vzhled, chování, oblékání, vybavenost, to všechno může být zdrojem šikany, stejně jako národnost.
Fyzickou šikanu by jedinec mohl řešit osobně ručním vyřízením účtů, nebo přes zodpovědné osoby. V případě kyberšikany je to ovšem mnohem složitější. Pokud se rodiče o šikaně dozví, mají tendenci věci okamžitě řešit. Je to pochopitelné, protože snaha ochránit své děti je vždy vrozená. Buď zamíří k zodpovědným orgánům, které za danou instituci zodpovídají, nebo mohou jít přímo k rodičům agresora. Někdy se může takové řešení ukázat jako účinné, jenže většinou mají děti své kořeny u rodičů. Můžeme tedy s pravděpodobností říci, že rozumná řeč s rodiči agresora nebude, pokud si vůbec připustí takovou možnost.
Pokud předpokládáte, že stačí agresora přetrpět a budete mít klid, pak Vás asi zklamu. Agresory neboli kokoty, budete potkávat vždy a všude. Pokud se agresor nevyřeší teď, pak je možné, že už ho nikdy nepotkáte. Ale potkají ho jiní, v jiných situacích. Může být jejich nadřízeným nebo jejich manžel, rodič v krajním případě i policistou se zbrojním průkazem nebo vrahem. Pokud si myslíte, že neřešit agresora je způsob, jak se mu vyhnout, pak věřte, že tomu co zažíváte vy, tak vystavujete v budoucnu mnoha dalším.
A jak tedy řešit šikanu v mladistvém věku? Pokud nejste schopni řešit tuto situaci sami, pak je nejlepší nechat si poradit a pomoct od někoho jiného. Rodiče s tímto názorem zřejmě souhlasit nebudou, ale pomoc by měla přijít z nezaujaté strany, tedy od osoby, která nemá žádný zájem Vás za každou cenu ochraňovat, ale taktéž nemá žádný zájem se na šikaně podílet. Může jím být učitel, se kterým máte dobrý vztah, kamarád, známý nebo kterákoli jiná osoba, která je na vaší straně. Je důležité, aby agresor věděl, že nejste sami a že někdo za Vámi stojí. To je největší zbraň, kterou můžete proti agresorům vytáhnout.
Další formou je ignorovat veškeré informace, které se dozvíte. Kyberšikana má smysl jen tehdy, pokud úspěšně nabourává psychiku šikanovaného. V případě, že se jejich snahy minou účinkem, ztratí zájem, nebo si najdou jinou oběť.
Hlídejte si záda. Na sociální sítě nedávejte nic jen kvůli snaze o zviditelnění nebo frajeřině. Ke všem informacím, fotkám atd. se může kdokoli dostat. Od administrátorů sociálních sítí, přes lidi, kteří Vám nabourají účet. Podrobnosti o svém životě byste měli sdílet s kamarády, kterým můžete věřit. V opačném případě může být jakákoli informace použita proti Vám.
Hlídejte si, kdo je Váš kamarád. Kyberšikany se mnohdy dočkáte od lidí, kteří se na venek tváří jako Vaši skvělí přátelé. Funguje to tak ovšem pouze v případech, kdy jste s dotyčnými sami. Pokud jste ve větším kolektivu, chování těchto lidí se změní a mohou Vás brát jako cíl. Nejsou to kamarádi a nikdy nebudou. Jsou to pouze sociálně slabší jedinci, kteří vždy potřebují mít pocit, že je někdo poslouchá, nebo že se jim někdo věnuje. Jinak řečeno, využívají Vás.
Pořizujte si důkazy o všem, co zjistíte. Technologie a internet je dvousečná zbraň a stejně jako může Vás ničit, tak může být silnou zbraní proti agresorům. Věci, které se týkají konkrétních míst, pak řešte přímo na místech. V případě sociálních sítí pište administrátorům o zablokování nevhodného obsahu, v případě škol a jiných institucích se vždy obracejte ihned na zodpovědného zástupce. Nenechávejte kyberšikanu stupňovat.

Možná si říkáte, že řešení šikany je pro sraby a že odvážní lidé se nikdy neobracejí pro pomoc ke komukoli, ať už jsou to rodiče, učitelé, atd. Pokud se svěříte, bude to ještě horší a navíc Vás budou za to nenávidět. Není to tak úplně pravda. Ano, budou Vás nejspíše nějakou dobu nenávidět, což je v lidské povaze. Ale pokud to zastavíte, tak to rozhodně horší nebude. A pokud Vás to trápí, odpovězte si na jednoduchou otázku. Je lepší, aby Vás hrstka lidí nesnášela, nebo mít ze života peklo?

Dospělost
Tím se dostávám k poslední fázi. Dospělý člověk by měl mít rozum, nebo alespoň tak se to říká. Jenže reálný svět nefunguje na racionalitě a logice. Alespoň ne co se týče lidské komunity. A neřešená šikana se dostává do stádia, kdy agresor vnímá své jednání jako něco přirozeného. Ostatně, celý život to tak dělal a nikdo ho za to nepotrestal, tak proč by to teď mělo být jinak?
Dobrou zprávou je, že kyberšikanu nevyužívá zrovna mnoho dospělých. Může to být způsobeno staršími generacemi a lidmi, kteří ještě úplně nežijí virtuálním světem. Teoreticky je možné, že novější generace tohoto systému využívat bude. Ale také je značně reálná skutečnost ta, že ke kyberšikaně se většina dospělých lidí nemá důvod se uchylovat. Jeden z problémů je i v tom, že agresoři v této fázi mají lepší pocit reálné šikany, nebo násilných aktů na slabších.
Agresoři se stávají součástí státní ekonomiky a profesí. Není tak vyloučeno, že se takový člověk dostane například k policii nebo získá zbrojní průkaz. Naše psychologické testy totiž neřeší možnou nebezpečnost jedinců, ale pouze aktuální stav psychické stability a ta se neustále mění. Pokud bychom k tomu tak přistupovali, pak by polovina lidí nemohla nikdy získat ani řidičské oprávnění. Důkazem je například pirát Trpišovský.
Tito lidé se také realizují jako nadřízení nebo často jako nadřízení využívají svého postavení k šikaně a nátlaku. Nejedná se teď pouze o sexuální harašení, které je jistě jedním z průvodních jevů, ale také snaha o získání absolutní dominance, nebo léčení mindráků z jiných aktivit. Například, agresor, který je v manželství utlačen k submisivitě, se bude snažit vykompenzovat své ego na dalších slabších lidech. Může se to projevit v práci, v rodině a ve kterékoli jiné sociální komunitě.
Obrana vůči šikaně v dospělosti je nejsložitější, protože jsou do ní často zapleteny osobní nebo ekonomické vlivy. V našem státě se taktéž velmi složitě dokazuje a zákoník práce ani zákony ČR tyto situace příliš neřeší. Výjimkou jsou situace, kdy šikana překročí hranici trestného činu do podoby násilných aktů, omezování lidské svobody, znásilňování a spoustu jiných případů.
Sama o sobě je ve většině firmách šikana nepostihnutelná a pokud si nezajistíte dostatečné důkazy, nemáte většinou šanci u soudu uspět. Důkazy jsou navíc také značně omezeny a nahrávky nelze použít u soudu jako důkaz, pokud všichni účastníci na nahrávce nesouhlasili s jejím pořízením. Pokud není nikdo vyšší, na koho byste se mohli obrátit, nebo je jisté, že situace řešena nebude, pak je jediným východiskem výpověď, byť to znamená přijít o práci. Rozhodně je však lepší hledat si novou práci, než si zničit psychické zdraví, což ve výsledku stejně dopadne stejně, nebo mnohem hůře.
V případě rodinných problémů se jedná o uzavřený kruh, kdy z otce nebo matky je šikana opět přenesena na dítě a to opět šikanu přenese do své společnosti. Pokud je problém v rodině, je také potřeba řešit ho okamžitě. Pokud jste oběťmi domácího násilí, jakékoli formy nátlaku nebo se jedná o týrání, vždy se okamžitě a neodkladně obracejte na své blízké, nebo policii.

Náprava
Mohou se vůbec lidé v dospělosti napravit nebo změnit? Existuje šance, že se tito lidé někdy poučí ze svých chyb?

Osobně bych řekl, že ne. Nebo alespoň ne z dlouhodobého hlediska. Crement Xavier však ve svých knihách uvádí příklady, ve kterých se lidé opravdu chtěli změnit, protože pochopili své vlastní jednání. Je tedy naprosto jasné, že náprava možná je. Jestli z dlouhodobého hlediska, to je velmi složité říct, ale má to jednu nevýhodu. Snahu o změnu musí chtít sám dotyčný člověk. Bez ní změna nepřichází v úvahu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama